Povídky z kuchyně

Pozoruji, abych byl pozorován :) Když si to vezmeme kolem a kolem, dal by se celý film shrnout do 10minutového kraťasu - místo toho máme snímek o délce 92 minut, který dialogy právě neoplývá... a vůbec to nevadí! Pravda, prvních 25 minut jsem přemýšlel, jestli se na to chci dodívat, ale pak už jsem nelitoval, že jsem vydržel až do konce. Zvláštní způsob vyprávění se skvěle hodí k atmosféře adventu v subpolárním kruhu a osudům lidí, kteří toto období musejí trávit doma sami. 75% (08.10.2013)

Bohužel jsem ten případ, kterej u toho usnul. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale únava a trochu toho vínečka mě přemohly a poslední půlhoďku jsem nedokoukala. Každopádně film si dávám do budíčku a slavnostě přísahám a slibuji, že ho přístě dokoukám, i kdybych si měla víčka podepříp páratkem! Pak možná zvýším i počet hvězdiček. Jinak si teda nedokážu představit, že by mě někdo pozoroval, jak štráduju po kuchyni sem a tam. To bych si asi taky pořídila vařič a vařila raději v obýváku :-) (14.04.2010)

Ze začátku mi to přišlo jako děsná nuda, ta skončila v okamžiku, kdy se Folke usídlil u Isaka v kuchyni, to jsem se několikrát i zasmála některým vtipným situacím, do kterých je dostalo jejich poněkud absurdní a nezúčastněné spolužití, které se pak pomalu, ale jistě měnilo na přátelství dvou osamělých lidí. Když to tak vezmu, tak má film všechny atributy osmdesátiprocentního filmu a já rozhodně nemůžu tvrdit, že by se mi nelíbil, jen jsem asi čekala trochu víc. (21.10.2013)

Tři hvězdičky nejsou špatné hodnocení a Kitchen Stories pro mě byly sice "malým", ale milým filmem. Vývoj událostí v Izákově domácnosti nepřekvapil, sdílet s někým jednu malou místnost a udržet si od něj absolutní distanc, to musí být nadlidský výkon i pro chladné Seveřany. Takže to, co se přihodilo Izákovi s Folkem, jsem osobně považoval za přirozené a pochopitelné vyústění vzniklé situace. Naopak mám pocit, že by mě mohla víc zajímat sonda do domácnosti někoho, kdo se s pozorovatelem nesblížil. Nebylo by to takové limo, ale koukal bych na lidi, kteří se mi nepodobají, a snad o to víc by mě k sobě připoutal jejich, z mého pohledu zvláštní příběh. (07.12.2013)

"Co to máš sakra na krku?" "Šálu." "S ocasem?" "Ano, s ocasem." Folkemu je umožněno to, co by uvítal snad každý filmový divák - zasahovat do života člověka, kterého pozoruje. Empatie mu nedovolí zůstat u pozorování a tak si, chápaje, že některé skutečnosti do tabulek zkrátka zanést nelze, s objektem svého výzkumu vymění nejen šňupací tabák, ale i místo. Pro zápletku druhotné střídání rolí pozorovaného a pozorujícího je nakonec originálnější než ústřední sbližování dvou mužů, potažmo dvou kultur. Vlastně mi bylo docela sobecky líto, že k sobě dlouho mlčící Nor a dlouho mlčící Švéd našli cestu a jali se konverzovat, pravda, s kouzelnou prostotou a bonusem v podobě nedbale rozházených kousků absurdního humoru, o zásadních otázkách lidstva. Upokojující atmosféra severské smířenosti film ani poté neopouští, ale obdiv nad minimalismem Hamerova filmového jazyka střídá vyčkávání, nakolik pevně se bude scénář držet tušeného dějového vývoje. Pevně. 70% (14.09.2012)