Muž jménem Otto

A man called Otto je sice slabší než švédský originál, ale Forster je natolik zkušený režisér že tenhle remake zvládl ukočírovat naprosto s přehledem i přesto že jde o uhlazenější a přístupnější zpracování . Mojí výhodou rozhodně je, že švédskou verzi Backmanovi knihy jsem viděl před mnoha lety a pamatuji si z ní pouze příběhovou kostru a jen velmi matně některé detaily, takže mě zrovna nerozhodilo vynechání, nebo upravení některých věcí a bavil sem se ve výsledku velmi podobně jako před lety. Hanks je v hlavní roli vynikající, nicméně mínusem pro něj je fakt, že tím jak je zaškatulkovaný se mu přeci jen hůř věří nerudný dědek a divák tak jen čeká na jeho přerod v hodného pána. To u originálu (knížku jsem doposud nečetl) nebylo ani zdaleka tak zřejmé...80% (05.03.2023)

Asi mám tu smůlu, že jsem četla předlohu, ze které se do filmu stěží dostalo tak 30 procent, kdy v knížce je Vám hlavní hrdina asi tak třetinu knížky krajně nesympaticky, ale ve filmu si říkáte, že Hanks je jen bručoun... Hold ve filmu nebyl čas rozvést všechny linky a dát proniknout do myšlení Otta. Ale Marisol se povedla. Pustím si svedsky originál a uvidím, jestli hodnocení nesnizim. (01.02.2023)

Námět od Fredrika Backmana je z podstaty věci super, plný lidskosti a lidství. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že původní film byl o lán lepší, zatímco tento nic nového nepřinesl. Nejvíc je to znát na nejlepším vtipu příběhu. Od původního příběhu totiž fanoušky Volva a Saabu už nikdy nebudu vnímat stejně. Tady to ale s těmi automobilovými značkami vyšlo dost do ztracena. Nejzajímavější mi přišel vztah Otta s venkovní kočkou, to, pravda, hnulo na srdíčku. Zbytek ale nepřekvapil. (30.09.2023)

Přiznám se, že sem čekal něco míň vážnýho, víc komediálního, a míň ambiciozního. To by ovšem na režisérský židli nesměl sedět Marc Forster, a předloha by nesměla bejt severská, konkrétně švédská. Ovšem jinak veskrze perfektně zahraná podívaná, která sice víc než lepší průměr neznamená, ale koukat se na to dá. 60%. (13.05.2023)

Tom Hanks tady hraje bručouna, který si po smrti své ženy uvědomuje, že se ocitl ve světě, kterému nerozumí (teda krom toho, že má pochopení pro trápení transgender postavy, protože to samozřejmě naprosto zapadá do jeho charakterové výbavy, lol) a je obklopen nesnesitelnými a neschopnými kretény. A film mu v tom permanentně dává za pravdu. Vedlejší postavy jsou vykresleny s citlivostí NPCček v posledním gétéáčku, všichni kromě Otta jsou zde naprosto nepoužitelní, bez jakékoli snahy s tím cokoli dělat, přesto jediný po kom se tu požaduje, aby se změnil, je právě protagonista. Ten nakonec dojde k prozření skrze jídlo, flashbacky s mrtvou ženou a intervenci sociálních médií. Vítězství yuppíků je korunováno tím, jak si film uvědomí na konci, že jediný způsob jak v tomhle prostředí vyhrát, je umřít. Z tohohle pohledu tím, jak film znemožňuje až do konce ústřední postavě se zabít, se k ní vlastně chová škodolibě sadisticky. (04.05.2023)