Krásné bytosti

„To je nějakej totální mimoň.“ - „Jak můžeš něco takovýho říct?“ - „Koukni na něj. Kdo se nechá takhle zmlátit a pak se ještě ukazuje v televizi?“ Vzhledem k tomu, že jsem si z obsahů přečetl jen ten krátký na IMDB, čekal jsem asi trochu něco jiného. Přesněji řečeno, druhá Zkažená mládež se nekonala, stejně tak hlavní fokus se rychle přesunul na jinou z postav. To mi ale ve výsledku vůbec nevadilo. Tohle sociální drama se zaměřilo na problémovou mládež obecně, přičemž by se dalo přenést z Islandu do prakticky libovolné země, natolik je téma a jeho zpracování univerzální. Jako hlavní důvod problémového chování postav film označuje jejich zázemí, resp. rodinné poměry. A to způsobem velmi autentickým, divák nemá potřebu to zpochybňovat, ani v tom nevidí nějakou přehnanou emoční manipulaci, spíš naopak. Za slabší považuju asi jen ty „speciální schopnosti“, které byly možná efektní, ale já bych se bez nich klidně obešel, a pak výsledek vyšetřování, jenž mi přišel o něco méně uvěřitelný. Jinak spokojenost, celkově dám slušné 4*. (15.01.2023)

Skvelá sociálna dráma, ktorej ale do dokonalosti niečo chýba. V mojom prípade ide o absenciu pedagogického dozoru v škole a až do konca filmu aj polície. Ťažko uveriť, že by udalosti prebiehali presne tak, ako vidíme vo filme. Inak Krásne bytosti dokážu emocionálne strhnúť, ukázať postavy v ambivalentnom svetle a predovšetkým s nimi dokážeme (sú)citiť, aj keď sa chovajú proti všetkým spoločenským pravidlám. Dôvodom je fakt, že scenár ukazuje aj rodinné pozadie (anti)hrdinov. Dôvodom ku konečnej spokojnosti je aj vygradované finále, ktoré ma presvedčilo o lepšom hodnotení. (18.09.2022)

Silný drama o dospívání a hledání svého místa, který tak trochu bortí naši idealizovanou představu o bezpečném severu Evropy zalitým sluncem. Film maluje obraz chaotického života puberťáků a na paletě má vše od šikany, přes zneužívání a problémové vztahy s otcem, po drogy nebo sociální nerovnost. Když v příběhu začne rezonovat i mystika, začal jsem se v množství témat trochu ztrácet a přemítal, co chce vlastně režisér snímkem říct - zda jde o znepokojující apel nebo se jen snaží vyprávět příběh a nechat diváka vybrat si, co si odnese. Díky kinu Edison jsem měl možnost se na to Guðmundssona přímo zeptat - a odpověď mě celkem překvapila. Krásné bytosti mají podle něj dvě vyznění (mini spoiler) - první je řídit se intuicí (jako protagonisti kterým radí hlásek v podobě svědomí nebo snové matky) a druhé ukázat body, v nichž dospívající mohou zahučet do spirály kriminality, a apelovat tak na společnost, aby jim v těchto momentech pomohla se vrátit na tu správnou cestu - neboť nejde o v jádru špatné lidi, ale jsme všichni krásné bytosti. 80 % (20.09.2022)

Zapomeňte na klasické šablony filmů o školní šikaně, tenhle film je chytřejší. A jeho hrdinů je vlastně také více než ta čtyřčlenná klukovská parta. Celé se to odehrává v nějakých horších částech Reykjavíku, prostředí je to stejně nehostinné jako poměry panující ve většině domácností našich hrdinů. A kupodivu se s tím moc netluče ani ta trocha nečekaného magična. (10.07.2022)

Vznikání efemérních souručenství, poetických a křehkých, která mnohdy stojí na vodě a nemusejí přežít napořád, ale díky nimž mohou své dětství a dospívání přežít kluci z mizerných sociálních a rodinných poměrů, pakliže si dovolí nechat aspoň občas vyplout na povrch sklony k solidaritě, přejícnosti, vzájemnosti. Vzájemnost, vnímavost a otevřená komunikace jako cesta k přežití a možná i smyslu života, ať už na drsném venkově, nebo ve městě, je zřejmě nosným tématem tvorby tohoto nového islandského režiséra. Nebude nejspíš náhoda, že jak starší bratr v Údolí velryb, tak jeden ze zdejších hlavních hrdinů se jmenují Arnar (Addi), což je režisérovo prostřední jméno. *** Vedle bravurní práce s herci, s kamerou, se střízlivostí a poetikou v obraze i zvuku stojí za to zvlášť ocenit i rytmus, vědomou pozvolnost budování dramatu, kdy skutečně musí uplynout nějaký sledovací čas, než se změní počáteční dojem, že sledujeme depresivní konstelaci zoufalých kluků, kteří se osaměle smaží každý sám ve svém pekle, děj postupně nabere všechny kvality a zahustí se sítí vznikajících mikrovztahů a mikropřátelství a pronikne do něho v mnoha podobách i prokazované dobro, vznikající důvěra, bezpečí vzájemného vedení, laskavost, prožívaná krása a s tím vším také vědomí, že prožívaný život má smysl a hodnotu, i když nikdy nelze zaručit, že něco přetrvá. (Malý sál Lucerny, 19. září, s Lídou.) *~ (20.09.2022)