Ant-Man a Wasp

Marvel Cinematic Universe slaví 10 let a servíruje svůj 20. film. Za těch několik let se musí na Marvelu ocenit, že opravdu dokáže střídat žánry a styly. Ant-Man a Wasp je letošní třetí a poslední Marvelovka a přichází po Black Pantherovi a Avengers: Infinity War. Black Panther je stylový, vizuální, inteligentní, akční film, který dokáže perfektně pracovat s postavami a politikou uvnitř celé Wakandy. Avengers: Infinity War jsou poté epickou, emocionální, zakončovací řezbou celého tohoto vesmíru, které navíc má překvapující závěr, ze které se několik lidí vzpamatovává dodnes. A několik si lidí si říkalo jak na tyhle dva filmy může Ant-Man navázat. A víte co? Ant-Man na to zvysoka kašle. Zatím co Black Panther a Infinity War jsou dva velké filmy ve kterých se bojuje o spoustu životů a v podstatě osud ať už světa nebo vesmíru, Ant-Man si jede ve své osobní rovině kde především myslí na rodinné hodnoty. A vůbec to není na škodu. Jedničku Ant-Mana dodnes beru velmi povedenou Marvelovku, kterou však řadím do jedné z těch slabších, možná dokonce do TOP 5 nejhorších marvelovek. Musel jsem na ní ale ocenit skvěle vybraného Paula Rudda, Michaela Douglase v mentorské roli,celkově vedlejší postavy a především několik výborných vizuálních nápadů. Byl to ale pořád výrazně menší film, což neberte jako výtku. U dvojky ale jako by někdo šlápl na plyn a natočil o hodně povedenější a zábavnější zábavu. Je přitom zajímavé, že za kamerou zůstává rutinní Peyton Reed, který točil i jedničku kterou měl původně točit Edgar Wright. Místy to ale vypadá jako kdyby Wright nakonec zrežíroval dvojku, protože Ant-Man a Wasp mi hodně připomíná něco co by točil Wright kdyby se dostal k Ant-Manovi. Wright by se sice možná utrhl ze řetězu daleko víc, hodně vzdáleně jsem si ale občas u zábavných scén vzpomněl na Wrightovu trilogii krve a zmrzliny. Ve dvojce je vlastně o hodně všeho. A to i vizuálních nápadů, které prostě šlapou a jsou povedenější než u jedničky. Postavy, které v jedničce šlapali, ve dvojce šlapají ještě daleko víc-Luis, Dr. Pym a především Hope. Především Hope si krade téměř každou scénu pro sebe a opravdu se stává jednou ze dvou hlavních postav filmů. A to to byla v jedničce taková nevýrazná myš. Nové postavy jsou poté perfektní- Laurence Fisburne od začátku pasuje jako Bill Foster mnohem více než jako Perry White v konkurenčím DC Extended Universe, Walton Goggins jako vždy dělá radost co se objeví na plátně, Hannah John-Kamen dokázala stvořit pohlednou a charakterně zajímavou postavu a Michelle Pfeiffer... to je prostě castingová trefa a i když by stálo za to vidět znova Douglase a Sharon Stone pohromadě (klidně i bez sekáčku na led), ve scéně kdy se Dr. Pym a jeho žena po letech znova potkají na plátně prostě srší jiskry. Ant-Man a Wasp ale podle mně zároveň funguje jako perfektní rodinný film. Zrovna před shlédnutím filmu jsem měl v televizi možnost znovu vidět Návrat do budoucnosti, který považuju za jeden z nejlepších rodinných filmů všech dob. A víte vy co? Ant-Mana a Wasp nyní považuju také za jeden z nejlepších rodinných filmů. V Ant-Manovi a Wasp opravdu nehrozí žádný atomový výbuch, hromadné vyvraždění ani zničení města. Jde pouze o to, aby otec s dcerou našli svojí ženu a matku. Především ke konci tak vznikne spoustu emotivních scén, které prostě musí každé dohnat k nějaké té slzičce. Nechci psát obligátní Marvel to zase dokázal, ale pravda je, že to prostě zase dokázal. Zase se mu prostě povedlo natočit něco jiného a nešlápnout při tom špatnou nohou. Perfektní rodinná zábava, kterou táhnou perfektní vizuální nápady, rodinné dějové oblouky a herci, kteří do svých postav dávají všechno. Takže trojku prosím! (08.07.2018) (méně) (více)