Kotva u přívozu

O tvorbě Marie Poledňákové si jinak myslím, že kazí nejen vkus, ale hlavně charakter národa. Tento film je však něčím zvláštní, nepoledňákovský. Svým objektivním a vyváženým pohledem na problematiku emancipované ženy. Fakt. Nechtělo se mi tomu věřit, tím spíše, že jsem k němu usedal značně zaujatý. Mé zaujetí se vystupňovalo hned po úvodním sledu scén, kdy neurotická hlavní hrdinka nabourá auto, u nehody se zabývá hlavně tím, jaký byl ten poškozený hezký chlap, aby vzápětí udělala hysterický výstup manželovi, že nezajistil dostatečně pružně opravu auta (to je myslím prototyp poledňákovské typologie: manžel je tu podveden hned dvakrát, ale přesto jakoby morální právo zůstavalo na straně té chudinky... no hnus!). Rozehrávka přímo do středu tohoto marasmu je však jen obratný úvod (nevím proč ve všech ostatních filmech této autorky se na tom i končí...) a asi tak od půlky filmu dojde k nebývalému zklidnění a sebereflexi, když už ne hlavní hrdinky, od které jsem to ani nečekal, tak alespoň jakoby autorky samotné. Tento film jsem sledoval se zaujetím, a přiznám se, že místy i u vytržení. (11.12.2011)

Koukal jsem naprosto nepřipraven a bez informací, přesto jsem tipoval autorství na Marušku Poledňákovou a hle, titulky mi daly za pravdu. Bohužel se nejedná o nic převratného. Kotvou je zřejmě míněna samotná mamina Šulcová. Spíš se bavím hereckým obsazením, kdy Štěpánek a Krampol sedí v kabině a sledují Šulcovou, ačkoliv v seriálu Tajemství proutěného košíku je vlastně vyměnila jednoho za druhého. :-D A kdo by si tipoval, že učitel Karfík uloví Bosanu, i když mu jí chce přebrat Pyško, jako to udělal se Žilkovou, že? :-D (03.07.2022)

Docela zajímavá bizarnost. Buď je Marie Poledňáková skutečně vnímavá a má hluboký vhled do ženské duše, nebo patří na psychiatrii. Film má dvě polohy. Jedna se týká groteskního, uspěchaného života ženy se stereotypním pohledem na svět, ve kterém je ona sama středobodem vesmíru a ve kterém se opájí myšlenkou, jak je tím pomyslným krkem, který točí banální hlavou. Druhý je o nezdravě fixující, vyloženě nebezpečné ženě, která káže vodu, ale pije víno. O ženě, která je emočně zcela nestabilní a která jedovatým způsobem podkopává milostný vztah synovi. O ženě, která se natolik bojí samoty, že se stále někam přesouvá ... z bytu do domu, od manžela k milenci ... a zpět. Rád bych věřil tomu, že paní Poledňáková přišla s tak těžkým scénářem o narušené ženě, který ji dovolili zfilmovat jen pod podmínkou, že ho trochu odlehčí. Pak bych se tomuhle "Frankensteinovi" nedivil. A v tomto případě smekám za geniální sondu "pod povrch". Pokud to ale měla být veselohra, je mi upřímně líto Magdy a vlastně i té Marie. (12.06.2019)

první uvedení na obrazovkách způsobilo rozruch v celé republice. televizní hlasatelky byly od té doby sledovány s mnohem větším zájmem, ale též despektem: nahoře huj, dole fuj, pani, vždyť ukazovali, že od pasu dolů má na sobě jenom spodní kalhotky! prkenná a mrtvolně bílá Jana Šulcová, prkenné a rádoby lidské cameo Oldřicha Vejvody, důstojný Jan Kačer, naslouchající básni během náročné sváteční služby (však by se nakonec ukázalo, že je to pěkný chlípník!), neuvěřitelně infantilní Vladyka (úspěšná umělecká reinkarnace Tomáše Holého, jak už tu mnozí podotkli), rozpačitý Petr Haničinec. nemožné dialogy a na hlavu postavené "komediální" situace bohužel režisérce vydržely až dodnes. pro příznivce filmu S tebou mě baví svět (já k nim nepatřím) je dobrou zprávou, že toto byla umělecká rozcvička paní režisérky (26.12.2011)

Jana Šulcová jako vytížený šéf a Miroslav Vladyka jako vcelku inteligentní syn, který má fajn rodiče. Líbil se mi jejich vzájemný vztah a ta trojice dohromady mě vcelku pobavila. Vytížená matka nezvládá, když jejího syna přebírá jiná žena a zároveň si vysnila dům, Jana Šulcová to pěkně zahrála. Hudbu dělal Václav Zahradník a já si pořád říkal, odkud ji znám. Byla totiž hodně podobná filmu S tebou mě baví svět. (04.01.2021)