Příšerky s.r.o.

„Práve som si spomenul, aké to bolo, keď ťa moje oko videlo prvý raz.“ Johna Goodmana (a sem tam i Billyho Crystala) mám rád, pestrofarebné, veselé a originálne pixarovské svety zbožňujem od TOY STORY 2 a keď som ako malý videl DETSKÚ HRU, dával som si počas nasledujúcich nocí dobrý pozor, aby mi z postele nevisela noha alebo ruka. Takže MONSTERS, A.S. mám rád. Vrátane rozkošnej Boo a jej „cica cica“. Príliš mi neprekáža dokonca ani to, že snímka je orientovaná na detského diváka viac, než má Pixar vo zvyku. Veď už kvôli všetkým tým farebným figúrkam (a vlastne farebnému úplne všetkému) návšteva sveta príšer stojí za to. Bohužiaľ, koniec sa do predchádzajúceho deja vôbec nehodí (a nik mi nevyhovorí, že chlapci a dievčatá z Pixaru nemajú odvahu na niečo temnejšie. MAJÚ, tým som si istý.). Čerešničkou na torte sú „pokazené“ zábery, občasné odkazy pre geekov („Rezervoval som stôl u Harryhausena.“) a výborný vtip na pokračovanie (ustavičná kontaminácia smoliarskej príšerky). Ale mňa tento inak plus mínus podarený kúsok nikdy príliš nebavil. Kino Považan NMnV 2002 (14.03.2009)

Krásně zpracovaný film s ještě roztomilejšími příšerkami. Sallym a Mikem.Ůkolem těchto potvůrek je strašit děti a získávat jejich křik,který potřebují.A právě tito dva se s jedním takovým dítětem potkají,protože uteče ze svých dveří a dostane se do světa příšerek.Co všechno s ním tito dva prožijí zjistíte,když se na tenhle film podíváte. :-) 82% (03.03.2010)

Zábavné, napínavé, dojemné, svižné. K tomu originální zápletka, tuna nápadů na každém kroku, kulometná palba fórků, nadhled, hlášky z nichž některé se u nás zařadily rodinného slangu, povedená trojka hlavních hrdinů (Boo si prostě nelze nezamilovat). A téměř žádná chyba, která by kazila dokonalý zážitek. Nenudili jsme se ani vteřinu. Pixar ve vrcholné formě předhodil malým i velkým divákům jeden ze svých nejlepších kousků. A po repríze na tom nehodlám změnit ani slovo! (12.11.2013)

Nejen pro nejmenší! I nyní si s chutí pustím Příšerky s. r. o. protože vím, že mě rozesmějí. Velice působivá je bezesporu dramatická a velice nebezpečná honička ve skladišti dveří. Právě tady, kdy se ti nejmenší krejí za maminčiny sukně, větší napětím ani nedutají, tak i já si přicházím na své. Dostáváme se do absolutně jiného světa, kde se za normální považuje být nějáká obluda, která má své zaměstnání, a nebo chodí pracovat do velikánského podniku na strašení dětí. Děti se straší za jedním prostým důvodem: "dětský jekot". Ten se získá vniknutím pořádné obludy obecné do pokoje malého děcka (z pravidla jsou to dveře od komory, nebo uzavřené místnosti co nikam dále nevedou), která dítě musí dítě co nejvíce vystrašit (je to v jeho popisu práce)! Tím se vyprodukuje dětský jekot, který je jakousi spotřební energií, pro vše možné. Myslím že chlupatá obluda Sulley a jeho jednooký malý zelený kamarád Mike obešli celou Zemi a tak by neměli zapomenout navštívit také vás! (09.12.2005)

Jedeme na dětský křik a pláč, protože ve světě strašidel jde jednoduše o plnění pracovních povinností. Platí tam za hlavní zdroj energie a velké závody se předhánějí v tom, kdo urve víc. Výkonní bubáci tak mají na růžích ustláno. Tedy jak se to vezme. Tak či onak platí, že Pixar toho času uměl výborně zrežírovat výtečné scénáře, navíc o počítačové stránce se netřeba bavit už vůbec. Jednička tak těšila nespočtem nápadů, slovními přestřelkami obou hlavních hrdinů (v originále Billy Crystal a John Goodman), nahlížením pod strašidelnickou pokličku a celkově příjemnou atmosférou v bijáku pro celou rodinu. Ač tedy v závěru i přes dietní stopáž lehce vadneme. Naštěstí ale neplatí, že by byl dospělý divák upozaděný. (31.05.2018)