Duna: Část druhá

Nezlobte se na mě, ale srovnávat druhou "Dunu" s "Pánem prstenů" či původní "Star Wars" trilogií je neskutečná prasárna. Kvalitativně je to lepší než předchozí díl, to vám neberu. (Postavy mají konečně prostor říkat něco jiného než svá jména a dělat něco jiného než chodit.) Vypadá to hezky, to vám taky neberu. (Minimálně v úvodu je kamera fakt luxusní, písek má své kouzlo a kontrast malého člověka vs. těžebních strojů, písečných červů nebo kolosea je uvěřitelný.) Ale když jdete do muzea, kde vás zaujme nějaký naleštěný kousek, budete si ho okamžitě shánět domů? Ne. A "Duna" trpí úplně stejným neduhem, tj. vyndejte ji z vitríny (z kina) a budete mít jen zaprášené cosi, co po čase zakopnete pod postel. Nemluvě o tom, že ta emoční sterilita obou částí je opravdu tristní... Kdyby to mělo nějaké normální procentuální hodnocení, tak bych ty čtyři hvězdy možná i dala, ale takhle fakt ne. (05.03.2024)

Rok 1977 - Star Wars, 1968 - Vesmírná Odysea, 1962 - Lawrence z Arábie. Teď už vím, co lidé cítili, když v kině poprvé viděli tyto filmy. Duna 2 je se vší svojí komplexností, kvalitou a měřítkem jedním z největších sci-fi děl, co kdy vzniklo. (obsáhlý názor zde) (27.02.2024)

Ze čtvrtého patra Atrium Flora kde sídlí Imax mě spadla brada až do přízemí, tohle je film, kvůli kterýmu přišel na svět Imax. Audio vizuální složka filmu je taková dokonalost, že i dokonalost by měla chodit k Denisovi na výuku. Druhá část příběhu je vyprávěna takovým způsobem, že jsem se bál i mrkat, abych o něco nepřišel. Veškeré provázanosti mezi postavama, ale i v rámci celku jsou natočený vysloveně žraločím stylem, prostě film mě na začátku rafnul a nejen že nepustil, ale postupně naprosto požral. Samostatnou kapitolou jsou pak akční scény, tady bych pro pojmenování vizuální působivosti, potřeboval zavolat Palackýmu s Jungmannem, jestli by nebylo k dispozici nějaký slovíčko co by přesně vystihlo takové mistrovství.  Ohromen filmovým velezážitkem, který nemám ani s čím porovnovat jsem se vypotácel z kina s jedinou myšlenkou, kdy mám volný čas na repete filmu roku. Pokud můžeš, určitě dej Imax. (27.02.2024)

Čím je Impérium vrací úder pro Novou naději, tím je Duna: Část druhá pro předchozí film. Zkrátka naprosto přirozené pokračování, které netrpí nechvalně známými neduhy dvojek, ale dál rozvíjí příběh, rozprostírá ho do nečekané šíře a hloubky a už od úvodní scény působí dojmem, že minule to bylo jen rozestavění figurek na šachovnici a pár nesmělých, leč promyšlených tahů, ovšem pravá hra začíná až teď. Ohromující je pravděpodobně to slovo, které druhou Dunu vystihuje ve všech  možných ohledech. Propracovaný scénář, dechberoucí především pouštní scenérie, uvěřitelnost, hmatatelnost, herci a herečky, kteří těmi postavami prostě opravdu jsou. I neznalci předlohy snadno pochopí, čím je Herbertovo dílo výjimečné, až uvidí všechny ty nečekané zákruty, jimiž se děj vydává. Zvláštní vypíchnutí si opět zaslouží Hans Zimmer, který od minulé Duny nejspíš nesložil nic pořádného proto, že pracoval právě na druhé části. Stejně jako v případě minulého filmu mi teď nezbývá než věřit, že se dočkám(e) dalšího dílu, protože všechna ta pootevřená vrata a vrátka jsou zkrátka tak moc lákavá. (29.02.2024)

Monstrózní výprava a necitlivé hnaní všech aspektů do extrémů, až se vytratila veškerá konzistence, filosofie, mystika, logika, krása i smysl předlohy. A navrch nepříjemné překvapení, že se z toho rozhodli vyždímat ještě víc peněz, takže retardovali proti knize už víc než dost zmordovaný děj tak, aby vyšlo ještě na trojku. Po celkem slibné jedničce pro mě čisté zklamání. *** (Chodov, s R. a P., Lí a O. a El., 6. 4. 2024) *~ (08.04.2024)