Příšerky s.r.o.

Hodně dětinské, ale i tak neskutečně luxusní a originální zábava, kterou prostě nejde nemilovat. Všechny postavy jsou naprosto skvělé, tempo strhující a výborný původní námět rozveden tak precizně, že nejde ani v nejmenším mluvit o neproměněném potenciálu (naopak mě tvůrci opakovaně usazují nápady, kterými rozvíjí příběh poměrně nepředvídatelnými cestičkami). Plus opravdu bravurní český dabing. 90% (24.09.2011)

Zábavné, napínavé, dojemné, svižné. K tomu originální zápletka, tuna nápadů na každém kroku, kulometná palba fórků, nadhled, hlášky z nichž některé se u nás zařadily rodinného slangu, povedená trojka hlavních hrdinů (Boo si prostě nelze nezamilovat). A téměř žádná chyba, která by kazila dokonalý zážitek. Nenudili jsme se ani vteřinu. Pixar ve vrcholné formě předhodil malým i velkým divákům jeden ze svých nejlepších kousků. A po repríze na tom nehodlám změnit ani slovo! (12.11.2013)

Jeden z nejoriginálnějších animáků všech dob. Originalita se podle mne skrývá v námětu strašení dětí. Sice se do filmu často promítali výdobitky moderní společnosti což filmu nepatrně škodilo. Velice rád se na Příšerky koukám znovu a znovu je to něco jako Shrek, který je taky nezapomenutelný. Na DVD se mi velice líbilo i vstupní memu které je velice jednoduché, ale originální. Film se povedl i když má trochu slabší scénář. (17.12.2006)

„Práve som si spomenul, aké to bolo, keď ťa moje oko videlo prvý raz.“ Johna Goodmana (a sem tam i Billyho Crystala) mám rád, pestrofarebné, veselé a originálne pixarovské svety zbožňujem od TOY STORY 2 a keď som ako malý videl DETSKÚ HRU, dával som si počas nasledujúcich nocí dobrý pozor, aby mi z postele nevisela noha alebo ruka. Takže MONSTERS, A.S. mám rád. Vrátane rozkošnej Boo a jej „cica cica“. Príliš mi neprekáža dokonca ani to, že snímka je orientovaná na detského diváka viac, než má Pixar vo zvyku. Veď už kvôli všetkým tým farebným figúrkam (a vlastne farebnému úplne všetkému) návšteva sveta príšer stojí za to. Bohužiaľ, koniec sa do predchádzajúceho deja vôbec nehodí (a nik mi nevyhovorí, že chlapci a dievčatá z Pixaru nemajú odvahu na niečo temnejšie. MAJÚ, tým som si istý.). Čerešničkou na torte sú „pokazené“ zábery, občasné odkazy pre geekov („Rezervoval som stôl u Harryhausena.“) a výborný vtip na pokračovanie (ustavičná kontaminácia smoliarskej príšerky). Ale mňa tento inak plus mínus podarený kúsok nikdy príliš nebavil. Kino Považan NMnV 2002 (14.03.2009)

Jedeme na dětský křik a pláč, protože ve světě strašidel jde jednoduše o plnění pracovních povinností. Platí tam za hlavní zdroj energie a velké závody se předhánějí v tom, kdo urve víc. Výkonní bubáci tak mají na růžích ustláno. Tedy jak se to vezme. Tak či onak platí, že Pixar toho času uměl výborně zrežírovat výtečné scénáře, navíc o počítačové stránce se netřeba bavit už vůbec. Jednička tak těšila nespočtem nápadů, slovními přestřelkami obou hlavních hrdinů (v originále Billy Crystal a John Goodman), nahlížením pod strašidelnickou pokličku a celkově příjemnou atmosférou v bijáku pro celou rodinu. Ač tedy v závěru i přes dietní stopáž lehce vadneme. Naštěstí ale neplatí, že by byl dospělý divák upozaděný. (31.05.2018)