Děti Nagana

Klidně střelím čtyřku, protože když jsme zrovna nehonili po ulici tenisák dřevěnými hokejkami, nehráli vybíjenou s hadrákem, který vyrobila moje babička, nebo nemastili čtyřhru líného tenisu, dokázali jsme se v první polovině 80. let venku zabavit na 100 +1 způsob celé odpoledne. Všechno bylo velké dobrodružství a vrátit nám to může maximálně tak podobný film. A kdyby ta dívenka dorazila na závěrečný zápas s rukou upoutanou řetězem k radiátoru vytrženému ze zdi, dal bych za pět. (27.06.2024)

Velmi mě v takovém filmu překvapil ten cit pro ty vzpomínky z dětství a lásku k tomu sportu. Hynek Čermák je dokonalý mentor dětí a hnací motor celého filmu a skupina těch hokejistů je vybraná velmi dobře a u nikoho nebolí jejich herectví, což je velký problém českých filmů i seriálů. Tvůrce Dan Pánek to měl lehčí v tom, že ho Nagano přesně trefilo ve správném věku a těžší naopak v tom zhmotnění vzpomínek na plátno (dobové reálie naprosto přesné, co si pamatuji ze svého dětství, ne tolik vzdáleného od děje filmu, jen ta Angličtina pro samouky ve škole mě trošku trkla), ale dle mého se to povedlo výborně a pětikvalt uděluji za perfektní režii a neokoukanou kameru hlavně v druhé polovině. Nyní jen budu doufat, že postupně film vyhoupne do červené, kam bezpochyby patří i kdyby to byla pro většinu lidí jen pohodová sedmička. (15.01.2024)

Parádní film jak pro děti, tak především pro ty dospěláky, kteří zažili Nagano v roce 1998. Jako bonus jsou tu nejen autentické komentáře Záruby a Vichnara, ale také super záběry ze školy v čele s učitelkou Babčákovou. Jako učitel se v mnohém poznávám a v mnohém poznávám své žáky. Tohle je prostě živě napsaný filmeček o rodinných, přátelských a trochu zaláskovaných vztazích. A to, že hokejová linka je tu spíše snová než reálná, mi rozhodně dobrý pocit z filmu nekazí. (12.03.2024)

Jeden si přidřepne a za zády rozhodí hokejky… to byly časy. K tomu Jardova žvejka, Zárubův ječák, dvacetikorunová bankovka, Tamagotchi, devadesátkové káry, móda, nostalgie a „specifický“ výchovný styl. Ale taky skrz naskrz průměrný a průhledný příběh. Nemá to dynamiku, nemá to tah na bránu, nemá to ani moc humoru. Kluci (a nej holka ze třídy) dostanou na plácku u hospody klepec od party z druhého stupně, ujme se jich bývalý extraligový hokejista, kromě tréninků padne i pár „životních“ rad, takže odveta bude jiné kafe. Nic víc, nic míň. Nagano (hlavně ten dopad na společnost), které bylo minimálně pro jednu generaci zásadní událostí, se už nikdy nezopakuje. Dané době docela rozumím, příběhu méně. Dan Pánek totiž otevírá řadu témat, která nezvládá, neumí s nimi pracovat a vlastně je ani nedokáže nějak solidně uzavřít. A asi ani nechce. Takže pokud něco funguje, tak právě nostalgie. (27.05.2023)

Věřím, že pokud bych byl hokejový fanoušek a zažil bych řádně vítězství v Naganu (tehdy mi bylo jen šest let), určitě bych vnímal Pánkův film jako splněný sen. Jako sportem nepolíbený divák jsem si přesto projekci vcelku užil - zejména díky veskrze civilním hereckým výkonům a dobové atmosféře. Vedle přípravy na velký mač, což mi připomínalo Vybíjenou, která byla ale o dost ulítlejší, se film soustředí i na mezilidské vztahy a má tak širší záběr. Tvůrci mohli klidně zapojit více humoru, ale i tak - lepší tři hvězdičky. (15.05.2023)