Clark
VOD (1)
Epizody(6)
-
Nikdy mi nešlo být nejlepší z nejlepších, a tak jsem se rozhodl být nejlepší z nejhorších (E01)
-
Všechno automaticky dělám přesně naopak než ostatní (E02)
-
Jsem pro ně tak trochu Pippi dlouhá punčocha a Al Capone v jednom (E03)
-
A párty může začít! (E04)
-
Proč bych chodil do práce? Na takový kraviny nemám čas a navíc bych kvůli tomu přišel o spoustu zábavy (E05)
-
Přečetl jsem všechny knížky, co kdy kdo napsal, a ještě pár dalších (E06)
Obsahy(1)
Neuvěřitelný příběh Clarka Olofssona – nejznámějšího švédského gangstera, jehož nechvalně proslulé zločiny daly vzniknout pojmu „Stockholmský syndrom“. (Netflix)
Videa (2)
Recenze (40)
Hned ze začátku, bych chtěl říct že budu vycházet pouze a jenom z toho seriálu, to jestli si nějaké věci zde tvůrci přibarvili, vůbec neřeším. A už sem viděl, pár desítek filmů a seriálu, kdy hlavní hrdina/ka stojí za hovno a většinou v průběhu děje, ty postavy vidí, jak moc ubližují svému okolí, jak zraňuji ty, na kterých jim záleží a jdou do sebe. Ale tady je to jiné a zatímco v první epizodě, bych to ještě bral, ve stylu "kluci sou kluci" tak od druhé epizody, se mi Clark Olofsson znechutil a v těch dalších, se jen ukazoval, jaký morální odpad ten jedinec byl a je. A o tom je celý seriál, o člověku který byl inteligetní, ale svoje nadání komunikvat s lidmi a jednat s nimi, nikdy nevyužil k ničemu dobrému, nikdy nikomu nepomohl a to i ve chvílích, kdy mohl, vždycky myslel jenom a pouze sám na sebe. A vážně sem doufal, že příjde nějaké zadostiučení, že se stane něco, co ho fakt praští do ksichtu a on se probere, v určité formě to přišlo v podobě spisovatelky, která mu šlápla na ego a s ním to ani nehlo. Jako Bill Skarsgård je skvělej, ale zde hraje úplně kreténskou postavu, které nelze fandit, nelze ho chápat a nelze s ním soucitít, lze jím jenom a pouze opovrhovat. ()
Chcel som si to pozrieť len preto že to je miniséria, ktorá nebude ďalej pokračovať, takže by som sa nenaviazal na ďalší nekonečný seriál. A dosť ma to prekvapilo. Nečakal som od toho takú pecku. Dej je o Clarkovi Olofssonovi, ktorý nemal najlepšie detstvo a už ako mladý dospelý začal s kriminálnym životom. Do každej druhej sa zamiloval a potom zdrhol. Dostal sa do basy a potom zdrhol. Celý seriál je o tom ako zdrhá či už pred milenkami, policajtami, povinnosťami a každá epizóda sa zdá byť takmer rovnaká. A to je tá pointa. Epizódy sú len cykly, ktoré titulkami končia a názvom epizódy začínajú. Seriál hlavne ukazuje, že človek sa nikdy nezmení. Postavy sú užasne napísane. Dobre možno nie až tak, ale sú dobré, charakteristické a po 2 epizódach sa stanu „ikonické“. A ten audivizual.... WAU. Počas celého seriálu sa striedajú scény, ktoré sú skoro až presaturované, scény s 3:4 formátom a šumom s vadou obrazu ako z 70tok, viac pochmúrne scény s menej saturácie a čiernobiele flashbacky. A strih je tiež vynikajúci. Ten diváka niekedy vytrhne z predchádzajúcej scény až ho to trochu šokuje. Alebo scény s alkoholom a drogami sú tiež rýchlo a úžasne strihnuté. Jednoducho kombinácia strihu s audiom tu pracuje na jednotku. Pennywise v hlavnej roli je vynikajúci aj keď síce cz dabing trochu uberal tak veľa z toho prekladu ma pobavilo. Scenár, réžia, herecké výkony, strih a audiovizuál tvoria dokopy najlepší miniseriál aký som kedy videl a som rád, že moje hodnotenie poslednej epizódy ju posunulo z modrých čísel do červených. ()
Velmi zábavným, až klipovitým způsobem podaný příběh, který se zakládá na pravdě, jen to, jak se co stalo je někdy lež. Co taky čekat od sebestředného a narcisního člověka, který napíše autobiografii. Nakonec to i několikrát zazní, když si Clark vynucuje po spisovatelce, která o něm píše knihu, aby poslouchala jen jeho verzi, ne od jiných. A právě ta část, která nemusí pravdě odpovídat je příležitost pro tvůrce, být kreativně "plodnými" jako sám Clark (mimochodem zplodil 4 děti). Některé scény jsou tak až parodické a humor je všudypřítomný, tudíž nechápu, proč toto žánrové zařazení chybí. Dramatická linka je tu o poznání menší a je hlavně o výchově v dětství a jeho otci, který měl svůj vliv na Clarka-gangstera. A otec byl pěkný parchant, nakonec matka Clarka se musela léčit na psychiatrické klinice. Provázání těchto skutečností s dějem zvládli tvůrci na jedničku a kdyby trochu ubrali z té přepálenosti některých scén, které pak v závěrečných 2 epizodách byly jak přes kopirák, tak mohlo jít hodnocení na plný počet. ()
Clark Oloffson byl (vlastně nejspíš stále je) sebestředný kretén a zmetek, který vykrádal banky a neštítil se pro svůj prospěch zneužít cokoliv a kohokoliv.Rozhodně se mu ovšem nedá upřít to, že měl charisma a určité kouzlo osobnosti, protože jinak bychom neznali termín Stockholmský syndrom.Série inspirovaná jeho životem, podle jeho vlastních pamětí - což znamená,že ne všechno je úplně pravda - je hlavně v první polovině velmi zábavná a solidně ujetá záležitost.Pomáhá tomu nejen zběsilý střih a skvělý soundtrack,ale hlavně vynikající Skarsgard, který si roli užívá na maximum.Pak ale přijde polovina druhá a tam už to není taková sláva. Hodně věcí se začne opakovat a z charismatického zloducha se stává čím dál nesnesitelnější idiot.Seriál pak doslova doklopýtá k finále, které je z celé série nejslabší a upřímně jsem byl rád, že je konec, protože další epizoda už by nejspíš byla utrpení.A je to škoda, protože první polovina může s klidem atakovat nejvyšší hodnocení a mohlo jít o jeden z nejlepších seriálů letoška. Takhle je to "jen" zábavný nadprůměr,což sice není zrovna málo,ale potenciál byl vyšší...75% ()
Poslední dobou se mi často stává, že dokoukám nějakej ten seriál o němž napíšu nějakou tu recenzi a oni ty paka pak natočej druhou a někdy i více sérií, čímž ztrácí má recenze smysl, jelikož popisuji vlastně jenom tu první sérii. To se asi naštěstí nestane u tohoto švédského seriálu, jelikož zde bylo vše řečeno a vše bylo řádně ukončeno a jelikož se jedná o životopisný snímek, tak myslím, že už druhá série nebude, s čímž souhlasím s názorem uživatele NorseSword24. Ale nikdy neříkej nikdy!!! V tomto seriálu se podíváme na jednu švédskou celebritu, která se nechvalně proslavila tím, že více než půlku života strávila za mřížemi a stejně jako my máme svého Kájínka, v Americe mají své Al Capony a Bonnie a Clydey, ve Francii své Jacquese Mesriny, tak ve Švédsku mají svého Clarka Olofssona, který se proslavil tím, že je s ním spjat pojem Stockholmský syndrom. Ale začnu pěkně od začátku, kdy je nám představen životní příběh tohoto rebelujícího Don Juana o kterém by se dalo říci, že na něj platí přísloví, že osobnost člověka se vytváří od dětství a to zejména fakt, že každý jedinec se v dospělosti chová tak, jak byl vychován a v jakém rodinném a školním prostředí se pohyboval. Náš hrdina si už od dětství prošel mnoha životními eskapádami, ve kterých hráli hlavní roli jeho rodiče, kteří holdovali alkoholu a kteří svými tragikomickými výstupy nechtěně předurčili budoucí cestičku tohoto kriminálníka. Tento příběh je nám podáván, jak šel čas a my si postupně děláme obrázek o tomto komediantovi, který se držel hesla Užívej si, dokud to jde a který vlastně neměl nikdy svůj domov, tedy kromě toho vězení a jak sám říkal pokaždé, když se vracel do tohoto ústavu„Všude dobře, doma nejlíp". Ano, byl to vlastně jeho domov, jelikož tam strávil více než polovinu života. A i když se pyšnil tím, že nikdy nepracoval, tak pozornější diváci si mohli všimnout, že to minimálně ve dvou případech nebyla pravda. Ono, když se to tak vezme, tak hodně věcí zde bylo přikresleno a realita byla jiná, ale to asi bylo tím, že tvůrci čerpali z autobiografie, která se jmenovala„Co se sakra stalo?" Našeho hrdinu zajímali jen tři věci. Za prvé prachy, za druhé zábava a za třetí něžné pohlaví!!! To třetí ho proslavilo v již zmiňovaném Stockholmském syndromu, kdy se do něj zamilovala jedna z rukojmí bankovní loupeže, při kterém asistoval Švédské policii a samotnému tehdejšímu švédskému předsedovi vlády Olofu Palmovi. Jelikož jsem se rozhodl, že budu psát slušně, tak napíšu, že Clark byl holkař a že kromě šesti dětí, které mu běhají po světě jich možná běhá po světě daleko víc, protože tam, kde se objevil, tam si i vrznul. Co se týče hereckých výkonů, tak musím vyzdvihnout herecký projev Billa Skarsgårda, který si natáčení asi dost užíval a jehož výkon byl dosti přesvědčivý a jehož podoba s reálným Clarkem Olofssonem byla neskutečná. Příběh je vyprávěn zábavnou formou a i když měl Clark asi jisté sociopatické sklony a k jedinému ke komu vzhlížel byl on sám, tak po dokoukání tohoto dobrodružství to ve mně zanechalo pozitivní dojem a proto dávám zasloužených 80%. () (méně) (více)
Galerie (113)
Photo © Netflix
Zajímavosti (1)
- V seriálu je uvedeno, že pojem „Stockholmský syndrom“ vznikl podle Clarka Olofssona (Bill Skarsgård). Ve skutečnosti „Stockholmský syndrom“ vychází z případu přepadení banky v centru švédské metropole z 23. srpna 1973. Do pobočky Kreditbanky na náměstí Norrmalmstorg vtrhl dvaatřicetiletý Jan-Erik Olsson a zajal čtyři zaměstnance. Jedna z rukojmích, třiadvacetiletá Kristin Enmarková, si během šesti dnů v zajetí utvořila s jedním z kriminálníků silné pouto. Později uvedla: „Hledat v takové situaci vzájemné porozumění není zas až tak divné, je to strategie přežití. Několikrát jsme se sešli. Poznala jsem jeho rodinu a on moji.“ (cmenda)
Reklama