Duna: Část druhá

Tak jsem si film nechal půl hoďky uležet při cestě z IMAXU :) Kam jinam taky zajít na takový spektákl. Film mě vtáhl tak, že jsem ani nevnímal ten nejvíc iritující element v kině, lidi cucající kolu a žroucí popkorn, to se mi dlouho nestalo. Užíval jsem si to naplno.  Villenevue nám servíruje přerod z Paula v onoho očekávaného proroka a vůdce, je vzatý možná trošku z rychlíku. Je to ještě větší audio vizuální žranice než předešlý díl. Trochu mi tam vadily některé změny, které udělal oproti předloze. Jako jo, změnil to dobrým způsobem, dává to smysl....ale prostě i tak :) Zimmer dělá opět to co umí nejlépe, duní :) pro mě jsou ale právě spíše ty klidné až Zamfirovsky foukací  části hudebního doprovodu to co dělá Dunu Dunou a mrázení po zádech. Herci velká paráda, to je přehlídka výkonů. Tři tyčí nad ostatními. Paul, Stil a Feyd. Nejlepší je Stil:) Každopádně bez třetí epizody je to stále nedokončený příběh. [IMAX] (28.02.2024)

Vlastně žádné překvapení. Villeneuve za pět, Herbert za jedna. Dohromady za tři. Villeneueovi nemůžu upřít úžasnou schopnost vytvářet podmanivé obrazy a zhmotňovat fantastické knižní světy, jenže co naplat, Herbertova Duna s obřími červy a prapodivnou kombinací kosmických lodí a středověké společnosti vybavené sečnými zbraněmi na mě vždycky působila nefunkčně. Prostě se do toho světa nedokážu ponořit, neumím si ho vychutnat a nejsem schopný ho ocenit. Je mi líto, že podobné velkorysé zpracování neuplatnil Villeneuve se svým talentem na desítky jiných titulů sci-fi literatury, na kterých žánr ve skutečnosti stojí. Takový Piknik u cesty ve Villeneuvově podání by byl neodolatelnou chuťovkou. Ale co naplat. Celkový dojem: 60 %. (11.03.2024)

Monstrózní výprava a necitlivé hnaní všech aspektů do extrémů, až se vytratila veškerá konzistence, filosofie, mystika, logika, krása i smysl předlohy. A navrch nepříjemné překvapení, že se z toho rozhodli vyždímat ještě víc peněz, takže retardovali proti knize už víc než dost zmordovaný děj tak, aby vyšlo ještě na trojku. Po celkem slibné jedničce pro mě čisté zklamání. *** (Chodov, s R. a P., Lí a O. a El., 6. 4. 2024) *~ (08.04.2024)

Čím je Impérium vrací úder pro Novou naději, tím je Duna: Část druhá pro předchozí film. Zkrátka naprosto přirozené pokračování, které netrpí nechvalně známými neduhy dvojek, ale dál rozvíjí příběh, rozprostírá ho do nečekané šíře a hloubky a už od úvodní scény působí dojmem, že minule to bylo jen rozestavění figurek na šachovnici a pár nesmělých, leč promyšlených tahů, ovšem pravá hra začíná až teď. Ohromující je pravděpodobně to slovo, které druhou Dunu vystihuje ve všech  možných ohledech. Propracovaný scénář, dechberoucí především pouštní scenérie, uvěřitelnost, hmatatelnost, herci a herečky, kteří těmi postavami prostě opravdu jsou. I neznalci předlohy snadno pochopí, čím je Herbertovo dílo výjimečné, až uvidí všechny ty nečekané zákruty, jimiž se děj vydává. Zvláštní vypíchnutí si opět zaslouží Hans Zimmer, který od minulé Duny nejspíš nesložil nic pořádného proto, že pracoval právě na druhé části. Stejně jako v případě minulého filmu mi teď nezbývá než věřit, že se dočkám(e) dalšího dílu, protože všechna ta pootevřená vrata a vrátka jsou zkrátka tak moc lákavá. (29.02.2024)

Nedokážu říct, do jaké míry je druhá Duna přeceňovaná, ale takhle zanícená odevzdanost ambicióznímu a skoro famózně obsazenému (Walken!!) projektu je fakt zvláštním úkazem. Docela závidím všem, kteří se takhle nechají strhnout vypiplaným vizuálem a burácivým audiem, které tvoří dobrých 50 procent dramatické složky. Možná i víc. Jedničku jsem si dal před projekcí znova a nakonec mi přijde lepší, vyváženější v osobních a politických liniích, hutnější v načrtávání světa a pozoruhodnější ve finální degradaci tempa a soustředění na postavy. Dvojka chce být kolosem, který se tou chtěnou velkolepostí přesycuje a citelně mu schází vypravěč kalibru Erica Rotha. Villeneuve pevně ovládá inscenaci a řadu záběrů bych si klidně zarámoval také díky Fraserově práci se světlem, ale ten film je tak trochu dějový zmetek. Vynáší se do nebes jako dokonalá adaptace, ale já si při něm spíš uvědomil, jak je knížka vlastně skvělá a obsáhlá. Tady se dvě hodiny vedou řeči, jestli Paul je, nebo není vyvolený,  což není moc objevné. Poslední třetina pak odnikud přivede Joshe Brolina a začne chrlit militantní zrcadlo dnešního světa, melodrama o pomstě či morálně a emancipačně chabou ideologii náboženství v takovém halabala podání, až jsem prostě netušil, jestli má kýžené sdělení vůbec nějaký pilíř, natož pak komplexní rám. Hrozně se hraje na osudovost, ale sledujeme spíš precizně ošetřený hollywoodský kýč, který v nejdrzejších momentech vykrádá poetiku Šíleného Maxe a v rozložení sympatií je až osmdesátkově cheesy - z Butlera jsem si teda na zadek nesednul a byl šíleně šablonovitý, při heroickém a bleskovém faceoffu Brolina a Bautisty jsem se musel až smát.  Asi to chci někdy vidět znova, ale pochybuji, že v tomhle vznešeném bordelu někdy najdu něco víc než jen respekt nad totální epičností, která je důležitější než podnětnost dramatu. Film, v němž se toho v obrazu děje hodně, ale vlastně se stane hrozně málo a nikdo z herců si neuvědomuje, že jsou hlavně věšáky na poddimenzovanou zážitkovou exhibici. (03.03.2024)