Kdo to tam zpívá

Jeden z nejpříjemnějších, nejzábavnějších a nejživějších filmů. Nebudu se ohánět slovy podobenství, či metafora. Tento půvabný snímek především odhaluje srbský naturel v jeho celé nahotě. Neústupnost, nepoddajnost a svéhlavost. Hrdost, mužnost a teatrálnost. Jejich pře jsou důmyslné hry mužství, kdy se do slov, gest i pohybů promítá celá krása i smutek života. Vynáší se trumf za trumfem, vyslovují se vzletnější a ohnivější slova, gestem se snaží o zjednání respektu, aby se nakonec dospělo ke společné a vzájemně uspokojivé shodě, vyhovující oběma stranám. Neexistují překážky, vše se dá překonat, zaplatit, či obkroužit. A ta jejich schopnost šmelinaření a rozpoznávání situací, kdy je možné si přivydělat. Samozřejmě má tato zatvrzelá hrdost i své stinné stránky. Například strach nahánějící touha po krevní mstě. A tak cesta necesta starým rozhrkaným autobusem zábavně utíká i představitelům rolí. Celé bandě velí provozovatel autobusové linky Krstič (skvělý Pavle Vujisič), neoblomně drží otěže ve svých rukou a těžce nese náznaky odporu. K ruce má svého synka Miška (Aleksandar Bercek), neúnavného a nadšeného řidiče. Je tu zpěvák (zajímavý Dragan Nikolič), snažící se udělat dojem na jedinou ženu, nevěstu (Neda Arnerič). Je zde provokující chytrák (Danilo 'Bata' Stojkovič), absolvující část cesty vodou. Je zde starý a hrdý veterán (Milivoje Tomič), držící si své zásady. A stále vyhazovaný nebezpečný lovec (Tasko Načič), a chronicky nemocný muž (Boro Stjepanovič), a ženich (Slavko Štimač), toužící po sexu. A vše dokreslují dva cikánští muzikanti (Miodrag Kostič a Nenad Kostič), zažívající stejný přístup, jako kdekoliv jinde. A tak plyne obrázek do země vepřových zabíjaček, pravoslavné pietní úcty, hrdosti, temperamentu a života. Někomu zdá se divoký, alespoň žijí a prožívají celý ten nádherný život. S vášní, s láskou, i s nenávistí a odhodláním. (06.01.2015)

[3,5*]     "Že sa nehanbia!" "Pred kým?" "Pred nami."     Poriadne divoká a poriadne bláznivá jazda autobusom, ktorý tu je akousi alegóriou celej juhoslovanskej spoločnosti na rozhraní dvoch epoch. Sú v ňom ľudia rôznych generácií, rôznych typov a rôznych názorov (tí s protinemeckým postojom a aj takí, čo Nemecko bezvýhradne obdivujú). Film nemá hluché miesta, počas celej dĺžky výborne zabaví ("Umri, ty bastard!") a súčasne aj dáva podnety na zamyslenie. Výborným nápadom je rámcovanie príbehu dvoma cigánskymi muzikantmi, ktorí slúžia ako jeho rozprávači, rozprávajúci svojím podmanivým spevom (tá pieseň, ktorú spievajú, je krásna a veľmi chytľavá).     "Pane, je moje jediné dieťa, prosím, nevie sa o seba postarať." "My sa o neho postaráme!" (14.11.2023)

Ko to tamo peva je taková roztomilá jugošská road movie s typicky balkánském prostředí, s typicky balkánskými postavami a s typicky balkánským humorem i tragikou. Autobus je metaforou jugoslávské společnosti a jeho cesta do Bělehradu symbolizuje cestu do války. Film je postaven na konverzacích a vývoji vztahů mezi jednotlivými postavami, které mají rozmanité osudy a názory, stejně jako celá jugoslávská společnost. Jednotlivé epizody cesty jsou uvozovány zpěvem dvou cikánských mladíků a autobus přes všechny překážky spěje ke svému cíli. Ale budou skutečně všichni šťastní až se do Bělehradu dostanou? (26.12.2015)

Malá, milá, úsměvná a přesto tragická cesta několika cestujících do Bělehradu na pozadí posledního svobodného dne tehdejší Jugoslávie před začátkem německé okupace. Myslím, že Marigoldův komentář je více než výstižný, já bych chtěl jen dodat, že na mě z filmu doslova sálala lidská zbabělost, s jednou výjimkou a tou byl nakonec ten jedinec, který to v hlavě neměl úplně v pořádku... (29.12.2007)

Jakmile cikáni dohráli svoji poslední písničku a skončily titulky, úplně jsem se zamiloval do jugoslávské kinematografie. Moje první seznámení s kinematografií této země tedy dopadlo skvěle. Naprosto jsem žasnul jak může příběh, který se odehrává pouze v autobuse, být tak strašně zajímavý. Je to především naprosto geniálnímy typy charakterů. Žádné umělé postavy, ale dokonalé úkazky typů běžných lidí. Připomínalo mi to i Menzelovskou poetiku filmů jako třeba vesnička. Miluju typickou poetickou českou kinematografii a jelikož ta jugoslávská je v mnoha věcech hodně podobná je jasné, že miluju i ji. Rozmýšlel jsem se mezi 4 a 5, ale i za ten krásný humor musím dát 5. (26.10.2006)