Good bye, Lenin!

Docela originální nápad, ale bohužel neni tak dobře zparacovanej jak by se dal zpracovat. Němci zase ukázali, že kvalitní filmy prostě dělat neuměj a že dokážou zabít i ty sebelepší nápady. Sice to měla být spíš taková komedie, ale moc jsem se nenasmál, jedinej klad tohohle film je, že jsem se u něj moc nenudil a to opravdu nevim proč, protože sokoro celej film je jenom o tom jak synáček pořád mlží matce, aby nedostala infarkt a připadalo mi, že to je pořád na stejným bodě a pořád do kola. Aspoň, že jsem se nenudil (07.05.2005)

Nezdá se mi příliš šťastný nápad, vydávat "Good bye, Lenin" za komedii. Je to spíše úsměvné psychologické drama, okořeněné lehkým humorem a nostalgií, nežli komedie (s předponou tragi, ale s převládající komedií) "Pelíšky" či "Pupendo". Film nejen že je nestranný a bez uzardění kritizuje jak předrevoluční, tak porevoluční období a ukazuje i světlé stránky obou etap - navíc v mystifikační podobě, coby uměle vytvořená zpravodajství pro nemocnou matku, zobrazuje ideální zřízení s lidkou tváří, takové, v jakém by si každý přál žít. Němci se nepyšní příliš kvalitní kinematografií. Ovšem když už se jim něco povede, stojí to za to. "Good bye, Lenin" je nádherný dojemný film, který mne svým závěrem dokázal rozplakat. A to se tak často nestává. 95%. (07.09.2008)

Pokud si mám vybrat mezi poklidným několikaletým čekáním na vysněnýho trabanta a každodenní bitvou o imaginární balíky peněz, tak garfieldovská podstata mého bytí v tom měla vždycky jasno. Každá doba má zkrátka své plusy i mínusy a patrně proto se mi líbil snímek, kterej neváhal ukázat nejednu mouchu na štítu milovanýho kapitalismu a znechucený opovržení socialismem přitom nebylo nijak hysterický. Tlučte mě, uplácejte mě, nadávejte mi, udávejte mne, posílejte na mne kosovský bratry, ale pokud mi paměť ještě trochu slouží, tak jsem se za vlády rudýho bratra měl asi tak stejně dobře jako teď. (14.07.2012)

Omluva se přijímá, Legas :))) Diváci čekali od Pupenda i Lenina "řachatou" bujarou komedii, která nakonec nebyla. I když samozřejmě ne všichni diváci. Další můj názor, týkající se diváků, je ten, že pokud se takováto komedie z jejich vlastní historie netýká emocionálně vyhraněného momentu v dějinách, nedotkne se emočně ani jich. Ale přímo k věci: i někteří z nás zažili rozdělení jedné republiky na dvě a proto bychom to měli mít v paměti. Ve filmu se nechválí komunismus, i "rychlokvaškový" kapitalismus je výsledek života v komunismu, je to přece o tom, že syn necítí nic k ideálům, které zastává jeho matka, nechápe je a připadají mu zbytečné, ale má ji rád, prostě ji musí přijmout a přijímá ji, EdaS má pravdu, že film je především o lásce (a kterej není, že :))) Sám Alex říká, že zobrazoval zemi, jakou ji chtěl vidět a právě tak si ji vybavovala i matka... O nějakém "nostalgickém ohlížení" nemůže být ani řeči, ten, kdo nepronikne pod hloubku lidí a jeich stavů-vztahů by se měl nad sebou asi zamyslet. Herci byli přesní, hudba zajímavě navozovala nálady a některé režijní nápady jsem skoro nevydejchal (ta socha Lenina byla tak odporná, že jsem si chvíli myslel, že obživne a zničí vše v hledišti i ve snímku, tfuj ;-( Nálady a stavy od nenávisti až ke smíchu se ve filmu střídají, tak, jak lehce a samozřejmé je to i v životě, který zobrazuje. Je to i kus naší historie a například záběry z demonstrací byly velmi syrové - tvůrci snímku prostě jen pochopili a více do hloubky rozvedli jednu větu Petra Šabacha. Otec tu stál se zmatkem v očích. Náhle pochopil, že je po boji. Bylo po všem. Svět jeho nerozbitných skleniček, jeho rad, které nám dával na cestu ("Na všechno, chlapci, potřebujete v životě bumážku!") svět jeho otcovské autority, jeho pohádková říše, kterou budoval, vše bylo nenávratně v prdeli. (06.02.2004)

Film, o kterém se říká, že je kultovní. Dokonce figuruje na seznamu 1001 filmů, které (ne)musíte vidět, než zemřete. Je v červených číslech! Dostal ocenění! A je německý!! Skoro by se dalo očekávat, že se vám musí líbit, případně z něj budete nadšení. U mne se nadšení nekonalo. To téma totiž mnohem bravurněji zpracoval Heinrich Böll ve své povídce Nicht nur zur Weihnachtszeit, kterou pro televizi bravurně natočil Vojtěch Jasný v roce 1972. Bylo příliš velkou náhodou, kdyby ten regiment scénáristů toto dílko neznal. Dokonce se odvažuji říct, že patří do německých čítanek a film dávají každý rok na Vánoce ve všech německy mluvících televizích skoro jako u nás Mrazíka. Böllova povídka má hned několik předností. Především je originální, má jemný humor a nadsázku a je v ní všechno tak akorát. Good bye, Lenin! postrádá tvůrčí lehkost. Je tak trochu naditý, jakoby si každý z tvůrců potřeboval přihřát svou polívčičku. Film není špatný, ale není ani výjimečný. A pak - není ostuda nechat se inspirovat nositelem Nobelovy ceny, ale proč to nepřiznat? (20.11.2020)