Dobrý časy

Klíčové slovo tohohle zázraku je past. *** Např. proto, že přestože zobrazované scény jsou plné pohybu a barev a blikání a chvění, jízdy a míhání, běhu a rvaček, vzdor očekávání nejsou vůbec nepřehledné.... záběry jsou dlouhé a klidné a nechávají diváka (který na tu vějičku nesedne a snaží se) všechno soustředěně přehlédnout, sledovat nerušeně, vtáhnou ho dovnitř úplně plasticky, poskytují ve skutečnosti tolik času a prostoru, že navozují pocit, jako byste opravdu mohli vstoupit dovnitř a filmem se po libosti procházet.... ano, jako na tripu. Ostatně ta láhev s LSD tam nelétá vzduchem pro nic za nic, a také barevnost scén, kontrasty barev, jejich přelévání a proměnlivé harmonie mezi různými věcmi a postavami a prostředím vzbuzují nutkání tomu přiřazovat vlastní život a smysl a podněcují představy o tom, že všechno na sebe navzájem živě, nervně, synergicky reaguje, všechno o sobě a probíhajícím dění ví. Hudba funguje stejně jako barvy, jako empatický tvor, a výstupy mohou být synestetické. ***** Past i proto, že celý film, byť zobrazuje, jak se z ryzího srdce vytoužený záměr kurevsky zoufale nedaří, není to proto, že je absurdní a že si ho vytyčil nýmand a ztroskotanec, ale protože v tomhle "kurevským" světě tvořeným z překážek v podobě druhých živých lidí lapených v systému krysího závodění prostě záměry ryzího srdce a nesobecké touhy nemají šanci, a tak to nakonec není film o zoufalství, ale o lásce. Film o pasti, do které se láska v tomhle "zkurveným" světě dostává. A nakonec a mimo další je to past i proto, že kdo nezůstal až do posledního slova závěrečného songu v titulkách a neposlechl si ho komplet, přišel o kontrapunkt k zobrazovanému ději a nakonec i o celou pointu. Ale to nevadí, protože i takoví se nakonec dostanou na místo, kde si budou dělat, co budou chtít, a kde si budeme moct klidně i hladit krokodýly. (Lucerna, Malý sál) *~ (28.08.2017)

Hlasuju pro, oběma rukama. Safdies se musí sledovat. Connie je vlastně Kafkovskej K., bizarně reagující na bizarní svět. A Buddy Duress? Buddy Duress je Joe Pesci naší generace, mark my words anebo aspoň otevřete oči. Točit film z ulic, cpu ho do hlavní (vedlejší hlavní!) role. Hned. Ty řeči o "svěžím hlase" a "kultovním potenciálu" nelžou. Ad absurdums xxx. (09.10.2017)

Podstatně ušmudlanější a upocenější neo(n)-noir než Drive. Jak stylem, tak digresivním vyprávěním. Namísto přímočaré jízdy z bodu A do bodu B samé zbytečně okliky a slepé uličky. Čisté žánrovce se Good Time blíží pouze během úvodní bankovní loupeže, po které jde ovšem všechno z kopce způsobem, na jaký vás jiné heist movies nepřipraví. Connie nemá žádný plán. Improvizuje podle toho, kdo/co se mu připlete do cesty. Jedno nedomyšlené (a svou imbecilitou občas i velmi vtipné) rozhodnutí střídá další. Film rovněž vzbuzuje dojem, že vznikal „za běhu“, ale přitom drží pohromadě díky dobré rytmizaci (střídání klidných scén bez hudby a dynamických pasáží) a navracejícím se motivům (Connie je přesvědčen, že byl v minulém životě psem, což vysvětluje, proč si s jedním čtyřnohým přítelem později tak dobře rozumí). Protagonistovy snahy zachránit bratra před vězením je navíc systematicky využíváno k portrétování života newyorské spodiny a tento portrét lidí bez peněz, ambicí a naděje na lepší budoucnost, jejichž popíjení alkoholu a braní drog občas zpestří policejní brutalita, je ve výsledku stejně důležitý jako melodramatický příběh sebedestruktivní bratrské lásky (čímž film připomíná raného Scorseseho). Společně s nervním, vysoce viscerálním thrillerem (snímání téměř výhradně v detailech bez ustavujících záběrů) tak v jednom překvapivě kompaktním balení dostáváme i sociální drama v neonových barvách a s elektronickou hudbou (která mi kromě arkádových videoher asociovala i prvního Terminátora). Jisté je, že podobně nevyzpytatelný a srovnatelně intenzivní film v kině hned tak nezažijete. 85% (17.07.2017)

Obří tripová jízda s vynikajícím Robertem Pattinsonem, který se té puberťácké škatulky snad definitivně zbavil. Nevím, proč jsem si vzpomněl zrovna na prastarý a stále skvělý film U-turn, ale příběhově je prostě jeden velkej den blbec a já bych to rozhodně nechtěl zažít. A líbil se mi poměrně neinspirativní závěr, to v dnešních filmech není úplně obvyklé. (02.01.2018)

Benny a Josh Safdieovi- bratři a režiséři tohoto filmu natočili akční jízdu se sociální atmosférou a do hlavní role obsadili Roberta Pattisona. A dopadlo to následovně: Film začne a téměř do konce nespustí nohu z pedálu. Režie bratrů je zručná, Salfiedovi dokážou zručně natočit průjezd městem, historku či útěk před policií. Robert Pattison je v hlavní roli skvělý, Benny Safdie perfektně hraje autistického bratra a zbytek osazenstva je dostatečný (Barkhad Abdi je oficiálně nejlepší somálský herec všech dob!) Jisté chování postav je však občas až nepochopitelné, dějových předmetů občas až příliš a konec dostatečně neuspokojí. Je to škoda jelikož Salfiedovým se obzvlášť první polovina povedla. (28.09.2017)