Šedá zóna

Velmi naturalisticky a syrovy snimek ovsem bez ducha a jakekoliv koncepce a psychologie. Tento velky namet skryva jeste vetsi potencial, ktery zustal nenaplnen. Ty psychologické procesy, ktere postavy musely prozivat jsem z filmu necitil, a tak mi bylo vcelku jedno, ze se jim jejich plan nepovedl, nebo ze je na travniku zastrelili. Bral jsem to jen jakysi smutny fakt a to se da rict asi o celem filmu. (15.12.2009)

Někdy se podaří natočit opravdu silný film, takže když si ho po dvaceti letech zopakujete, zjistíte, že na vás zapůsobil stejným nebo silnějším dojmem než před lety. Šedá zóna je pro mě právě takovým snímkem. Jde vlastně o pohled do zákulisí hrůzné továrny na smrt, který mě nenechává klidným. Točí se záležitosti, u nichž člověk zrelaxuje, vypne a užije si nenáročný , zábavný děj a já je mám rád. Pak jsou tu filmy, které diváka donutí přemýšlet i o věcech, nad nimiž by ve vlastním zájmu radši nepřemýšlel, a ty mám ještě radši. Nejzásadnější otázkou by byla asi tato: "Jak bych se zachoval já?" Před devíti lety bych si musel odpovědět, že bez přímé zkušenosti nevím. Dnes už to vím přesně, vím proč a ze stejného důvodu už znám i odpověď na svou další tehdejší otázku. Nikdy jsem nechápal, jak mohlo tak malé množství vojáků (a psů) navést na smrt takové množství lidí, aniž by se někdo postavil na odpor. Dnes je mi odpověď jasná. Ty lidi zabila naděje. Někteří nevěřili, že jdou na smrt, jiní to tušili, další to i věděli, ale pokud zbývala alespoň nepatrná jiskřička naděje, pak bylo těžké být tím prvním, kdo vykročí proti ozbrojencům. Teprve když věznitelé sebrali lidem veškerou naději, zjistili, že nad nimi ztratili moc. Kdo nemůže doufat, už nic neriskuje, protože nemá, co by ztratil. Tento snímek to ukázal v pravém světle a já jsem rád, že byl natočen. A i když vím, že nebyl pětihvězdičkový, já mu ten pátý kousek přidám. / Poučení: Po roce 1989 se v naší republice začali rodit ve velkém počtu potenciální odbojáři a hrdinové-teoretici. Poznáš je podle vět typu: "Já bych v takové situaci nikdy...", "Nechápu, jak to mohl/mohla/mohli udělat, já bych..., "Za žádnou cenu bych nepromluvil, i kdyby mě mučili." (26.08.2022)

V niektorých ohľadoch mi to trocha pripomenulo Nahý medzi vlkmi (1963), len to nemalo taký pekný myšlienkový presah. Snímok sa snažil hrať na city diváka v zmysle činnosti toho židovského komanda a poukázaním na drsné scény - púšťanie plynu, spaľovanie väzňov, hromadná poprava... no v tomto smere to nemalo na mňa taký účinok ako povedzme Saulov syn (2015). Pocit drsnej reality, naturálnosti a emotívneho vyznenia jednotlivých scén smerom k divákovi mi tu skrátka chýbal. Tiež po obsahovej stránke mi to prišlo trochu rozhárané (hlavne prvé minúty), ako keby autori nevedeli ako začať príbeh - slabé uvedenie diváka do príbehu. Celkovo ma film nechal až nečakane pocitovo neutrálnym. Slabší priemer. 55/100 (16.03.2018)

Hodně nízký rozpočet obvykle zaručuje komorní podívanou, nikoliv i kvalitní film. Příliš „nepoznamenané“ šaty, žádné „špinavé“ kamerové filtry, Němci, Poláci i Maďaři perfektně ovládající angličtinu – jsou to sice detaily, ale u historického filmu detaily mimořádně rušivé. Podstatnějším handicapem je však znatelná dějová nesoudružnost. Prvních dvacet minut jenom tušíme nějaký tajný plán, ale stejně jako nacisté jsme zcela neznalí podrobností. Když se cíl snahy hlavních hrdinů zdá být jasný, objeví se polomrtvá dívka a to zdánlivě důležité ustoupí do pozadí. Podobný zmatek v koncentračních táborech možná panoval, ale divácky je to velmi unfriendly. Otravně bohužel působí i neustála snaha o navodění nanejvýš depresivní atmosféry – je příliš okatá a zbytečně pomáhá pohřbít velmi poutavé téma, resp. celý film. 60% Zajímavé komentáře: Douglas, moonlight (15.03.2006)

Na druhou světovou válku by se nemělo zapomínat. Zvlášť některým lidem by se takové filmy měli pouštět denně. Film nás zavede do jedné z nejtemnějších částí lidských dějin. Ocitneme se na místě, ze kterého přináší jediné východisko pouze smrt. I když pár měsíců života navíc přináší možná nějakou naději. (03.10.2008)