Šedá zóna

Hodně nízký rozpočet obvykle zaručuje komorní podívanou, nikoliv i kvalitní film. Příliš „nepoznamenané“ šaty, žádné „špinavé“ kamerové filtry, Němci, Poláci i Maďaři perfektně ovládající angličtinu – jsou to sice detaily, ale u historického filmu detaily mimořádně rušivé. Podstatnějším handicapem je však znatelná dějová nesoudružnost. Prvních dvacet minut jenom tušíme nějaký tajný plán, ale stejně jako nacisté jsme zcela neznalí podrobností. Když se cíl snahy hlavních hrdinů zdá být jasný, objeví se polomrtvá dívka a to zdánlivě důležité ustoupí do pozadí. Podobný zmatek v koncentračních táborech možná panoval, ale divácky je to velmi unfriendly. Otravně bohužel působí i neustála snaha o navodění nanejvýš depresivní atmosféry – je příliš okatá a zbytečně pomáhá pohřbít velmi poutavé téma, resp. celý film. 60% Zajímavé komentáře: Douglas, moonlight (15.03.2006)

Někdy se podaří natočit opravdu silný film, takže když si ho po dvaceti letech zopakujete, zjistíte, že na vás zapůsobil stejným nebo silnějším dojmem než před lety. Šedá zóna je pro mě právě takovým snímkem. Jde vlastně o pohled do zákulisí hrůzné továrny na smrt, který mě nenechává klidným. Točí se záležitosti, u nichž člověk zrelaxuje, vypne a užije si nenáročný , zábavný děj a já je mám rád. Pak jsou tu filmy, které diváka donutí přemýšlet i o věcech, nad nimiž by ve vlastním zájmu radši nepřemýšlel, a ty mám ještě radši. Nejzásadnější otázkou by byla asi tato: "Jak bych se zachoval já?" Před devíti lety bych si musel odpovědět, že bez přímé zkušenosti nevím. Dnes už to vím přesně, vím proč a ze stejného důvodu už znám i odpověď na svou další tehdejší otázku. Nikdy jsem nechápal, jak mohlo tak malé množství vojáků (a psů) navést na smrt takové množství lidí, aniž by se někdo postavil na odpor. Dnes je mi odpověď jasná. Ty lidi zabila naděje. Někteří nevěřili, že jdou na smrt, jiní to tušili, další to i věděli, ale pokud zbývala alespoň nepatrná jiskřička naděje, pak bylo těžké být tím prvním, kdo vykročí proti ozbrojencům. Teprve když věznitelé sebrali lidem veškerou naději, zjistili, že nad nimi ztratili moc. Kdo nemůže doufat, už nic neriskuje, protože nemá, co by ztratil. Tento snímek to ukázal v pravém světle a já jsem rád, že byl natočen. A i když vím, že nebyl pětihvězdičkový, já mu ten pátý kousek přidám. / Poučení: Po roce 1989 se v naší republice začali rodit ve velkém počtu potenciální odbojáři a hrdinové-teoretici. Poznáš je podle vět typu: "Já bych v takové situaci nikdy...", "Nechápu, jak to mohl/mohla/mohli udělat, já bych..., "Za žádnou cenu bych nepromluvil, i kdyby mě mučili." (26.08.2022)

Snímek Šedá zóna až do poloviny jen neuměle inscenuje hrůzy vyhlazovacích táborů a zapomíná, že by vás měl především mezi postavy nějak dostat a dovolit vám je pochopit. Na obrazovce se sice objevuje skupina členů podobného úklidového komanda, ale nikdo z nich není natolik zajímavý, aby zaujal. Zamlklý a neprůrazný doktor, který asistuje samotnému Mengelemu, je možná až příliš zamlklý a neprůrazný, takže jedinou zajímavou postavou zůstává alkoholický nácek v podání Harvyeho Keitela. Do šedé barvy stylizovaný film ale mnohem víc než dokumentární snímek (o což se zřejmě pokouší) připomíná statický televizní pokus o rekonstrukci událostí (které se údajně staly), ale chybí mu síla, která by jej hnala kupředu, donutila vás prožít příběh s jeho hrdiny a skutečně pocítit beznaděj, která v podobných zařízeních panovala. Já jsem se cítil skoro až provinile, když jsem sice sledoval jednu děsivou situaci za druhou, ale docela obyčejně jsem se nudil. Díkybohu velkou část filmového zážitku zachrání poslední půlhodina, v níž hrdinové najdou v plynové komoře živou dívku, která je svou přítomností konečně vyburcuje k nějaké činnosti, film chytne druhý dech a je na těch pár okamžiků takový, jaký mohl být celý. Prostor dostává i několik skutečně silných scén a najednou ani tolik nevadí, že rozhodnutí tvůrců nedat do svého filmu žádný hudební doprovod jej vlastně připravilo o obrovskou část jeho potenciální působivosti. Jenže... Jenže když už si pomyslíte, že teda druhou půli filmu vezmete i na milost, vytasí se tvůrci s posledním esem. Naprosto vážně míněným monologem právě pálené mrtvoly mi vyrazili dech natolik, že jsem si jej musel pustit pětkrát, abych se přestal smát. A to není pro film o koncentráku zrovna dobrá vizitka. (15.11.2005)

Názorně didakticky zpracovaný obrázek koncentračního tábora pro Američany. 1) Po celý film mě provázel podivný pocit jakési nepatřičnosti. Rozhovory, které vede šéf koncentráku s židy, mi přišly hodně mimo mísu._____ 2) Na druhé straně očividné nelogické chování esesáků i vězňů lze snadno přičíst na vrub extrémním situacím, kterým byly obě strany vystaveny. Míra otupění musela být velká nejen u vězňů, ale i u jejich věznitelů._____ 3) Jinak mi ovšem film přišel docela zajímavý včetně těch zvláštních dialogů._____ 4) Nabízí se srovnání se Saulovým synem. Oba filmy mají stejný námět, ovšem v kvalitě a přesvědčivosti zážitku je mezi nimi propastný rozdíl._____ 5) Podkladem filmu jsou paměti dr. Miklose Nyiszliho, kterého Mengele určil za hlavního patologa v Osvětimi. Krematoria II a III (ve filmu I a II) byla vystavěna v 90% velikosti kousek od Sofie._____ 6) Dobrý postřeh: Trevor*. (09.05.2019)

Veľmi zaujímavý počin, ktorý si zaslúži plný počet už len za to, že sa našiel niekto, kto sa nebál spracovať jeden z najkontroverznejších "blackoutov" ľudskej histórie. Neveril som, že by som sa mohol stretnúť so sonderkommandami mimo dokumentárneho formátu. Film dokáže priblížiť atmosféru 40. rokov minulého storočia veľmi tvrdým až surovým spôsobom, čo však nie je na škodu, naopak. Film by som odporučil ako učebnú pomôcku, aby nedochádzalo v budúcnosti k počatiu a následne narodeniu podobných....ako biskup Richard Williamson. (28.11.2008)