Tron

O existenci tohohle Tronu jsem donedávna ještě nevěděl. myslel jsem si, že existuje jen ten "nový". Ale pak jsem k tomu včera usedl a vrátil se zpět do dětství, kdy jsem mastil z dnešního hlediska primitivné videohry. Příběh je takový tak akorát, aby to táhlo film, s postavami už je to lepší (poslední dobou mě čím dál více fascinuje, jak byly kdysi postavy i herci tak nějak prostě přirození a normální, ne umělé karikatury jako dneska - holt osmdesátá léta se nezapřou), ale to provedení a vizuální stránka prostě pohltí. Jednoduché, parádní, ve své době v kině by mi to určitě ustřelilo trencle. 3,5* (30.03.2015)

K tomuhle filmu mě přivedl jistý špion Charles Carmichael. A pak taky vizuální podoba traileru na film Tron: Legacy. Tron je záležitost sama pro sebe. Prkenné herecké výkony, pro počítače neznalého diváka je tu spousta věcí mimo jeho chápání (a pro ty znalce možná taky), ale má to svoje kouzlo. Člověk jen zírá a zírá. A vidět to v osmdesátým druhým, zíral bych s otevřenou pusou. A zíral bych dodnes. Mě to docela bavilo, i když to zrovna není můj šálek BITů. (23.11.2010)

Jak už jsem několikrát zmiňoval, tak nejlepší filmy vznikaly v 70,80 a 90 letech. Lidská fantasie byla neuvěřitelná. Snaha udělat co nejlepší efekty, neustále vymýšlet nové a nové způsoby jak diváka více vtáhnout do filmu. Věřím, že tehdy když tenhle film byl v kinech tak divák musel mít otevřenou hubu. Na dnešní dobu je to šíleně laciné. Ale to byly i jiné filmy, jako Vetřelec a jaký měl úspěch. Stejně tak i Tron se stal pánem svého druhu. Sci-fi typu virtuálních světů a hlubokého podvědomí nejsou má silná stránka. Ale tohle je úplně jiná liga. Tady nechyběla akce a napětí. A hlavně to nebylo fanaticky přehnané. (03.04.2011)

Počátkem devadesátých let se ke mně skrze televizi dostalo dílko, na které jsem rád vzpomínal jako na "ten film, kde se někdo dostane do compu, tam jezdí na motorce v šílených závodech na život a na smrt a bojuje se světélkujícím létajícím talířem". A tento popis by dnes prakticky stačil. Oním filmem je TRON, tím "někdo" je sympatický rošťák Jeff Bridges.. a zbytek je prakticky pravda, včetně toho frisbee. :) Na příběhu totiž není důležité cokoliv hledat. Zásadní je vizuální stránka, která je na rok 1982 naprosto úchvatná. Tudíž zatlačuji nostalgickou slzu v oku a netrpělivě vyhlížím pokračování s podtitulem Legacy. "Greetings, programs!" (06.10.2010)

Kdo by čekal v roce 1982 u filmu téma počítačových programů, virtuální reality? Kostra příběhu je jednoduchá a infantilní, ale na tu barevnou magořinu se kouká dobře i dnes. Dejme tomu, že programy žijí svůj vlastní život. Jejich svět je zobrazován tehdejší jednoduchou grafikou, vesměs jen geometrickými koridory, zářícími barevnými čarami. Je tu jeden velký zlý program, takový Darth Vader počítačové říše, do které se shodou okolností přesune uživatel - tedy člověk. Nemusím říkat, že se rozhodne nakopat bastardskému programu řiť a obnovit svobodu bitové říše... to je fuk. Hlavní roli totiž hraje jen a pouze vizuální zpracování, originální a jedinečné i dnes, v oné době to ovšem teprve musel být nářez. Scénář hází pod nohy hlavní postavě i jeho kamarádům - programům jeden akční moment za druhým, takže se pořád utíká, létá, střílí a bojuje, čáry, světla a hranatá tělesa létají na všecky strany... nic víc v tom není. Ale kouká se na to vážně celkem dobře... (03.01.2008)