Tristana

Toto Bunuelovo dílo dodržuje to, co slibuje a nabízí. Chirurgicky přesný a nemilosrdný pohled na morálku vyšší španělské střední vrstvy na přelomu 19. a 20. století. Drsnost a až mrazivý nadhled tohoto uměleckého výsostného protokolu svého druhu paralelně postihuje nelítostně pokrytectví katolické i liberální konvence. Pustošivost jednoho přístupu vyvažuje zlobná zatrpklost druhého. Černá a bílá v této mrazivé, dech beroucí konfrontaci nemá místo. Skvělé herecké výkony - k Deneuvové a Reyovi bych bez obav přidal i Franca Nera a pro mne zcela neznámou skvělou Lolu Gaosovou - se neomezují jen na tyto protagonisty filmu; neméně přesvědčivé jsou i kavárenské a kostelní scény a podobně zdařilá je také kamera jak v intimních scénách Horaciova ateliéru, tak Lopeho bytu a ulic maloměsta, kulis, v nichž se ponurý příběh Bunuelových hrdinů odehrává. Hodnotový, vzájemně se křížící Lopeho a Tristanin posun jejich zásluhou dostává lidský obsah, plnokrevnou psychologii a přesvědčivé celkové ztvárnění. Tristanina proměna z katolicky vychované naivní dívky v až zločinecky cynického dravce v závěrečné, brilantně gradující scéně Lopeho umírání, který nesmlouvavě splácí ranu ranou a nezapomíná na nic ze starých účtů, je živena neštěstím, o něž se nezasloužila a jež v ní burcuje všechny sebezáchovné instinkty - bohužel tím nejpolitováníhodnějším způsobem (26letá herečka tu vytvořila v tehdejším svém mladičkém hereckém věku jednu ze svých životních rolí a je určitě hlavním tahounem filmu). Feministický ideál rovného postavení v partnerském vztahu, předsevzetí, s nímž vstupovala do své životní lásky k Horaciovi, tento vztah nakonec ničí a zabíjí. Pokud toto dílo má být v Bunuelově filmografii tím slabším, lze se oprávněně ptát jak vlastně definovat pokleslost hraného filmu jako takovou. Nadčasovost tohoto mistrovsky zvládnutého "pouzerealistického" díla, které má tak blízko k italskému neorealismu, je totiž až jednoznačně zřejmá. (11.01.2009)

Osvědčený režisér LUIS BUNUEL se opět projevil jako mistr psychologických filmů. Kromě nevšední krásy herečKy CATHERINE DENEUVE, která zde vytváří postavu neteře charismatického FERNANDA REYE, zde hraje menší úlohu FRANCO NERO. Nebudu popisovat děj, ale člověk se musí zamyslet nad takovou situaci v níž se ocitla krásná neteř. Buď žít celý život v zajištěném postavení, ale bez lásky, anebo mít lásku, jenže "bez peněz" i tato brzy vyprchá. A přijde-li krutá nemoc, změní i charakter člověka. Nádherný film, ale pouze pro "Fajnšmekry" (nestřílí se tam ani nesouloží). (09.11.2010)

Sexualizácia a podobné námety patrili v Buñuelovej kariére k najviac využívaným. Tento "taliansky" spôsob správania sa k ženám (v ešte paranoickej rovine) mi je veľmi vzdialený (príklad umiernenejšieho : Amarcord). I keď v tomto prípade účel svätí prostriedky. A práve vďaka tomu ľudskému pudovému hnusu rejža trieska zo svojho repertoáru ďalší špičkový art. (04.03.2014)

„Jsem tvůj otec i manžel. To záleží podle situace.“ Don Lope je pokrytec. Tvrdí jedno, činí druhé. Tváří se jako ženin patron, ve skutečnosti si ji přivlastňuje. Podobně ho Tristana nejdříve miluje (opravdu miluje?) a poté, co z ji její imobilita přiblíží snáze přivlastnitelnému majetku, nenávidí. Neboť ženy nezapomínají a sexualita nemůže být spoutána natrvalo (téma prostupující celou Buñuelu filmografii), pomsta se podávat bude. Za studena. Pomalu, plynule, s předtuchou neodvratného. Tak film plyne, tak Buñuel režíruje. Jedním střihem bez upozorňujícího titulku klidně přeskočí několik let. Nač zdržovat. Ani v takto odměřeném díle si tvůrce Andaluského psa neodpustil své surreálné sny, záběry ale rozhodně neplýtvá. Vtipně s nimi šetří. Jako když společně se psem vyžene z ložnice, kde se schyluje k milostnému aktu, také lačně přihlížejícího diváka. Tristanu by byla radost rozebírat z hlediska postav a herectví. Fascinující proměnu prodělává Catherine Deneuve, z defenzívy hladce přechází do útoku. Ale copak lze zvítězit ve válce proti sobě samému? 75% Zajímavé komentáře: sportovec, gudaulin, Lavran (26.10.2010)

Moj prvy Bunuelov film a hned pecka. Scenar je vyborny : je o premene z nevinneho dievcata /Catherine Deneuve/ na staru zatrpknutu mrchu, ktora je zivotom maximalne otravena. K tomu sa pridava pribeh, ktory ani trochu nenudi, prostredie mesta Toledo 20. storocia potesi divakovu dusu. A za smutny a depresivny koniec filmu musim dat vysokych 87 % (16.04.2013)