Krásné bytosti

Už som videl viacero islandských filmov, no akosi ma v porovnaní s ostatnou severskou produkciou nezaujali. Toto vyzeralo už podľa popisu skvelo, a podľa hodnotení ešte lepšie. Myslím si, že táto zápletka mala skutočne nadpriemerný potenciál, ale finálny dojem napokon nebol taký ako by som očakával. Nemôžem si pomôcť, ale napriek skvelému príbehu to pôsobilo tak ťažkopádne, až ma to ubíjalo. Islandská filmová aura na mňa pôsobí veľmi zvláštnym dojmom. A pritom mal ten film všetko to, čo by mala kvalitná dráma mať. Ale to spracovanie je proste ... mimo mňa. 2* (26.02.2023)

„To je nějakej totální mimoň.“ - „Jak můžeš něco takovýho říct?“ - „Koukni na něj. Kdo se nechá takhle zmlátit a pak se ještě ukazuje v televizi?“ Vzhledem k tomu, že jsem si z obsahů přečetl jen ten krátký na IMDB, čekal jsem asi trochu něco jiného. Přesněji řečeno, druhá Zkažená mládež se nekonala, stejně tak hlavní fokus se rychle přesunul na jinou z postav. To mi ale ve výsledku vůbec nevadilo. Tohle sociální drama se zaměřilo na problémovou mládež obecně, přičemž by se dalo přenést z Islandu do prakticky libovolné země, natolik je téma a jeho zpracování univerzální. Jako hlavní důvod problémového chování postav film označuje jejich zázemí, resp. rodinné poměry. A to způsobem velmi autentickým, divák nemá potřebu to zpochybňovat, ani v tom nevidí nějakou přehnanou emoční manipulaci, spíš naopak. Za slabší považuju asi jen ty „speciální schopnosti“, které byly možná efektní, ale já bych se bez nich klidně obešel, a pak výsledek vyšetřování, jenž mi přišel o něco méně uvěřitelný. Jinak spokojenost, celkově dám slušné 4*. (15.01.2023)

Krásné bytosti v koprodukci Islandu, Dánska, Švédska či České republiky v mnohém nepřináší nic nového. Přece jen ale nenásledují triviální mustr a šikanovaný, zanedbávaný a nesmělý chlapec Balli nakonec není protagonistou, nýbrž hlavním symbolem mladistvého utrpení v rozvrácené rodině. Nejvíce prostoru dostává jeho vrstevník Addi, jenž má jako jediný z čtyřčlenné party milující, byť lehce podivínskou matku. Jeho vnímavou perspektivou nahlížíme neutěšenou existenci čtrnáctiletých kluků z chudého předměstí. Titulní partě, která mezi sebe přijme i ztroskotance Balliho, dominuje urostlý Konni, jenž si násilnými šarvátkami kompenzuje napjaté rodinné vztahy s otcem. Chlapci se vzájemně pošťuchují a zabavují se riskantními podniky i lehkými drogami, ovšem zároveň drží pevně při sobě a snaží se hledat kousek pochopení ve světě, jemuž vládnou fyzicky silnější a duševně zkaženější dospělí. Režisér Guðmundsson nás přibližuje k postavám právě nenuceným znázorněním jejich dětské přirozenosti i naznačováním naprosté absence citů ze strany rodičů. Když se pouští do bitky, tak jejich frustraci chápeme. Jednotlivé scény jsou navíc skvěle natočené, snové existenciální sekvence odpovídají nárokům přístupnější artové festivalovky a akčnější momenty působí intenzivně. Island je zde zastoupený jen špinavým městem, v němž na děti čeká depresivní budoucnost, pokud si důležité hodnoty nedokážou prosadit samy. 80 % (18.07.2022)

(Ne)krásný film o (ne)krásných bytostech a (ne)krásných radostech a strastech dospívání. Jedno z nejlepších coming-of-age [sociálních] dramat co jsem za poslední dobu viděl. Nebýt druhý poloviny která zbytečně sešlápne nohu z plynu, neváhal bych dát plnou palbu, protože jde o mimořádně kvalitní islandskou artovku, která naprosto brilantně spojuje mnoho protichůdných kontrastů – již dlouho jsem neviděl film, který by byl tak překrásně subtilní a přitom tak drsný a surový. (17.09.2022)

Sever opět jede a opět trefa do černého. Tamní režiséři mají pro tyhle dětské sociální dramata cit, je to opět nekompromisně tvrdé, atmosfericky dusné a při jedné zlomové scéně mi bylo vyloženě špatně a úzko. Má to sice dvě hodiny, ale na scéně je neustále co sledovat, rvačky dětských skupin jsou tvrdé a krvavé, ústřední charaktery jsou správně “severské” (bože, ty děcka se tam snad rodí s předurčením k áčkovému a realistickému herectví, jinak fakt netuším, jak je možné v jejich věku podat tenhle výkon…) a není nouze ani o plnohodnotný závěr. Suma sumárum jsem zkrátka ohromen a sázím plnou palbu, jelikož takhle dusné a vizuálně špinavě pochmurné drámo se prostě často nevidí. (27.01.2023)