Owari no Seraph - Vampire Reign

Zábavně eklektická postapo-military-fantasy upířina, která neuvěřitelným způsobem mixuje všemožné motivy, které tvůrcům připadaly cool. Tedy meče a bílé rytířské pláště (na straně upírů), dokonale padnoucí vojenské uniformy (na straně lidí), kouzelné démonické zbraně, moderní vojenskou techniku, lolitky v minisukních, podivná monstra v sutinách měst, nechutně dekadentní šlechtu, fanatickou klanovou vojenskou elitu a v neposlední řadě elitní bojovou jednotku složenou z teenagerů, odhodlaných vyhrát válku proti upírům a přitom zachránit kdekoho na potkání. V první polovině se tahle partička dává dohromady a podstupuje zkoušky, v druhé poněkud chaoticky bloudí troskami města a sem tam absolvuje nějaký ten souboj. Hlavní hrdina je pochopitelně obdařený děsivým traumatem a z něj plynoucí umanutostí, daří se mu ale působit docela sympaticky. K tomu máme ještě atraktivní dějovou linku s přítelem z dětství, kterého pokládal za mrtvého a kvůli kterému musí ve finále čelit docela hororově pojaté krizi loajality. Pro všechny příznivce ujetého military fetišismu skoro povinnost, pro ostatní jen na vlastní nebezpečí. (16.01.2021)

Svým způsobem takové o dost slabší Shingeki no Kyojin v roztomilejší animaci, akorát místo obrů jsou upíři, démoni a jiná havěť. I hlavní hrdina je prakticky Eren - věčně naštvaný a toužící po pomstě za smrt své rodiny. A nenávidím ho úplně stejně, dokonce možná i víc. Ale ani ostatní postavy nejsou zrovna dvakrát valné, pokud vám teda nestačí pouhý jeden charakterový rys na osobu, nebo především u slečen radši rovnou žádný, jen hlavně ať jsou co nejroztomilejší. A vůbec, co se designu postav týče, pro příběh i atmosféru by rozhodně bylo daleko lepší kdyby byly trochu realističtější a propracovanější, ale když dneska musí být všechno moe, nedá se nic dělat. Děj po první epizodě vypadal nadějně, ale potom jde naráz všechno do kopru a kromě emocionálních výlevů hlavního hrdiny se neděje naprosto nic. Ve výsledku opravdu pochválit můžu leda tak docela pěkný opening a super ending. Pro mě jasný drop po 5. epizodě a slabých 4,5/10 (05.04.2015)

"Misery, misery, misery, that's what you have chosen". Jako kdyby mi po shlédnutí rezonovala v hlavě tato památná slovíčka Zeleného goblina ve Spidermanovi. Je to výrazně slabší Attack on Titan se všemi negativy, který AoT měl: Hrdina uřvaný, pomstychtivý. Kámoš ubrečený a rádoby chytřejší. Lidé mají své utlačovatele. Jenže tady nic nepasuje, máloco dává smysl (Co z toho vše mají démoni? Chování Miky a jeho akceptace? Wtf virus?) a prázdnotu najdeme na každém kroku. Když už se tlachá, tak o úplných blbostech;, když už se řeže, tak bitky stojí za prd; když se má něco dít, tak se nic nestane. Nejhorší na tom je, že tahle celá šablonovitost už se objevila v x seriálech a nenajdeme zde vůbec žádnou inovaci! Takže čau, nazdar, už stačilo. Rozumná animace to nezachrání. Slabý 2*. (25.10.2015)

*5/10* Zřejmě jsem měla zbytečně velká očekávání. Je to takové nemastné, neslané. Zajímavý začátek, lidé vs upíři jsou vždy poutavým tématem, ale ne nikterak originálním. Většina postav naprosto nezajímavá, až přímo nesympatická. Trochu se podivuji nad tím, jak to někteří srovnávají se SnK - ano, má to podobný artstyle či OST, ale tím podobnosti končí (SnK se ještě ke všemu stává v momentální době až kultovní záležitostí, kdežto o Owari no Seraph to bohužel konstatovat nemůžu). Taktéž mi přijde, že hodně témat bylo prozkoumáno jen povrchově, díky čemuž pro mě tento svět a jeho fungování nemělo dostatečnou hloubku. Za mě je tohle naprosto průměrná záležitost, a to ve všech směrech. (27.12.2021)

Na první i druhý pohled nejprůhlednější vyprávěnka pro malé děti o klukovi, který měl v životě nehoráznou smůlu a o svoje místo na slunci musel každý den zas a znova bojovat. A na třetí pohled není nijak těžké rozpoznat šablonovité postavy a pochopit, že děj postupuje dopředu pomocí skoků, ve kterých se pro provařené klišé nejde daleko. Já ale při každém z těch tří pohledů jihnu, protože bezhlavě jednající Yuu je pro mě přesně tím typem hrdiny, kterému musím i přes hromadu jeho chyb bezhlavě fandit a přát mu každého (nedobrovolně) získaného spojence či dokonce přítele. A že jich je díky jeho upřímné nabručenosti nakonec docela dost. Moje osobní anime kniha odvahy a dobrodružství. (15.11.2015)