Půlnoční klub

Pamatuju, jak jsem jako malá holka hltala Stopy hrůzy. A tyhle sešítky pro mě v té době byly strašně návykové a jejich čtení mě moc bavilo. A znamenalo ještě víc. Takže když jsem se dozvěděla, že právě Mike Flanagan pracuje na seriálové adaptaci příběhů z téhle série, těšila jsem se. Moc, moc, moc! ***** A Půlnoční klub se moc povedl. Od atmosféry po provedení. Od hereckých výkonů po detaily, kdy se příběh odehrává. Co je ale hodně zásadní, že se nejedná o příběh pouhého vyprávění historek ve sklepě. Jednotlivé příběhy jsou umně zakomponavé do děje a posouvají jak naše hrdiny, tak děj samotný. Celým příběhem se táhne červená nit druhé linky ohledně minulosti místa, která není o nic méně napínavá. A do toho všechen ten strach z umírání a smíření s umíráním. Rozebírá se tady hodně témat, jedno citlivější než druhé. Přesto se tady nehraje na city, ale na upřímnost a přímost. Tady bylo všechno v pořádku. Občas jsem se ale nemohla zbavit pocitu lehké nevyváženosti v ději a občas kolečka logiky nezapadla přesně tam, kam měla. Ale pouze lehce. Navíc se vůbec netajím tím, že nic lepšího než devadesátky už nikdo nikdy nevynalezne, tak jsem byla spokojená z těch všech odkazů a především použité muziky. Takže ve spoustě ohledech jsem hodně neobjektivní divák, ale vůbec mi to nevadí. Hlavní je, že jsem si užila hodně zábavy. Což je přeci jen to hlavní. ***** "Víš, proč nikdy nedokončím příběh? Protože když lidi znají konec, zbytek příběhu se rozplyne. Za chvilku budu jenom vzpomínka." ***** Pamatuju si, jak jsem tehdy stála v knihovně před regálem a bylo mi smutno, že tahle moje cesta je na konci, protože už mám přečtené všechny knihy. Stejně jsem se cítila, když jsem byla na konci posledního dílu. Jenže tady je jeden rozdíl. Naděj na pokračování, protože otázek bez odpovědi zůstalo hodně. ***** 9/10 (14.10.2022)

Původně jsem chtěl dát 3*, ale myslím, že bych nebyl úplně fér. Přiznám, že první díl dva mě nenadchly, ale jsem rád, že dostaly šanci ty další. Prostředí a večerní atmosféra umocňuje sílu ani ne tak příběhů jako osudů. Mystično malinko navodí sem tam ten pocit, že nevíte, co je a co není skutečné. Do toho opravdu skvělé herecké výkony mlaďasů. Někdy se to sice vleče, ale najde se dost neskutečně silných momentů a když jsem ze začátku myslel, že to nemůžu do konce vydržet, mrzelo mě, když ten konec přišel. (09.11.2022)

Moc bych chtěl dát čtyři, protože Flanagan je borec a Midnight Club má spoustu momentů a dobrých nápadů, že by si to zasloužil. Bohužel to ale celé není jen o vyprávění příběhů, ale nějaký narativ se odehrává i v realitě vyprávějících postav. A ten je dost bídný, nedrží pohromadě a především nefunguje jeho přerušování jedním novým příběhem v každé epizodě. Je to problém, protože právě tohle lepidlo by mělo vytvářet pouto s postavami. K těm double-fiktivním si attachment nevytvoříme, protože jsou metafikční. A když v realitě žitého fikčního světa není nic dostatečně zajímavého, plus protagonistka je vlastně docela hloupá bitch, je to problém. Přitom to měl Mike tak hezky strukturně vymyšlené, skrze vyprávěné příběhy mohl ladně bruslit mezi hororovými subžánry, často zabrousit i do jiných vod (sci-fi, noir) a divákům poskytnout skvělé spojení epizodického a navazujícího narativu. Třeba Anyina 7. epizoda je bez nadsázky brilantní, stejně jako navazující epizoda Road to Nowhere. Skrz příběhy se sice dozvídáme mnohé o těch, kteří je vypráví, nicméně jen někdy se podaří z toho těžit i mimo vyprávěné. Veliká škoda, kterou nejvíc devalvuje poslední epizoda - bez patřičných point, bez zajímavých cest dál, jen líně cliffhangerově teasující na to, že jsme ještě neskončili. Nejsem si jistý, že za rok budu opět u toho. 65 % (18.11.2022)

Mike Flanagan už v mých očích není takovou hororovou jistotou, jakou byl dřív. Po podivné Půlnoční mši, přichází s takovým hororovým Red Band Society. Bohužel bez zajímavých postav a hlavně bez strašení. Seriál dělá přesně to, čemu se jeho hrdinové vysmívají ve svých příbězích. Docela paradox, ale hlavně nuda už po třech dílech. (29.10.2022)

Je tu podzim a Mike Flanagan, jeden z nejlepších hororových tvůrců současnosti, vypouští svůj nový projekt. A zas to bude dílo, které bude lidi rozdělovat. Flanagan je tvůrce, jenž pracuje s horory a jejich atmosférou jinak. Nesází na laciné lekačky, ví jaké jsou pravidla žánru, a vždy jsou u něho postavy na prvním místě. A s tím je potřeba počítat, ještě než si seriál pustíte. Celé je to o postavách, které čelí tomu nejhoršímu, a snaží se být pozitivní, a využít čas co jim ještě zbývá. Po scénáristické stránce je seriál výborně napsaný. Každá postava si projde uvěřitelným vývojem, dialogy jsou vynikající a celé je to realistické a přirozené. Hlavní herecká osmička mladých herců předvádí výborné výkony, které jsou emocionálně silné, uvěřitelné, dojemné a znovu přirozené. Tvůrci si vše pohlídali i po režisérské stránce. Každý díl funguje dost dobře, má parádní atmosféru, výborné momenty a samotné povídačky jsou zábavné, přepálené a taky napínavé. Jediný s čím jsem měl větší problém je to, že seriál má o dvě epizody více, než je třeba. Kdyby to mělo jen osm epizod, a děj by nebyl zbytečně "natahovaný" a soustředil se na hlavní dějovou linku a záhadu, tak bych byl spokojenější. Z mého pohledu je Půlnoční klub dost povedený seriál a já se těším na další projekty od Mikea Flanagana. (12.10.2022)