Hotel Portofino

Příjemná dobová žánrovka. 1)  Dojemná story o obětavé majitelce hotelu a jejím věrolomném manželovi má znaky červené knihovny. Film však má širší záběr. Demonstruje fašistickou zvůli a přijde mi, že docela věrně reprodukuje i dobovou atmosféru._____ 2)  Pěkné kluky v seriálu zastupují 30letý Oliver Dench (syn majitelky hotelu Lucian Ainsworth), 21letý Louis Healy (kuchařčin syn Billy), 32letý Assad Zaman (indický ošetřovatel Sengupta), 31letý Rocco Fassano (Senguptův milenec Gianluca) či 32letý Lorenzo Richelmy (Roberto Albani)._____ 3)  Věk protagonistů uvádím k roku vzniku 1. řady._____ 4)  Film natáčeli v Chorvatsku (Rijeka, Rovinj, Opatija, Bale, Pula, Lovran, Matulji) a také trochu v ligurském Portofinu (jediné italské místo v seriálu)._____ 5)  Koment píši po zhlédnutí 1. řady._____ 6) 6.7.2023 - Druhá řada nepřináší žádnou změnu k lepšímu ani k horšímu. (07.06.2023)

Se seriálem končím po první řadě, jelikož se spousta jako jiných snaží být novým Panství Downton, ale reálně nenabízí absolutně nic nového a zajímavého, a bohužel se opět spoléhá na všemožná aktuální klišé, ať už je to postavení černochů v dané době, utajený gay pár, utlačovanou silnou ženu...Prostě když tohle vidíte X krát za rok v různé podobě, tak už vás to unaví, obzvlášť, když tady je vše tak nezajímavé a sterilní, od postav až po samotný děj. Velká nuda. (19.03.2024)

Zajímavý pohled na mussoliniovskou Itálii dvacátých let i na metody nejstaršího fašistického režimu. Balanc mezi figurkářskou kýčovitostí a přesným zachycením doby je vyztužen věrohodným zachycením mikrokosmu vnitrohotelového života i dobrou psychologickou studií místního fašistického pohlavára a jeho neméně odporného amerického gangsterského doplňku. Poněkud idealizovaný portrét hlavní hrdinky i jejích dětí nepostrádá půvab a dobré zachycení nejlepších vlastností středních vrstev. Za zmínku stojí i postižení světa demokratického odboje a druhé, lepší Itálie. Určitý dramatický náboj má i pohled na užší rodinu hlavní hrdinky. Ve výčtu jmen tvůrců tohoto díla zaujme zvýšený výskyt jihoslovanských příjmení; mohlo by to spoluvysvětlit určitý odstup od anglického i italského prostředí a převládající věcnost scénáře i režie. Druhá řada seriálu otevírá prostor pro pokračování tohoto žánrového obrázku. (17.03.2024)

Hotel Portofino nám odhaluje situaci v Itálii v době nástupu fašistů. Hlavními prvky jsou ale intriky. Anglická romance přenesená do krásy Itálie (Chorvatska). Je spíše otázkou, proč se rodina ihned nesebrala a tuto zemi neopustila. Museli vidět, co se zde děje. Každopádně fašisty zde zastupuje především Danioni. Jinak je seriál moc krátký, aby se tématu věnoval hlouběji. Jeden atentát a požadavek na vedení hotelu mužem. Nástup je skutečně pozvolný. Ta doba měla něco do sebe, ale naopak společenské konvence a přístup lidí této vrstvy byl povrchní, leckdy až na hranici arogance. Na to nemá každý, plnit těmto lidem požadavky. Ani hosté ale nepůsobí zrovna zajímavým dojmem a vše jakoby klouzalo po povrchu. Upřímně řečeno nevím, kam chtěli tvůrci seriál směřovat a co tím vlastně chtěli říct. (18.03.2024)

Nižšie hodnotenie seriálu je spôsobené asi tým, že má svoje telenovelizujúce prvky, teda veľkú časť deja pokrývajú ľúbostné veci. Ja by som povedal, že potom škoda, že naozaj nejde o telenovelu, pretože 6 častí za rok je ukrutne málo pri toľkých postavách, zvratoch, zaujímavom vývine a celkovej pútavosti doby, do ktorej je seriál zasadený, pretože to Taliansko za čias Mussoliniho mimo centra v Ríme je zobrazené veľmi dobre. A na svoje si prídu aj modernisti, keď sa tu a tam dočkáme horúcich bozkov medzi dvoma mužmi, ktoré obmäkčia srdce aj toho najzarputilejšiho homofóba, za hviezdu je tu čierna herečka, objaví sa aj toxický maskulinizmus a domáce týranie, čiže rok 1926+ za fašizmu je pojatý výrazne progresívne. K pozitívnym prvkom treba radiť krásne prostredie, to pobrežné i to historické, dôveryhodné kostýmy, pach skutočných dvadsiatych rokov aj vďaka swingovej hudbe a herecké výkony, kde okrem kvír rektprstov, ktorí to vlastne ani nehrajú, je každý do roly výborne zasadený. A čo sa týka slovenského dabingu, dá sa len pochváliť, ako to je na obrazovkách verejnoprávnej televízie pri podobných záležitostiach pravidlom, ale pri preklade by si mali dávať väčší pozor, pretože nie vždy dobre sedí, keď Mussoliniho "čiernokošieľarov" nazveš len "čiernymi". V jednom dialógu padlo: "Včera som šla po meste a bolo tam plno čiernych." No ale to už neznie ako Taliansko 1926, ale Taliansko 2016. (19.08.2024)