Kdo to tam zpívá

[3,5*]     "Že sa nehanbia!" "Pred kým?" "Pred nami."     Poriadne divoká a poriadne bláznivá jazda autobusom, ktorý tu je akousi alegóriou celej juhoslovanskej spoločnosti na rozhraní dvoch epoch. Sú v ňom ľudia rôznych generácií, rôznych typov a rôznych názorov (tí s protinemeckým postojom a aj takí, čo Nemecko bezvýhradne obdivujú). Film nemá hluché miesta, počas celej dĺžky výborne zabaví ("Umri, ty bastard!") a súčasne aj dáva podnety na zamyslenie. Výborným nápadom je rámcovanie príbehu dvoma cigánskymi muzikantmi, ktorí slúžia ako jeho rozprávači, rozprávajúci svojím podmanivým spevom (tá pieseň, ktorú spievajú, je krásna a veľmi chytľavá).     "Pane, je moje jediné dieťa, prosím, nevie sa o seba postarať." "My sa o neho postaráme!" (14.11.2023)

Strašně zvláštní film, převážně se odehrávající v malém prostoru autobusu a sledující jeho pouť do Bělehradu. Po cestě se však pokazí snad vše, co se pokazit může (Murphy zase jednou boduje:)) a do toho všeho ještě sledujeme pestrý kolorit postav, které jsou tak ohromně obyčejné... Film je tak akorát dlouhý (ne)hudba je naprosto iritující a otravná, přesto však nějakým podivným způsobem se k filmu skvěle hodí, stejně jako mezihry cikánů.Jinak žnrově těžko zařaditelné dílo, mnoho vtipných situací stojí vedle řady naopak velmi smutných a tragických... Nejsmutnějším faktem je ale zjištění, že takto to opravdu chodí i v životě. Ach jo, krásný film... (28.08.2006)

"5. apríl 1941. Niekde v Srbsku..." Tragikomická ne-vojna v 26 obrazoch. Geniálne jednoduchá balkánska jednohubka tak trochu v štýle Kusturicových filmov, ktorá si pohráva s jemnou spoločenskou a politickou satirou prostredníctvom skupinky pitoreskných charakterov na ceste autobusom cestovnej agentúry Krstič, otec a syn do Belehradu. Pestrá mozaika zábavných postáv sľubuje záplavu humorných situácií a parádnych vtipov, ale citeľná prítomnosť vojny či choroby brnkajú aj na dramatickejšiu strunu. Dalo by sa povedať, že je oproti Kusturicovej tvorbe Ko to tamo peva umiernenejším počinom, ktorý nielen paroduje, ale aj ostro kritizuje spoločenské vrstvy a vzťahy medzi postavami, predsudky, ignoranciu, zlozvyky či negatívne ľudské vlastnosti (v hlave mi utkvela najmä scéna skupinového pozorovania milencov v tráve, ktorú po vyzradení otočí "fúzatý ujo" na milencov so slovami: "Že sa nehanbíte!"). Záver to celé korunuje a poukazuje na hlúposť, egoizmus a realitu vojny, ktorú si mnohí neuvedomujú. Zatiaľ najlepší juhoslávsky film, aký som videl. 90% (11.05.2014)

Symbolická, satirická, veseloherní a trpká upomínka na příchod války do srbského kraje (6. dubna 1941) je scénáristou, populárním dramatikem Dušanem Kovačevićem, a debutujícím režisérem Slobodanem Šijanem vybudována na půdorysu epizodického road-movie a tragikomedie charakterů. Průvodčí Krstić, jeho poblázněný syn řídící vůz, veterán z války, zpěvák šlágrů, zapisovatel lidových vyprávění, nepříjemně chrchlající nemocný muž, lovec, novomanželé nebo bratrská dvojice zpívajících cikánů se postupně setkávají v rozhrkaném autobuse cestou do Bělehradu a překonávají jednu groteskní a nečekanou překážku za druhou, stejně jako vypjaté konflikty, vzájemné spory a sílící nárůst nesnášenlivosti a agrese. Ve svižném tempu a zcizován dynamickým rytmem cikánské písně spěje snímek metaforicky k zobrazení nesjednocené a nesmířené společnosti, jež si tváří v tvář válečné krizi nese do boje především skepsi, nespokojenost, neštěstí a osudovou tragiku. (03.01.2013)

Podle kritiků jeden z nejlepších jugoslávských filmů. Příběh o tom jak se autobus snaží dostat do Bělehradu je velmi příjemný a ti cikáni tomu dodávají neutuchající šmrnc. Hudba je velmi pěkná, svižná a popohání děj do další kapitoly. Atmosféra druhé světové války na Balkáně je ztvárněná velmi pěkně jako například místní venkov, kde se toho i přes nepřízeň osudu mnoho do dneška nezměnilo. I když začátek a průběh filmu je ražen humornější cestičkou konec je spíše tragický a poukáže na život tehdejší doby. (30.08.2006)