Návrat pana Ryšánka

Televízny film, ktorý nepochybne potešil milovníkov Nerudovho diela a tých, ktorým v dnešnej dobe chýba pokojný, stereotypný rytmus života obyvateľov Malej Strany za čias Rakúsko-Uhorskej monarchie. Vykreslenie atmosféry je bezchybné, herecké výkony neopakovateľné. Keďže som Nerudove poviedky nečítal, moja nostalgia je o pár desiatok rokov mladšia a niektoré scény ma miatli, uchyľujem sa k najčastejšiemu hodnoteniu. (14.12.2010)

Tak, tak, realistická a nadčasová to látka. Však i v dnešních restauračních zařízeních, hospodách a hospůdkách, krčmách ba i v knajpách úrovně nepříliš vábné se vždy pár takových Ryšánků a Šléglů najde. Příběh ryze pravdivý, na tu křivdu jakoby si člověk mohl sáhnout, tak byla hmatatelná. Nerudu mám rád a Ryšánek patří, co se povídek tejče, k tomu nejlepšímu. (20.06.2020)

Ti mužové dva, ti se vryli v srdce, v srdce mého. Pan Ryšánek a pan Schlegl... Nerudovský příběh o jedné staré křivdě z minulosti je ve svém osobitém televizním provedení z počátku sedmdesátých let především hereckým koncertem Martina Růžka, který dokázal skromným, takřka nenápadným způsobem vystihnout hluboký lidský žal i sveřepou umíněnost. Ty jeho pohledy, něco fantastického. Ach, kdeže loňské sněhy jsou! (12.10.2016)

První přepis Nerudy v normalizaci předznamenal poslední éru, ve které Nerudovo jméno pro filmaře ještě něco znamenalo. V 70. a 80. let vznikla celá série zdařilých televizních filmů, jeden seriál a jedna animovaná radost. Ale od té doby nám Neruda jakoby zmizel a jen výjimečně po něm pošilhávají študenti. Návrat pan Ryšánka je klasická pietní inscenace postavená na porozumění předlohy a kvalitních hereckých výkonech. Lépe by bylo na světě, který by si mnohdy udělal čas na přemýšlení o tom, že nás a naše předky dělí skutečně jen čas, povaha lidská je totiž stále stejná. "Duši? Támhle letí!" (08.11.2020)

Panatuju se, že když jsem na základce do čtenářského deníku měl jednu z povídek vypíchnout, zvolil jsem zrovna tuhle. Proto si jí docela pamatuju a vím, že oproti předloze je obsah výrazně pozměněn a rozveden. Z původního textu tak zbyl prakticky jen motiv dvou mužů, kteří sice sedí v hospodě u jednoho stolu, ale jsou přesto rozděleni kvůli ženě mnoho let mrtvé. Pan Ryšánek je v předloze obchodník, nyní je to vysloužilý nadporučík, kterému tato dávná zášť zničila kariéru. Všechno je však jinak, než se zdá, viníkem není jeho sok v lásce pan Schlegl.. Tak mě napadá, že s takovými změnami v ději by z příběhu šlo vlastně vystavět plnohodnotný film, něco jako Pokání :). Skvělé herectví pánů Růžka a Záhorského a paní Medřické (Duše? Hele, tamhle letí!). (26.08.2018)