Rimini

Netušil jsem, na jaký film se budu dívat. Domníval jsem se, že by mohlo jít o nějaký divoký party snímek z progresivního Rimini, o němž jsem slyšel, že prožívá renesanci. Realita byla někde jinde a nemohu říct, že bych byl zklamaný. Hořkosladký snímek nebo jinak řečeno tuze hořká komedie s dramatickými prvky. Výtečný Michael Thomas v roli zkrachovalého zpěváka proplouvajícího životem v Rimini, kde kulisu představují přistěhovalci za všech ročních období. Film ideální do menších artových kin. (02.08.2024)

Sledovat fungování tohoto týpka prostě baví! Flákače a baviče - zpěváka, legendu místních pulpových barů a hotelových salonů pro seniory na dovolené, doženou hříchy minulosti. Skvěle zachycené prostředí italského plážového letoviště v liduprázdné off-season, ponořené do mlhy a sněhového poprašku. Pokud máte z německého kýčového pop-folku prču, jakou si zaslouží (milovníci Káji Gotta prominou), a zároveň rádi zkoumáte životní osudy bizarních individuí v nekonvenčním prostředí, s Ulrichem Seidlem jste opět na nejlepší adrese. (19.05.2023)

Ulricha Seidla sleduji průběžně a patřím k jeho příznivcům. A tak jsem se dopídil i k jeho poslednímu kousku, a jak říkají Pražáci: a jsem za to velmi rád. Nejdřív jsem si přečetl místní recenze (není jich moc, 14) a poznamenal si v nich uvedená mužská jména (Seidla a Richieho Brava samozřejmě pomíjím): Deuce Bigalow, Karel Gott a Mickey Rourke, recenzent Topco doplňuje Karola Duchoně, a já z vlastní zkušenosti Stanistava Hložka, která nás kdysi obšťasňoval na podnikové konferenci, naopak Pavel Novák byl na podnikovém plese skvělý) . Možná to je jakási základna, nad níž se film vypíná. Uvidíme. Z malatestovské slávy jsme toho v Rimini (město znám poměrně dobře) sice moc neviděli, hodně ovšem z pádu člověka, který odmítá stárnout a bláhově se domnívá, že ještě dokáže něco napravovat. Rimini není "pro starý", podobně jako - byť v jiném smyslu - Mannovy Benátky. Seidl, jako správný stratigraf, kope zběsile kolem Richieho Brava, který je sám o sobě nedotknutelný ve svém povolání i přebývání, a na povrch vynáší jednu vrstvu za druhou, nic neodděluje ani nepřesívá, jen to strká do vitrín... Uvedl jsem seznam jmen, některá jsem zatím vynechal: sebe a vás. Poprali jsme se lépe se svým osudem? Nezapomínejme, že Ritchie byl až do samého konce svobodným člověkem... Samozřejmě se se mi to moc nelíbilo - zvlášť italalsko-německý popík by sotva snesitelný, ale těším se na dalšího Seidla, kterému osud Richieho Brava zřejmě nehrozí, alespoň dokud nezačne odkrývat "svoje vrstvy". (10.05.2023)

Je možné vymyslet hřejivější slova než amore, perfetto a lets gou? Je hypoteticky reálné narazit na chladnější dceru než Tessu Göttlicher? Hoří cikareta lépe při chůzi a nebo je kouř jenom záminkou pro pohyb? Rýmuje se něco víc, než Rimini-Fellini? Lze balit, vybalovat a přebalovat opačné pohlaví zcela bez obalu nebo je obal nutnost obchodu? Může bezejmenné mazivo chutnat jako "ty"? Schwarze Madonna herr Seidl pokládá tvrdé otázky, které však měknou hned při položení jako plát listového těsta, bez ohledu na hustotu mlhy. I bludiště podnikatelského baroka se dá překonat bez vodítek, pokud vám to za to stojí. Tak to je, tak to má být. Nejdůležitější je, aby uhlí v uhláku alespoň doutnalo, občas prasklo nebo poskočilo a s Kájou se jděte vysrat, Ričí Bravo je Rakušák, zde je mantrou grüß Gott a Čech může blbě čumět přes plot. "Jak dlouho jsi fanynka?" (18.07.2024)

V Rimini sice čiší deprese z každýho záběru, pomalý tempo, statická kamera a Richieho cringe vystoupení působí minimalisticky syrově, až by z toho mohlo jednomu být nevolno, ale cringe sám o sobě nestačí a tady ho vlastně ani není tolik, aby se to byť minimálně dalo považovat za zábavnej bizár, jako třeba takový Hundstage (který by stopařka Marie Hofstätter utáhla i sama). Chyběl mi tu Seidlův cynismus a něco víc než jenom příběh alkoholické trosky a jejího toxickýho (ne)vztahu s dcerou. A že se ta troska za zenitem prochází po pláži, která stejně jako jeho život dávno není prosluněná, a občas při tom překročí nějakýho kempujícího migranta, kterej je stejně jako on sám vykořeněnej, tomu pro mě hloubku taky nedá, protože mi to přijde moc zkratkovitý a povrchní, zejména s ohledem na to, co za emoce ve mě Seidl dovedl vzbudit ve svých předchozích filmech. (09.11.2022)