Zítřek nikdy neumírá

Jakmile se Pierce Brosnan výtečně jako James Bond uvedl ve Zlatém oku, bylo jasné, že se v roli ještě pár let zdrží. V roce 1997, 2 roky po Zlatém oku se tedy Brosnan vrátil v bondovce Zítřek nikdy neumírá, které se ujmul režisér Roger Spottiswoode, který víceméně navázal na styl Martina Campbella z předchozího dílu a definitivně bondovky začínají využívat v této době už dostatečně pokročilé počítačové efekty, které dopomáhají k velkolepější akci a dobrodružství Jamese Bonda se tak v té době daří posouvat ještě o kus dál. A to velmi funkčním způsobem. Brosnan je jako James Bond ve své druhé bondovce nadále přirozený a šarmantní. Tahle bondovka se vrací do časů, kdy měli záporáci v bondovkách megalomanské plány a hlavní záporák Elliot Carver v podání Jonathana Pryce chce rovnou rozpoutat 3. světovou válku. Pryceův Carver je velmi zajímavým protivníkem a Pryce je v téhle roli neskutečně super. A pak jsou tu též dvě parádní Bond girl (Michelle Yeoh a Teri Hatcher), nadále výtečná Judi Dench jako M a nadále skvělý Desmond Llelwelyn jako Q. Síla je už v samotném castingu a tím se nekončí. Po vzoru Zlatého oka se daří Spottiswoodeovy opět natočit do jisté míry vrcholnou blockbusterovou bondovku, které ovšem též nechybí důraz na emoce. Bonda totiž ve finále pojí s hlavním záporákem víc než pouhá snaha o zastavení jeho plánů a James Bond se tedy ve finále opět vrhá na cestu pomsty. Brosnan v téhle póze nadále dokazuje, že mu nedělá problém být elegantní, stylový a zároveň se mu skutečně daří dát Jamesi Bondovi duši. Akce v téhle bondovce je na vrcholné úrovni, kdy už úvodní scéna bravurně naláká na další akční jízdu. Spottiswoode možná nepřináší do akce takovou eleganci jako právě Campbell, přesto je ovšem i Zítřek nikdy neumírá sbírkou parádních akčních sekvencí, které fungují díky Brosnanově přesvědčivosti, bravurnímu tvůrčímu uchopení a především očividné kreativitě. V tomhle ohledu právě tolik dopomáhají digitální efekty, které sice v rámci testu času trochu skřípou, kdovíjak ale samotný zážitek rozhodně nekazí. A i té fyzické akce s využitím praktických efektů je tu pořád dostatek. Momenty jako honička na motorkách jsou ovšem důkazem toho, že se za akční scény tahle bondovka prostě stydět opravdu nemusí. Je tu velmi dobrá Michelle Yeoh, která dokazuje, že se Bond girl od 90. let stávají více silnými ženskými hrdinkami i Teri Hatcher, která má na poměry ostatních Bond girl silnou linku. Právě zde bondovky dokazují sílu v tom, jak jsou aktuální a jak už tehdy menší volání po silných ženských hrdinkách vzalo za výsledek. Michelle Yeoh se stává nejen Bond girl, ale vyloženě rovnoprávným Bondovým parťákem. A to je pokrok, který tato série nevyhnutelně potřebovala. Zítřek nikdy neumírá není tak výtečnou bondovkou jako Zlaté oko. Jenomže šlo o důstojného nástupce, který má též velice kvalitní řemeslnou stránku, kreativní akční sekvence, výtečné obsazení a opět se tu k Jamesi Bondovi přistupuje trošku jiným způsobem, přičemž tu klíčovou roli hrají i (tehdy) moderní technologie a Bondova konfrontace s nimi. Bravurní bondovka, která má jen smůlu ve srovnávání s ostatními filmy z Brosnanovy éry. (18.02.2021) (méně) (více)