Duna: Část druhá

Písek. Pomsta. Proroctví. V druhém dílu se Villeneuve dává zcela do služeb feudální předlohy a konceptuálního příběhu. Tam, kde v prvním díle obrazy vypráví a objevuje, ve druhém skrze ně jen nechává proplouvat myšlenky o osudu, víře a mesiášství. Postavy téměř opouští a nové prakticky neetabluje. Opouští i náznak humoru, což vše ještě více odlidšťuje. Kéž bychom měli příklad nějaké epické trilogie, s posunem děje a příchodem nových postav, ve které všechno funguje mnohem lépe. Mimochodem, zkuste si porovnat černobílý souboj v aréně s o sto let staršími vozatajskými závody v němém Ben Hurovi z r. 1925 a říci mi, ve kterém aréna napráskaná diváky vypadá lépe. (07.04.2024)

Stále platia veci, ktoré mi vadili aj na jednotke - najmä teda prepálená stopáž a pridal by som Zendayu, ktorá vyzerá na 14 rokov a 45 kg, nie ako jedna z líderiek povstania. Tiež Christopher Walken má už zjavne najlepšie roky za sebou. Každopádne ide o monumentálne kino, audio-vizuálne orgie a prehliadku nadpozemského dizajnu. Bola to čiernobiela pasáž na planéte Harkonnenovcov, kedy ma film úplne pohltil a nepustil (to sa mi pri jednotke nestalo). (07.03.2024)

Vlastně žádné překvapení. Villeneuve za pět, Herbert za jedna. Dohromady za tři. Villeneueovi nemůžu upřít úžasnou schopnost vytvářet podmanivé obrazy a zhmotňovat fantastické knižní světy, jenže co naplat, Herbertova Duna s obřími červy a prapodivnou kombinací kosmických lodí a středověké společnosti vybavené sečnými zbraněmi na mě vždycky působila nefunkčně. Prostě se do toho světa nedokážu ponořit, neumím si ho vychutnat a nejsem schopný ho ocenit. Je mi líto, že podobné velkorysé zpracování neuplatnil Villeneuve se svým talentem na desítky jiných titulů sci-fi literatury, na kterých žánr ve skutečnosti stojí. Takový Piknik u cesty ve Villeneuvově podání by byl neodolatelnou chuťovkou. Ale co naplat. Celkový dojem: 60 %. (11.03.2024)

Ze čtvrtého patra Atrium Flora kde sídlí Imax mě spadla brada až do přízemí, tohle je film, kvůli kterýmu přišel na svět Imax. Audio vizuální složka filmu je taková dokonalost, že i dokonalost by měla chodit k Denisovi na výuku. Druhá část příběhu je vyprávěna takovým způsobem, že jsem se bál i mrkat, abych o něco nepřišel. Veškeré provázanosti mezi postavama, ale i v rámci celku jsou natočený vysloveně žraločím stylem, prostě film mě na začátku rafnul a nejen že nepustil, ale postupně naprosto požral. Samostatnou kapitolou jsou pak akční scény, tady bych pro pojmenování vizuální působivosti, potřeboval zavolat Palackýmu s Jungmannem, jestli by nebylo k dispozici nějaký slovíčko co by přesně vystihlo takové mistrovství.  Ohromen filmovým velezážitkem, který nemám ani s čím porovnovat jsem se vypotácel z kina s jedinou myšlenkou, kdy mám volný čas na repete filmu roku. Pokud můžeš, určitě dej Imax. (27.02.2024)

Mám za sebou zřejmě nejen nejočekávanější film letošního roku, ale mám ten pocit, že i to nejlepší, co letos uvidím. Druhý díl Duny si dal sice trošku načas, ale pokud mám na takovou kvalitu čekat tři roky, vůbec se zlobit nemůžu. Nevím totiž, jak tento díl pojmenovat, než že je to totální sci-fi epos, který se po právu bude řadit mezi to nejlepší, co Hollywood vyplivnul ve 21. století. Hans Zimmer se opět překonal. Sice tu není z jeho strany žádná výrazná melodie, ale ve spojení s prakticky dokonalým vizuálem jde z Arrakisu až nepopsatelný strach a respekt. Herecky se tu také sešla současná herecká smetánka, které evidentně vůbec nevadí dílčí role, aby splynuli v jeden kvalitou těžko popsatelný celek. Nelze jinak, než říct, že tady se Denis Villeneuve opět překonal. Věrně totiž zfilmoval knižní román, o kterým v 80. letech mluvili jako o nezfilmovatelném. (03.03.2024)