Život v oblouznění

Výtečná komedie, která mě velmi bavila. Samotného mě překvapilo, že jsem ten film objevil až teď, ale o to víc jsem za to radši - asi jsem neviděl zábavnější (a lepší) pohled do zákulisí filmového natáčení. Steve Buscemi je zde naprosto fantastický jako vždy a ani zbytek castu se nemá zač stydět; společně všichni nechali vzniknout výjimečnému filmu, který vůbec nestárne a který lze doporučit mj. všem lidem z branže i studentům filmových škol - nejen pro ně to bude jistě velmi poučná (a strašně zábavná) podívaná. Jedna z věcí, kterou jsem si z toho filmu třeba odnesl já, je intenzivní dojem, že vždycky, když se povede natočit nějaký film, rovná se to skoro malému zázraku - když člověk ví, co tomu všechno předcházelo :) (21.10.2016)

Zkažené mléko, jednooký kameraman, zapomětliví herci, příliš pozornosti poutající asistentka, naštvaný lilipután a do toho všeho přichází vlastní matka… povolání režiséra je tím nejideálnějším, chcete-li blíže poznat vypolstrované zdi některé z cel psychiatrické léčebny. Hraných filmů o natáčení hraných filmů je podstatně méně, než se mnozí lidé domnívají, těch skutečně kvalitních obzvlášť. Každým coulem nezávislý Život v oblouznění je jedním z těch méně známých, což mu nezabraňuje být zároveň jedním z těch nejlepších. Tomu DiCillovi, Scénáristovi a režisérovi v jedné osobě, nestačil hořkosladký příběh o marném boji s větrnými mlýny, jenž dennodenně podstupujeme pro dosažení svých životních snů a rozhodl se jej učinit nevšednějším, (a co si budeme nalhávat, také) nezávislejším poněkud komplikovanější výstavbou příběhu. Většina dění je ve skutečnosti sněním některé z postav, případně iluzí, vytvořenou filmovou kamerou. A aby to nebylo tak jednoduché, to, co se přihodí některým postavám ve snu jiné postavy (resp. to, co se jako sen tváří), se v projeví také v jejich reálných životech (to ovšem pouze za předpokladu, že některá z dějových linií svým zařazením náleží do reality, nikoliv do dalšího snu či představy). Pokud si to všechno budete chtít v hlavě uspořádat do kompaktního, krásně přehledného celku, vaše mozkové závity se pořádně protočí. Život v oblouznění lze však sledovat i s podstatně menší snahou o odhalení jádra věci, aniž by se v takovém případě změnil v nesourodý chaos. Navíc, mnohé motivy jsou dost zřetelné i pro diváka, jenž tu velkou věc v lebce raději příliš nezatěžuje (např. snová sekvence s jablkem a následně ocenění pro Revese ve tvaru jablka). Excelentní herecký výkon předvádí Steve Buscemi (imho dost nedoceněný herec) v roli režiséra, který ví přesně, co chce, ale navzdory úporné snaze to ne a ne získat. Stejně jako ostatní zdejší postavy mající co do činění s filmovým průmyslem, také on žije jakoby v oblouznění a má problém rozlišovat skutečnost od výplodů jeho příliš imaginativního mozku (jeho jméno – Reve – navíc odkazuje k francouzskému výrazu pro sen, což jsem si samozřejmě přečetl :). Ještě kouzelnější je ve své roli pohledné herečky („hrála ve sprchové scéně s Richardem Gereem“) pohledná Catherine Keener, na které je cosi tajuplného, měnícího ji doslova v „tajemný předmět touhy“. Život v oblouznění, přestože vznikl z nadšení lidí od filmu a právě filmové nadšence potěší nejvíce, práci u filmu nijak neidealizuje. Naopak, snaží se (lehce bizarní, ale tím přitažlivější) formou postihnout jak světlé, tak temné stránky podobného zaměstnání a dost možná vás přiměje věřit, že jít za svým snem má smysl, jakkoliv je vytyčený cíl na první pohled nedosažitelný. 85% Zajímavé komentáře: Lima, Dudek, S_M_Lomoz, TotalFilm (14.06.2007)

V témž víru pnou se touhy, klapou karamboly. My, co jsme si plácli s placem, s múzami. Neseme sen, představy, které unášejí vás, vaše hlavy, ze sofa, kamsi do fantazijních reálií. Do kaluží, mezi, k nebi. Opojeni pěnami hodin. V lázni bláznů, fanfarónů bez hvězdných honorářů, zasažených hvězdnými výšinami. (25.07.2021)

Takova maškaráda! Čtvrtá hvězdička za to, že všechny tyhle problémy (kromě naštvanýho trpajzlíka) jsem si prožila na vlastní kůži - arogantní idiot v hlavní roli, nefunkční technika, skriptové nedostatky, hluk na scéně, chyby v záběrování, neschopnost herců naučit se text, nervy na pochodu, polohluchej zvukař (místo poloslepýho kameramana), vichřice na scéně, odchody herců a shánění nových a podobné geniální chvilky, které k filmařině prostě patří, ale já nejsem ochotná se s tím smířit a vzdávám to jako Nick. Když se ale vytrvá, hotový výsledek je neuvěřitelně štědrou odměnou. 66% (08.01.2014)

Každému, kdo by chtěl někdy mít co dočinění s uměním bych napřed pustil tenhle film...ačkoli několik situací je přitažených za vlasy (jsou to přeci jen snové sekvence), velmi věřím, že nějak takhle se to všechno ale doopravdy může pokazit... smál jsem se od začátku do konce, velmi příjemný film, na který se rád podívám znovu a znovu... 4,5 (04.01.2008)