Krysař

Mám z tohoto díla rozporuplné pocity. Atmosféra je děsivá, hudba též, o skřecích, které se celým němým filmem linou ani nemluvě. Styl řezby loutek mi tak přímo nesedí, mám z něho takový nepřehledný dojem. Mrtvá krvácející zvířatka však vše umocňují. Zkrátka po formální stránce mi přijde český Krysař zajímavý a originální. Avšak sám sebe jsem přistihl, jak se mi při sledování rozutíkávají myšlenky do všech stran a při některých jsem se, ani nevím proč, zlehounka nudil. Takže asi tak: skvělé zajímavé dílo, které na mě nepadlo plnou vahou.. (05.01.2010)

Aktuálně pichlavé - a možná proto tak krásné! Řinčení řetězů a expresivně pokřivené kulisy důkladně utahují smyčku sebepoznání, a co potom, když ozubené kolo města Hammeln spolyká ty, jež holdují obžerství? Rozhostí se ticho, které prolomí pláč dítěte. Snivost se prolíná s hororem a láska se smrtí; Bartův umělecký počin trhá rekordy a klamně mate mysl. Tak zvláštní jako sny, co mě v noci svazují... (16.05.2011)

Upřímně netuším kde mohl vzít tento snímek tak vysoké hodnocení hraničící s 90%. Zpracování mi přišlo spíše nepříjemné (hlavně neustále se opakující zdlouhavé scény a slátaniny zvuků nahrazující řeč postaviček), škoda Dykova předloha mohla být zpracována mnohem lépe. Jako celek slabý průměr, s knihou se to tolik nesehrálo, pointa překroucená, ani mě to nijak nebavilo, podruhé bych se na to nepodíval. (07.01.2014)

„Hhaša, hhaša?“ - „ Ehm, ehm, hhaša, hhaša!“ Oproti novele Viktora Dyka, kterou se film inspiruje, je příběh jednodušší, plochý, nejde tak na hlubinu, nerozvíjí psychologii ani nitro postav jako v knize. Částečně je to tím, že se Barta vzdal mluveného slova používá jen různé skřeky a zvláštní pamluvu (Hhaša, hhaša,....), která odlehčuje temnou až hororovou atmosféru přidáním potutelného humoru. Film obsahuje na rozdíl od knihy jen jednoduché morální poselství, do popředí tak vystupuje hlavně výborné výtvarné zpracování, v něm je celá jeho síla. Barta ve svých filmech animuje různé materiály, hlínu, figurýny, rukavice, atd. Tady jsou to vyřezávané dřevo a loutky krys, které vypadají jako rozpohybovaná vycpaná zvířata, připomněli mi Starewiczovu animaci, a občas použije i živé krysy. Pokud jste viděli Bartova Krysaře a líbil se vám, dejte šanci i novele Viktora Dyka, která vám doplní duši příběhu. Je to silný romantický příběh lásky a touhy po vzdálené zemi sedmihradské, do které se vstupuje krokem do neznáma propasti na hoře Koppel, příběh rozervanosti umělce a průměrnosti usedlých a zajištěných občanů města Hameln, kteří nemohou pochopit tuláka dobyvatele světů sloužící svou píšťalou společnosti, který v jejich městě opustí svou svobodu a nechá se svázat láskou k dívce Agnes, i když ví, že ho to může zahubit. Krysař je umělec, básník, svou hudbou dokáže v lidech vyvolat dávno zapomenutou touhu po dalekých krajích, umělec naplno ponořený do reálného života, jehož síla je skryta v píšťale, kterou když upustí, umírá, …. aby prostota a smysl pro povinost mladého rybáře Seppa Jörgena nepodlehla jeho píšťale a dala nový život malému dítěti jedinému přeživšímu z města Hameln. „A vaše jméno?“ „Nejmenuji se, jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem Krysař.“ (16.03.2023)

Krysař se v české animované tvorbě rozhodně neztratí. Je totiž úplně jiný. Bárta vytvořil zajímavé frigurky, ale nejvíce mě dostávají jeho domy a vlastně veškeré lokace. Pohledy na město z ptačí perspektivy jsou geniální. Všechny ty podivné stavby vytvářejí bizarní svět pokroucených stěn a děsivých chrličů, který by mohl závidět Tim Burton. Pod hudbou jsou podepsáni Kocáb, Pavlíček a flétnu nahrál Stivín, není co dodat. (30.01.2009)