Jam

Mám strašně ráda nekorektní černý britský humor, miluju Monty Pythony, ale tohle je něco, co mě na míle minulo. Když jsem tady na čsfd četla názvy jednotlivých scének, přišlo mi to opravdu vtipné a těšila jsem se, samotné sledování už bohužel mé očekávání nenaplnilo. Nejde ani tak o nápady nebo o míru toho, co už je za hranicí dobrého vkusu, s tím nemám nejmenší problém. Jde o ten způsob experimentálního zpracování, který mi ani v nejmenším nesedí a navíc já zkrátka potřebuji nějaké výborné komiky, kteří by humoru dali potřebnou šťávu, ten polodokumentární styl mi nevyhovuje. A v důsledku toho všeho mi to nepřišlo ani trochu vtipné. To však neznamená, že by si to někdo nemohl naopak oblíbit, smysl pro humor je něco tak specifického, že si každý může najít ten svůj na kterém ulítává a třeba právě Jam svou kontroverzností patří k těm, které si silně zamilujete nebo ho striktně zavrhnete, nic mezi tím. (17.05.2013)

Nudný seriál, který většinu času nabízí pouze ne moc povedený nekorektní humor bez většího nápadu, bez náboje, jehož náměty se neustále dokola opakují. Jediné, čím může tento seriál upoutat je jeho surrealistické zpracování, které však ve spojení s náplní seriálu působí poněkud nepatřičně, vyumělkovaně. Hodně divný obraz a neustálá podkreslující hudba hodně ruší. Seriál možná i kvůli tomu není moc vtipný, výjimkou jsou občasné závany staršího Big Train stejných autorů a herců, jejichž styl humoru je nezaměnitelný. Oproti Big Train však tento seriál není tak propracovaný, tak originální, ani tak vtipný. (02.06.2013)

Kvalita skečů je dost nevyvážená; něco je opravdu brilantní, něco je tak šílené, že se to vymyká mému chápání. Číší z toho opravdu hodně, hodně černý humor- na přetřes přijde sex s postiženými dětmi za peníze, úchylní lékaři kteří se rádi dívají, likvidace mrtvol, změna pohlaví z malé holčičky na 45 letého chlapa, oprava zemřelého dítěte vodovodním potrubím a mnoho ještě horších věcí, u kterých mi bylo stydno se smát. Asi nejkrutější mi přišel dárek v podobě malé dřevěné rakvičky od Kevina Eldona pro nešťastnou maminku Amelii Bullmore. Eldon mimochodem září snad ještě víc než v Big Train, a Mark Heap je naprosto bravurní, ten tu jasně dominuje. Úvodní prology Chrise Morrise jsou psychedelické, surrealistické a navozují v divákovi hned v úvodu podivnou kombinaci deprese a pobavení... po každém díle ve vás zůstane pocit, že jste se sice od srdce zasmáli, ale z toho co jste viděli je vám tak trochu na zvracení. Doufám že za některé skeče Morris nepřijde do pekla. (09.03.2016)

Pozriete celého tohto seriálu považujem za svoj najväčší úspech v oblasti sebatrýznenia. Dokonale zahraná, šialene natočená smršť toho najtmavšieho čierneho humoru (retardované sestry ako biele mäso, rakvy na potrat, naozaj všetko), ktorý skutočne neodporúčam pozerať naraz. Morris má očividne nejaký problém (drogy to nebudú) a tento seriál mi to len a len potvrdil. Zrejme aj tí najväčší zástancovia najtvrdšieho humoru budú mať s prezentáciou týchto skečov problém, ale je to rarita, o tom niet pochýb. (21.01.2015)

„Je pro mě těžké začít s lidmi rozhovor. Jen si představuju, že je budu nudit. No ale nemůžu nudit někoho, kdo potřebuje mou pomoc. Tak jsem začala vytvářet situace, kdy mě lidé potřebují…“ Po Ajťácích a Brass Eye (spolupráce Morrise a Linehana) u mě byla jistá očekávání, ale sekl jsem se. Jam je dost hraniční (což naznačí už úvody epizod) a záleží na nátuře diváka, kolik toho (ještě) snese. Jeho humor je černočerný, absurdní, morbidní, cynický a zvrácený. Obraz, zvuk a hudba se zas dají místy označit až za halucinogenní. Jam tak jistě NENÍ pro všechny (a pokud se u něj povětšinou smějete jako já, jste nejspíš na nejlepší cestě do pekla…). I když ani mně nepřišlo vtipné úplně vše, ačkoli za slabší považuju paradoxně některé z těch méně „zvrhlých“ scének. Objektivně má tenhle počin tak na 4*, ale za originalitu a průkopnickost (díky nimž vypadá většina komediálních seriálů vedle Jamu „přizdisráčsky“) to bude plná palba. „Je mi to líto, tohle se mi neříká snadno, ale váš stav je velmi vážný.“ - „Cože?“ - „Vy si to teď neuvědomujete, ale jste v kómatu.“ (10.08.2016)