Ostrov

Oprostil jsem se od toho, že film Šest dní, sedm nocí, je hodně podobný s tímto a těšil se z faktu, že na české scéně vzniká i něco jiného, než jenom klasická trapná komedie. Jirka Langmajer a Jana Plodková mi do děje fantasticky sedli. Ze začátku je teda Jirka těžkej hulvát. Jako že mu to snad ani nemůžete věřit. Na Janičku totiž nikdo nemůže být takový, to snad ani nejde. A myslím si, že i Jirka musel při natáčení přepnout a vzpomenout si na ty blbce z divadla Mir, když se na ní při natáčení díval. Postupem času se ale ten vztah příjemně odvine a je docela příjemné si u podobného filmu odpočinout. (29.08.2023)

Komedie? Humor postavený na bezmoci a marnosti? Šklebení se lidem v manželské krizi, která je tak silná, že i v takové situaci jakou je ztroskotání na ostrově, generuje absurdní zlobu a pichlavost? Díky tomu je postava Alice vykreslená jako blonďatá fifi zhrzenka, která svého muže dlouho vysírá i nad rámec své naštvanosti. Vcelku klišíčko....byť s podobnými ženami mám i já zkušenost. To nikdo neumí napsat ženskou postavu, aniž by z ní dělal kravku? Richard je naproti tomu vcelku typický zástupce svého genderu. Trouba, který neumí komunikovat a časem zapomene, že má vedle sebe milující ženu. Mou optikou nepůsobil(výjma začátku) jako takový debil, aby měl dostávat až takovou čočku. I když...dynamika vztahů je zapeklitá. A když máte něco odžito, najdete si v tom všem i kus(kousek) vlastní zkušenosti. Škoda, že se nenajde schopný scénárista, který by podobnou situaci přetavil v kvalitní drama, které by humor pouze prosvětloval. Ten nás totiž obklopuje i v nejtěžších chvílích a když se vhodně zakomponuje, je takový příběh mnohem víc autentický. Motto takového filmu by pak mohlo být stejné jako na zlatonce, kterou věnoval Brumbál Harrymu: Otevře se až na konci. Jenže v Ostrově ta vztahovitost dlouho hnisá, chvilku se to léčí a pak se to zvrhne v podivnou selanku. Výsledkem je ušmudlaná komedie s nadmnoha dramatickými momenty. Laxně to lze shrnout: Když necháte dva rozhádané lidi dostatečně dlouho na pustém ostrově, nakonec se usmíří. A to jak uznáte, je dost neobjevný a tak nějak zbytečný příběh. PS: Havlík chrlí jeden takový nemastný, neslaný film za druhým a lidi na to chodí jak o život...aby tomu nakonec dali nízká hodnocení. Tomu říkám absurdistán. (18.03.2024)

Dvaja manželia, obaja na facku svojím správaním, po dvadsiatich rokoch už spolu nevedia existovať. Cestou domov z dovolenky s nimi jebne lietadlo. Namiesto pokusu o záchranu sa stále hádajú. Niekde po polke pobytu na ostrove sa síce hádať prestanú ,ale nebol by to český film, keby tam nespravili nejaký zvrat. Prostredie je síce fajn, ale je to jedna pláž, voda a kúsok džungle, čiže pozerať to v sychravom jesennom počasí super, no nič viac. Snáď si aspoň všetci užili natáčanie a poriadne sa vydovolenkovali. 2 z 5 (16.10.2023)

Naprosto zbytečný a předvídatelný film, jenž představuje mrhání talentem tvůrců a herců, mrhání času diváků a mrhání peněz všech platících. Jediné rozumné vysvětlení vzniku Ostrova může být touha celého štábu vyrazit do exotiky. Ale to si může splnit každý za své a nemusí do balit do hávu nutnosti natočit film o ničem. (14.08.2023)

Není to napínavé, není to vtipné, není to dojemné. Prostě to jen je. Ostatně v případě režiséra Rudolfa Havlíka je to klasika. Přitom to zase začíná solidně. Vychladlé manželství Plodkové s Langmajerem tmelí jen dospívající dcera. On ji věčně nevnímá, raději pracuje nebo čučí do telefonu, ona se snaží si romantickou dovolenou vychutnat, ovšem pro podrážděnou reakci také nejde daleko. Uhozené je, že Langmajer k luxusní dovolené ve dvou svolil, ač už podal žádost o rozvod: což jí vlastně až tam oznámí jen tak mimochodem. Následuje předčasný odlet domů, který ovšem naruší zdravotní indispozice pilota pochybného letadla… zbytek je asi jasný. Zajímalo mě hlavně to, jak to snaživého Havlíka napadlo. Protože v tom žádný nápad není. Není to autentické (divák žádné ohrožení páru necítí, všechno potřebné najdou nebo si hravě vyrobí, šikulové, a ačkoliv třeba vidíme, jak v dané scéně na ostrově příjemně vane, vezme si Plodková do ruky provizorní vějíř a ovívá se – prostě to tam dejme, ať si ten hloupý divák myslí, že to tam ti dva mají těžký) a je plné chyb (objevující se a mizející šrámy na obličeji, hladce oholená Plodková), navíc Havlík opisuje, kde se dá (což u něho ostatně není novinka), a jeho prázdný a povrchní obsah, který se s realitou (a se vztahy) prostě naprosto míjí, ani moc nezachraňují samotní herci. Od nudného pošťuchování přejdeme k průhlednému sbližování a (vy)řešení vztahových bolístek. Každopádně jedno se musí nechat: aspoň mě to neuráželo. (30.08.2023)