Ještěr

Netflix po dlouhé době přichází se snímkem, který opravdu stojí za to. Napínavá kriminálka, se skvělou atmosférou, vyváženým dějem a fantastickým hereckým výkonem Benicia. Hltal jsem každou minutu tohoto skvostu, velká škoda, že se karty vyložily na stůl příliš brzy a divák tím ztratí závěr a velkou část rozuzlení zjistí příliš brzy. I přesto klobouček, konečně řemeslně velmi slušně zvládnuté krimi. 8/10 = 88% (01.10.2023)

Benedikt Býkovský je sice pořád démonický a jeho mámtovpičistické herectví uhrančivé, ovšem ten karfiól na palici, který si strachem z šedin barví tou nejčernočernější černí, kapku tu jeho belzebubitu komicky degraduje, protože s tím vypadá jako vlastní karikaturní gumák nebo nesmiřitelně plešatějící senior v hodně teplé paruce. Každopádně tuhle zcela fádní, šablonovitou, nepřeqapivou, místy narkoleptickou a zbytečně dlouhými záběry na nic a o ničem vatěnou detektivku vcelku vytrhl, protože být tam někdo méně charismatický, nynal bych jako rohypnolem praštěný nejpozději po druhém plnočasovém ubíjejícím pochodu z auta do nějakého baráku (A že jich tam je!), načež bych ty zbytečné proleženiny a frustraci z otravy filmem dozajista druhý den promítnul do svého erudovaného hvězdičkového pohrdání. Takhle se omezím jen na suché konstatování, že až se debutující Zpěvák naučí potlačovat své visualmanické ego a zacházet s nůžkami na přebytečnou vatu, mohlo by z něj i něco být. Režii to má pevnou, atmosféru chladnou až depresivní, navíc podtrženou zde vcelku příhodnou konstantně plačtivou grimasou prkenného neherce Justýna Timbrgeje, a docela to i graduje. Sice závratným tempem hemiplegického šneka, ale graduje. Tudíž zpruzené tři, ale mít to tak o pětatřicet minut otravných redundantních pičičand méně, sahal bych možná po rutinní čtyřce. (30.09.2023)

Rozvážně plynoucí detektivka, která místo divoké akce raději sází na pomalé budování postav v čím dál tím hustší atmosféře nedůvěry. Snímek Reptile režiséra Granta Singera rovněž zaujme i precizními hereckými výkony, z nichž markantně vyčnívá tradičně spolehlivý Benicio Del Toro. Co se samotného příběhu týče, tak ten do první poloviny připomíná klasickou severskou detektivku, která se v polovině druhé začne čím dál tím vice zamotávat, přičemž ale tak nějak začnete tušit, jak to vlastně celé asi dopadne. To je dáno zejména drobnými scénáristickými nuancemi a vtahující kamerou, kterou působivě doplňuje civilní soundtrack. Ve finále tedy dostaneme velmi vydařenou komorní detektivku, jejíž nenucené tempo v dnešní uspěchané době působí jako čisté zjevení. Doufám tedy, že podobně střižených projektů bude jen a jen přibývat. Skvělá práce! (Netflix) „Can I Show You Something Strange?“ (01.10.2023)

„Co se vleče, neuteče.“ Pravdu tentokrát mají oba. ČSFD premiér Pomo i jeho ministr kultury verbal. Ještěr byl opravdu velmi „plíživý“ a střihači opravdu někdo ukradl nůžky. Věčná škoda, mohl to být hutný temný thriller. Stříhat by šlo kdekoli, prakticky každá scéna je o pět, deset vteřin delší, než je nutné. POCHVALNÉ OKÉNKO: [][] Co jsem naopak ocenil? 1) Že celých 136 minut hraje hudba. Zasmušilá, tísnivá až zlověstná a sugerující nám, že nejpozději za dvě vteřiny se stane něco strašného. Divák stráví dvě hodiny v nervózním očekávání a díky tomu u filmu neusne. 2) Že Benicio Del Toro se úplně, ale úplně na každého, s kým mluví, kouká jako na vraha. Kvůli tomu jsem nakonec podezříval celé město i půlku filmového štábu. 3) Že i Rigor Mortis Timberlake dostal roli přímo na tělo: „Muž s prázdnou tváří.“ [][] Makléřce soucit, Del Torovi poklonu a Singerovi k Vánocům střihačské nůžky. A co já? Jen třikrát zatahám ještěrku za ocas. (07.10.2023)

Wau Netflix se zase jednou vyfešákoval s kvalitním snímkem. Napětí, nepříjemná atmosféra,  Benicio Del Toro v životní formě. Ale to hlavní šokující je, když si řkám, kurva co to je za frajera, kterej to natočil a on prosím pěkně debut ! Neskutečně sebevědomě a suveréně vedený film. Takových kriminálek abych člověk obzvláště na Netflixu dneska pohledal. (30.09.2023)