Život v oblouznění

Malý nezávislý film a natáčení (malého nezávislého) filmu? Krátce po skončení (prvního sledování) na mě dopadla mírná nespokojenost. Zdálo se mi, že něco chybí, že někdo něco nedořekl, nedokončil, nedorazil. Takový pocit, že jsem dostal jen předkrm, epizodu, ukázku něčeho skvělejšího... S odstupem času vidím, že jsem se trochu spletl, protože právě jakákoliv velkolepost a příběhová uzavřenost, či jak bych to nazval, by nejspíše srazila zážitek trochu někam jinam. Vždyť ona ta "malost" snímku, kterému chybí oficiální začátek i konec, je jeho největší klad, díky ní nejsme ničím rozptylováni a soustředíme se jen na trampoty malého tvůrčího týmu v krátkém časovém úseku. Permanentní přítomnost větších a menších nehod je vkusně dávkována, jakoukoliv nudu odstřeluje i nádherný a škodolibý scénář (při snaze ho popsat bych nejspíše spoileroval). Život v oblouznění je zkrátka takový sitcom/nesitcom z prostředí natáčení filmu - svěží, zábavný, nápaditý, a sebevědomě krátký. Buscemi jako rejža 11/10! (11.12.2007)

..„Někdy se divím, co vlastně v téhle branži dělám. Je to všechno jenom jeden kompromis a jedno zklamání za druhým.“ Steve Buscemi v životní roli. „Velký šéf“ malého a velmi konfliktního ansámblu od kterého on nečeká nic menšího než natočení svého vysněného, nejlepšího filmu a proto se snaží zvládnout celý ten chaos, manýry herců, osobní spory, minimální rozpočet a navíc se potýká i se svojí představivostí. A vše je v naprosto odzbrojující kombinaci. P.S Ačkoliv má profese nemá s filmem pranic společného. Občas jsem si připadala, jako bych těch 90 minut trávila taky v práci :-). (22.01.2006)

V témž víru pnou se touhy, klapou karamboly. My, co jsme si plácli s placem, s múzami. Neseme sen, představy, které unášejí vás, vaše hlavy, ze sofa, kamsi do fantazijních reálií. Do kaluží, mezi, k nebi. Opojeni pěnami hodin. V lázni bláznů, fanfarónů bez hvězdných honorářů, zasažených hvězdnými výšinami. (25.07.2021)

Doposavad nejlepší snímek Toma DiCilla. Skvostný scénář, perfektní herci a evidentní láska k filmu dělají ze Života v oblouznění nezapomenutelnou záležitost. Parta nadšenců a jejich snaha o dokonalé dílo. Škoda, že jejich schopnosti tomu zdaleka neodpovídají. Když se navíc přidají neshody na place a technické problémy tak... Vznikne jeden z nejlepších nezávislých filmů devadesátých let. (01.07.2007)

Pocta nezávislým filmom? Tak to skôr film Ed Wood. Nezávislé filmy často nemajú veľké rozpočty, nemôžu si dovoliť v tomto svete peňazí veľkolepé scény, pokiaľ nenastane nejaká zaujímavá zhoda okolností, potýkajú sa s množstvom problémov, z ktorých niektoré načrtli už tu. Nie sú tak slobodné, na rozdiel od filmov rôznych inštitúcií a spoločností, kde sú veci nadiktované striktne a k improvizácii veľmi nedochádza. Každopádne aj nezávislý film môže byť vyhranený, či ten od spoločnosti vyznieť ako nezávislý a uvoľnený, no to už záleží na ľuďoch vo vedení, celkovej atmosfére a kolektíve. Buscemi je týpek s neobyčajným výzorom, ktorý vie navyše dobre hrať, no na exota sa skutočne hodí, to dokázal aj tu. Problém tejto komédie je, že stavila skôr na neviazaných bláznivých Američanov, no nevyužila možností, ktoré jej takáto skladba čudákov ponúkala. S inými ľuďmi by ten nezávislý film vyzeral určite inak, no tu postavy neurotikov a ľudí s nižším IQ vytvárali priam studňu nápadov, no a ono to ku koncu bola nuda, čo ma mrzí. Oceňujem, že aj tento film sa snažili urobiť lacno, proste ako iné nezávislé filmy, no tá jedna miestnosť, teda hlavne tá, v ktorej sa odohrávala veľká časť filmu, ma otravovala. Bolo to málo akčné podľa mňa pri takýchto charakteroch. Tento film je precenený, lebo o nezávislých filmoch nepodáva silnú výpoveď a napriek svojej krátkej dĺžke, ktorú aj celkom rýchlo natočili, stráca časom na zaujímavosti a príťažlivosti. (26.08.2013)