Suzume

Tak nevím, byla to pohádka? Po odchodu z kina jsem byl trochu paralyzován rezolutní odpovědí mých společníků, že jim to jako pohádka rozhodně nepřišlo, za mě tedy film, kde zlo je poraženo (dobře zde jen uvězněno) a láska vše vyřeší (ledy roztaví) trošku tak působí. Navíc mi zákonitosti světa zde přišly hodně vycucané z prstu, pomineme-li (opět dle mého typicky pohádkové) věci, jako že brána do podsvětí je ve formě zcela obyčejně vypadajících dveří, a lidi se lusknutím prstu mohou proměnit v židle, spíše mi vadily prvoplánové věci, kde scénáristé mění pravidla hry, jak se jim to zrovna hodí, červ je sice neviditelný obyčejným lidem a postavy po něm mohou šplhat nebo se jím propadat, když je potřeba dramatická scéna, ale zároveň způsobuje při dopadu zemětřesení, SPOILER: kočka nás celou dobu přesvědčuje o důvodu nemožnosti záchraně hlavního hrdiny, ale jakmile opravdu umře, pak bez potíží vše zachrání přesně tím způsobem, co předtím nebyl možný. KONEC SPOILERU Technická stránka filmu byla ale jak je u filmů od Šinkaje zvykem celkem působivá až na pár drobností, jako nepříliš hezky vypadající pohybující se 3D postavy v pozadích. Soundtrack nenadchne neurazí. (26.07.2023)

Aj napriek veľmi zvláštnemu námetu dokáže Suzume po celý čas udržať divákovu pozornosť a to aj vďaka dokonalej a krásnej animácii a úžasne trefnej hudbe, ktorá len dopomáha k potrebnému napätiu a emóciám. Len ako som povedala, bolo to čudné (zato originálne!), hovoriaca mačka povedzme, ale stolička to už je trošku iná fantasy. Videné v kine Cineplex Mannheim v originálnom znení. 70%. (14.05.2023)

Takhle nějak si představuju dobrou Shinkaiovku vyšší kvality. Fantasmagorický, ale poutavý děj, který dokáže svou fantasy podstatu zajímavě vměstnat do reálného světa, vcelku zajímavé postavy, jejichž příběh a osudy jsou odhalovány postupně, a nakonec hromady krásných záběrů, bez kterých by to nebylo ono. Hrozně se mi líbilo, s jakou úctou se zde přistupovalo k opuštěným místům, jež byly středobodem všeho - aby bylo možné zavřít dveře, z nichž plynula potenciální katastrofa, bylo třeba se do takového místa vžít a představit si, jak před svým zdárným koncem kypělo životem. Jako člověk, co se zajímá o urbex a hlavně minulost opuštěných míst, tohle bylo přímo pohlazením po duši, se kterým jsem se dosud v takovéto formě nesetkal. Zbytek mě bavil tím, že se neodehrával jen na jednom místě, ale hrdinka postupně procestovala půlku Japonska a dostala se i do míst, jaká bych zde vůbec nečekal a nebýt jistých událostí před 12 lety, tento film by nevznikl. Nebo by přinejlepším pojednával o něčem zcela jiném. Většina skutečností byla postupně vysvětlena a v rámci svého nápadu dávala tak nějak smysl. A když už jsem si myslel, že se film přiblížil svému konci, tedy se dobral scénám z traileru (jehož jsem kvůli tomu proklínal), ve skutečnosti se jednalo o rozjezd, což bylo zajímavým a vítaným překvapením z mé strany. Kimi no na wa stále zůstává pomyslným vrcholem Shinkaiovy tvorby, nicméně Suzume s přehledem přebila (za mě dost slabé) Tenki no Ko. Jsem s projekcí velice spokojen a ještě víc, že se tento skvost dostal i do českých kin. 8/10 (14.07.2023)

Vizuálně působivá a lehce romantická fantasy road-movie napříč japonským venkovem i velkoměsty, v níž se mytologická rovina plná magických nápadů a inspirovaná reálnými japonskými přírodními katastrofami setkává s civilním a emocemi nabitým příběhem o dospívání, oddané platonické lásce, pocitu viny a rodičovství. Makoto Šinkai se stále drží svých trademarků, aniž by přitom vyvolával dojem, že se opakuje. Poctivě napsané postavy i řada roztomilých detailů a jemný humor dodávají fantazijnímu vyprávění až překvapivou hloubku. Nechybí démoni, kteří v nás probouzí potlačované myšlenky, zlomyslné kočky, jež si libují v destrukci, nejvtipnější kabriolet s rozbitou střechou a také nejlepší třínohá židle v historii kinematografie. (18.07.2023)

Budu stručný, mnohé už tu zaznělo... Ze začátku jsem nemohl odtrhnout oči od plátna, bylo vážně úžasné vidět dílo Makota Šinkaje na velkém plátně, všechny ty detaily, panoramata a barvičky prostě nádherně vynikly. Stejně tak hudba byla parádní, ať už jde o skvělou ústřední melodii, nebo i doprovodné tracky, vždyť já si užíval i ty písničky, co si pouštěl Serizawa v autě. Humor mi také sedl, postavy mi přišly dostatečně zajímavé a sympatické. Příběh sice ani za mě není tím nejsilnějším, co do světa Makoto Šinkai vypustil, přeci jen u Your Name jsem měl celkově intenzivnější prožitky, ale i tak je za mě Suzume jedním z jeho nejlepších filmů. Sice mi zase ten konec přišel takový trošku kostrbatý, ale i tak byl poměrně uspokojivý. Nejvíc jsem si však užíval cestování po Japonsku a všechna ta zajímavá ale opuštěná místa a na rozdíl od Suzume chtěl adoptovat tu „neposednou bílou kočku“… 8,5/10 (18.07.2023)