Suzume

Film je od první scény doslova vizuálně uchvacující a jednoznačně si zaslouží stříbrné plátno. Příběh, ač poměrně jednoduchý, tak je velice hezky zpracovaný. S hlavní hrdinkou procestujeme celé Japonsko, a to většinou dost ve spěchu, takže film nemá skoro žádná hluchá místa. I přesto se do něj vešel nespočet perfektních detailů a přes celkový depresivní nádech i několik vtipných momentů. Ani romantická linka nepůsobí jako že tam je na sílu a všechno to dohromady nádherně šlape. Soundtrack také vynikající. Zejména hudební motiv otevřených dveří tomu dodává skutečně děsivý katastrofický dojem a ústřední motiv je taky naprostá pecka. Jeden z nejlepších filmů Makota Šinkaie a podle mě anime vůbec. (14.07.2023)

Konečně film Šinkaie Makota, který se mi opravdu líbil! Tentokrát s hlavní hrdinkou podnikneme cestu za vyrovnáním se s minulostí, za rozpomenutím, osobním růstem a sebeurčením. A není to jen cesta v tom vnitřním slova smyslu, ale i cesta skutečná – film je totiž v podstatě road movie. Skrz filmové plátno se divák podívá do nejrůznějších koutů Japonska, od hrdinčina domova na Kjúšú, přes ostrov Šikoku, dále do Kóbe a do Tokia a nakonec až na sever do oblasti Tóhoku, tedy hrdinčiny původní domoviny. Filmu se daří být jak zábavnou road movie (obzvlášť pobavila postava Serizawy, ale film má celkově mnoho vtipných momentů), tak mysteriózním filmem spojeným s japonským folklórem, a do třetice také osudovou love story. To vše najednou a přitom to nepůsobí přeplácaně a funguje to. Je skoro s podivem, že tentokrát se Šinkaiovi podařilo udržet i sentimentalitu na uzdě – říkám „s podivem“ nejen vzhledem k jeho předchozím dílům (u kterých jsem často měla pocit, že tlačí na city víc, než je nutné), ale i vzhledem k zásadnímu motivu tohoto filmu, kterým je samozřejmě zemětřesení a tsunami v Tóhoku (2011) a potažmo motiv katastrof obecně. Přehnaná melancholičnost nad smutnými životními ztrátami se proto skoro nabízí, ale jsem ráda, že tento film balancuje mezi emocemi tak akorát, aby dokázal dojmout přirozeně a bez nátlaku. A to je samo o sobě umění, kterého si cením. Ukázkou, že ne vždy se to podaří, je ostatně jiný nedávný japonský film Tenmasó no sanšimai, který taktéž šel do kin tento měsíc a taktéž odkazuje na katastrofální události v Tóhoku na jaře 2011. Očividně se z této pohromy stal námět, ke kterému se japonská filmografie bude v rámci vyrovnání se s událostmi i nadále vracet. Šinkai naštěstí odkazuje na Tóhoku velmi citlivým a zároveň sugestivním způsobem. Mimo téma a příběh je nutné vyzdvihnout i nádherné vizuální detaily. Bavilo mě sledovat nejrůznější drobné odkazy na místní reálie, produkty, atp. Mnohdy se něco jen mihlo, ale právě ten smysl pro detail byl úžasný. Osobně mě třeba potěšilo vyobrazení některých míst v prefektuře Ehime (na Šikoku), které jsem sama měla příležitost v létě navštívit. A třešnička na dortu je hudba v čele s ústředním tématem. Pokud jsem si správně všimla v závěrečných titulcích, na tvorbě hudby se podílela naše pražská filharmonie, což mě jako Čecha samozřejmě taktéž potěšilo a zahřálo u srdce. Suzume no Todžimari mě ve všech ohledech mile překvapilo – velmi dospělý, poutavý a propracovaný anime film, který pobaví i dojme.  Za mě nejlepší Šinkaiovo dílo. (Viděno 14.11.2022 v kině Aeon Cinema, Okayama.) ~(4,5★)~ (30.11.2022)

Takhle nějak si představuju dobrou Shinkaiovku vyšší kvality. Fantasmagorický, ale poutavý děj, který dokáže svou fantasy podstatu zajímavě vměstnat do reálného světa, vcelku zajímavé postavy, jejichž příběh a osudy jsou odhalovány postupně, a nakonec hromady krásných záběrů, bez kterých by to nebylo ono. Hrozně se mi líbilo, s jakou úctou se zde přistupovalo k opuštěným místům, jež byly středobodem všeho - aby bylo možné zavřít dveře, z nichž plynula potenciální katastrofa, bylo třeba se do takového místa vžít a představit si, jak před svým zdárným koncem kypělo životem. Jako člověk, co se zajímá o urbex a hlavně minulost opuštěných míst, tohle bylo přímo pohlazením po duši, se kterým jsem se dosud v takovéto formě nesetkal. Zbytek mě bavil tím, že se neodehrával jen na jednom místě, ale hrdinka postupně procestovala půlku Japonska a dostala se i do míst, jaká bych zde vůbec nečekal a nebýt jistých událostí před 12 lety, tento film by nevznikl. Nebo by přinejlepším pojednával o něčem zcela jiném. Většina skutečností byla postupně vysvětlena a v rámci svého nápadu dávala tak nějak smysl. A když už jsem si myslel, že se film přiblížil svému konci, tedy se dobral scénám z traileru (jehož jsem kvůli tomu proklínal), ve skutečnosti se jednalo o rozjezd, což bylo zajímavým a vítaným překvapením z mé strany. Kimi no na wa stále zůstává pomyslným vrcholem Shinkaiovy tvorby, nicméně Suzume s přehledem přebila (za mě dost slabé) Tenki no Ko. Jsem s projekcí velice spokojen a ještě víc, že se tento skvost dostal i do českých kin. 8/10 (14.07.2023)

Opakovat to nebudu... ALE JO! Ať si to všichni přečtou. Anime mě nikdy nepřestávají překvapovat. Na Suzume jsem se hrdě těšil a dostal jsem to, kam mi srdíčko duši položilo. Jednoznačně dobře pochopitelný a hlavně nenáročný film, plný dobrodružství při zavírání dveří, cestování po světě za opuštěnými místy a seznamování s novými lidmi alias týpkem, kterému nešla zavřít střecha auta. Samo o sobě ten film dává přednost citům a hlavně pointě, která je velmi bolestivá pro každého člověka... a to je minulost. A co souvisí s minulostí? No vzpomínky. Kolik lidí by chtělo udělat něco jinak a změnit sama sebe. Tenhle film není jen o otevírání dveří, jak z pohádky o té malé Karolínce, kterou vyprávěla Bohdalová ale o poselství, že se prostě nedá vrátit čas, ale dá se ho změnit jiným způsobem a to je poselství, za kterým se musí Suzume protlačit. Ač film jako takový nemá moc co s pusinkováním a tradičním olizováním nic moc společného, i tak jsem filmu dal plný počet, už díky tomu úžasnému provedení příběhu, zvratů, nečekané pravdy a přiznání. Mě se tam strašně zalíbil ten kocourek a i když byl hajzlík, který dělal problémy, vše se otočí jinak. Mě upřímně mi ho bylo i líto v jedné scéně, kterou tu nechci teď zmiňovat. Takže joooo. (15.07.2023)

Makoto Šinkai zas jednou ukazuje, že je mistrem svého oboru, to jak v ohledu animace, tak i vyprávění romantických příběhů. Ne, Suzume není jeho nejlepším filmem. Vrchol jeho kariéry přišel relativně brzo v podobě Your Name., které už asi nebude překonáno a jeho tvorba se bude charakterizovat tím, jak blízko se k němu přiblíží. U Suzume máme opět dvě hlavní postavy, které si diváka bez problémů získají. Do fantasy přejdeme během prvních dvou minut a musím říct, že se jedna zatím o nejepičtější Šinkaiovu romanťárnu. Dějí se tam vskutku velké věci, které nepřebijí komorní romanci, jež spojuje ústřední dvojici v cestě za konáním dobra. Přes místy komediální vsuvku to celé působí velmi osudově, čemuž velmi pomáhá hudební doprovod. Méně se tu vsází na dialogy a více na činy i zážitky, které oba hrdiny spojí. Takže tu máme ideální poměr klasických trademarků a nového, co ve filmografii Suzume jednoznačně oddělí. Jo a nechybí i hodně těch vlaků samozřejmě, takže není o čem. Snad si Makoto podrží formu i nadále. (20.07.2023)