Dům hrůzy

Tohle není béčkový horor, zde totiž dochází písmenka abecedy. Viděl jsem to celé jedině proto, abych viděl, zda to může být ještě trapnější. Leknul jsem se pouze v okamžiku, kdy to autoři zřejmě vůbec nezamýšleli a při rádobyděsivých scénách jsem dostával záchvat smíchu. Proč proboha všichni do toho sklepa pořád lezli a hledali k tomu tak ubohý důvody?! (11.12.2003)

Tenhle film se povedl daleko lépe než jsem čekal. Myslel jsem si, že to bude nějaký trapný remake, kde veškerá atmosféra a nápady budou nahrazeny krví a vnitřnostmi, ale byl jsem příjemně překvapen. Krev, vnitřnosti a nechutnosti sice přítomny byly, ale docela vkusně a v normě. Příběh byl částečně inspirován starým Domem na prokletém vrchu, ale hodně toho bylo přidáno. Nejvýrazněji byla zesílena funkce nadpřirozena, duchů uvnitř domu hrůzy, ten nápad se sanatoriem se mi hodně líbil. Postava Stevena Price mi byla hodně sympatická, hlavně se mi líbila i fyzická podobnost s Vincentem Pricem, který tu samou postavu hrál v původním filmu. Jeho žena byla taky super a jejich vzájemné černohumorové špičkování mě bavilo ještě víc než ve starém Haunted Hillu. Celkově u mě původní verze asi pořád vede, hlavně proto, že byla maličko mrazivější, ale tahle nová je pro mě kvalitně odvedený, příjemný horor, na který se rád podívám někdy znovu. (21.01.2009)

Režisér William Malone se scenáristou Dickem Beebem udělali z původního příběhu kůlničku na dříví. Proti nějakému novému pojetí bych absolutně nic neměl, ono je jasné, že původní zápletku je pro remake potřeba okořenit, ale ne takto, tohle je totiž totální paskvil. Rozjezd je nadějný, ale s každou přibývající minutou strávenou v domě hrůzy to je čím dál tím větší plejáda těch nejhorších hororových tendencí, jaké tvůrce mohly napadnout, nemluvě o vyloženě strašně napsaných dialozích a „nijak“ charakterizovaných postavách. Výjimkou budiž excentrický milionář v podání Geoffreyho Rushe - za jeho zábavnou škodolibost Domu hrůzy náleží aspoň jedna hvězda. Ve všech jiných aspektech je to ošklivě natočená slátanina s nulovou atmosférou, tu se zřejmě snažili nějak uměle nahnat osvětlovači neustálými záblesky a všudypřítomným podivně se míhajícím ostrým světlem. Koproducentka Terry Castle tímhle tedy čest památce svého otce rozhodně nevzdala. (30.01.2020)

Obsazení lákalo, ale je pravda, že trio Rush-Janssen-Larter tenkrát ještě neznamenalo ve světě filmu tolik, jako dnes. To jsem si nějak neuvědomil a podle toho to dopadlo. House on Haunted Hill je otřepaná báchorka o opuštěném blázinci, kde mají strašit duchové krvelačného personálu. Ztvárnění strašidel stálo za starou bačkoru a nejen proto, že se samotní bubáci moc nezjevovali a ten zmatek, který se plížil po zdech, byl neskutečným úletem. Za mnoho nestála ani atmosféra, která zapáchala lacinou televizí. Koukat se dalo vlastně snad jen na Famke. Jednoduše špatné. 25% (11.12.2014)

Prvních pět minut jsem byl mile překvapen a žil jsem v domnění, že se jedná alespoň o žánrově čistý film, který by mě mohl trošičku zaujmout. Leč bohužel to opět nevyšlo a vylezla z toho silně neučesaná směsice ne nejhoršího hororu s dementní podobou podřadného thrilleru. Co se hororu týče, sám o sobě by působil vcelku slušně a občas dokázal i mírně postrašit, ale pouze do té doby, než se na obrazovce objevila infantilní podoba toho, co mělo představovat hlavní zlou sílu dne. Ostatní dějové zápletky však byly zoufale neuspořádané, zmatené a nesmyslné. Člověk by za Boha nepochopil, kdo tu koho chce zabít, za co nebo za kolik, proč, zda se mu to podařilo, anebo jestli to udělal úmyslně či jen náhodou. Máte skoro jistotu, že ten jehož mrtvolu vidíte rozstřílenou nebo jiným způsobem zneškodněnou je na sto procent živ a co nevidět se odkudsi vynoří, aby způsobil ještě větší zmatek. Abyste pak pochopili, že tento hrdina je už nadobro mimo hru, musíte vidět jeho hlavu alespoň na dvacet kroků od zbytku těla. (24.10.2004)