Poslední střih

Filmu po tlaku Ukrajiny zmenili názov z pôvodného "Z", čím neoddiskutovateľne naveky poškodili meno Zorra, ktorý sa po novom bude musieť už volať "tvrdé Y". Film je japonským remakom a mnohí možno zo začiatku nepochopia, že tá celá lacnosť a béčkovosť je hraná a má byť paródiou na zombie horory. Ide o film vo filme, kde sa tvorcovia snažia byť za každú cenu vtipní a ono to je strašne vidieť, takže v konečnom dôsledku kontraproduktívne a nič , čo by si zaslúžilo byť v červených číslach. Ani originál v nich nie je. (08.04.2023)

„Bude to něco mezi Scorsesem a Coppolou.“ . . . Skoro nic jsem si před dnešní návštěvou kina nezjišťoval a mohl být tak hodně zaražen i ještě víc překvapen – a pokud chcete zažít co největší překvapení, dále můj komentář nečtěte. Michel Hazanavicius přináší doslova fajnšmekrovskou cinefilní jízdu, v níž si přes půlhodinu musíte projít odsledováním naprosto šíleného, trapného a nepříliš povedeného pokusu o béčkovou zombie „komedii“ z prostředí natáčení filmu, abyste pak plně docenili ten zbytek i celý tvůrčí záměr. Možná se chvílemi budete ptát, proč oscarový režisér točí nechutný zombie brak? Proč nám vyústění celého příběhu ukázal již na začátku? Ach, nemohl ten dlouhánský prolog alespoň zkrátit? Jenže jak plynuly minuty, film se mi stával stále sympatičtějším, vtipu postupně přibývalo, jeho sledování jsem si stále více užíval a když jsem si už myslel, že teď už ničím nepřekvapí, začal z něj teprve sypat gejzír vtipů, nápadů a dílčích point v stále závratnějším tempu, šílená úvodní část dostala zcela nový rozměr a... máme tu důmyslnou parodii nejen na zombie subžánr, ale ještě i na „špatné špatné“ béčkové filmy (použiji-li klasifikaci špatných filmů od honajze2 :o)). Po skončení mohu poznamenat jen: byla to nesmírně originální a zábavná jízda! **** A já se od Michela H. se složitým příjmením musím podívat na Umělce (2011), jehož jsem už sice s vesměs pozitivními dojmy jednou viděl, ale neohodnotil, a konečně i na Obávaného (2017) ze života a natáčení slavného Godarda, protože mám pocit, že francouzská kinematografie tímhle získává nejen dalšího osobitého režiséra, ale zároveň unikátního specialistu na ojedinělý žánr – hraných filmů o filmech. [80%] (24.10.2022)

Geniální meta-film, který se zprvu tváří jako jednozáběrový amatérský zombie gore-fest, jen aby se záhy změnil v až mystifikační mockumentární satiru, která si nebere jakýkoliv servítky, a která je dokonalá ve své herecké choreografii a režijní koordinaci. To vše jako krásná pocta kinematografii, filmovýmu řemeslu, brakovému umění a "vkusu v nevkusu".... o to větší překvápko je, že jde o improvizaci a remake k tomu. (26.12.2022)

„Chci upřímnost. Žádný umělý slzy, chci pravý!“ Ach, ty remaky. Často jsou jen o chamtivosti producentů, kteří si všimli úspěchu jiného filmu, obvykle natočeného v jiném než anglickém jazyce. A jdou do toho s tím, že nechápou/ignorují to, co způsobilo právě úspěch originálu. Třicet předchozích scén je podle rejžy na nic, kvůli filmu se hodně zadlužil, herci jsou bez života, na place je cítit napětí. Romain Duris měl totiž za úkol natočit předělávku japonského filmu – a to beze změny jakýchkoliv prvků. Tvůrce oscarového Umělce tentokrát vřele objímá béčkové filmy, s katastrofálními kulisami, uječenými hereckými výkony a kýčovitými efekty. Improvizace na filmovém place fajn, ale celé se mi to velmi brzy začalo zajídat, určitě to chtělo pár scén nechat ve střižně a humoru mělo být rozhodně víc. (28.04.2023)

Filmařina – těžká dřina. Zvlášť když se po vás sápají zombíci a stříkají u toho hektolitry krve.  Poslední střih je bláznivá komedie o režisérovi, který dostane zakázku natočit japonský zombie film, ale celý snímek  – ten opravdový – má poměrně odvážný koncept, který vesměs funguje. Film má poměrně nataženou délku, ale jedná se o solidní zábavu. Celá recenze zde. (7/10) (02.01.2023)