Povídky z kuchyně

Takový příjemný, lidský film, postavený na absurdní situaci pozorování, jak se kdo chová doma ve své kuchyni. Z pozorovaného se časem stane pozorovaný, a nakonec se setřou všechny rozdíly - Nor, nebo Švéd, úkol, neúkol, důležité je porozumění, popovídání si, sdílení. O tom je život. O přijetí druhých lidí do našich životů, aby ty nebyly fádní a zbytečné, jako onen samotný experiment s kuchyněmi a optimálním rozmístěním spotřebičů a nábytku. Žel film přes silná místa mohl být kratší a často jsou zde scény jen proto, aby naplnily celovečerní stopáž. (05.07.2013)

Jsem zklamaná. Začátek se ještě rozvíjel slibně, na kafkovskou notu, ale pak se to zastavilo v bodě nula a tam to zůstalo až do konce. Komedie to tedy skutečně nebyla. Vlastně to byla docela nuda, koukat se do jedné vesnické kuchyně, ve které se skoro nic neděje. Ba co víc, ani ta atmosféra, kterou jsem očekávala, na mne nedýchla...Takže si pro sebe uzavírám: norsko-švédské komedie-dramata příště nebrat. (05.05.2010)

Scénář vytavěný na absurditě (výzkum pohybu zástupce - "velmi početné" skupiny zákazníků - starých mládenců po kuchyni; výzkumník sedí na obrovské židli až ke stropu a kreslí trajektorii pohybu, přitom má zakázáno jakkoli komunikovat) dává možnost rozehrát komorní příběh, odehrávající se téměř celý v jedné místnosti, zakládající si na detailech v pomale plynnoucím čase. Zvuk pracuje s mnoha vrstvami ticha, proto se vám chce místy usínat, přesto tento film není nudný, naopak velmi nevtíravě vtipný, "klasicky" seversky vtipný. (26.11.2008)

Ze začátku mi to přišlo jako děsná nuda, ta skončila v okamžiku, kdy se Folke usídlil u Isaka v kuchyni, to jsem se několikrát i zasmála některým vtipným situacím, do kterých je dostalo jejich poněkud absurdní a nezúčastněné spolužití, které se pak pomalu, ale jistě měnilo na přátelství dvou osamělých lidí. Když to tak vezmu, tak má film všechny atributy osmdesátiprocentního filmu a já rozhodně nemůžu tvrdit, že by se mi nelíbil, jen jsem asi čekala trochu víc. (21.10.2013)

Pozoruji, abych byl pozorován :) Když si to vezmeme kolem a kolem, dal by se celý film shrnout do 10minutového kraťasu - místo toho máme snímek o délce 92 minut, který dialogy právě neoplývá... a vůbec to nevadí! Pravda, prvních 25 minut jsem přemýšlel, jestli se na to chci dodívat, ale pak už jsem nelitoval, že jsem vydržel až do konce. Zvláštní způsob vyprávění se skvěle hodí k atmosféře adventu v subpolárním kruhu a osudům lidí, kteří toto období musejí trávit doma sami. 75% (08.10.2013)