Nejdelší den

Pro mě je Nejdelší den jeden z nejlepších válečných filmů vůbec. Na to, že se jedná o snímek z roku 1962, je i v dnešním digitálním světě vizuálně úžasný. Viděl jsem ho už několikrát, ale až teď jsem se dokopal ke komentáři. Shodou okolností jsem byl před pár dny v Normandii, je to krásné místo, kde historie sálá na kažném rohu. Pak, když jsem viděl tento film, říkal jsem si: tam jsem byl, a tam taky. Nejdelší den se totiž nátáčel na autentických místech skutečného vylodění. Třeba kostel v Ste. Mere Eglise, nebo pozorovatelna baterie Longues mezi Omahou a Goldem, kde major Pluskat uvidí invazní flotilu, ale spousta dalších. Tak to jen ohledně místa, teď ale k filmu. Děj se odehrává jak už je naznačeno, v den před invazí a v samotný D-Day. Ve třech hodinách nám tvurci naservírovali vše podstatné, co se událo v tento den. Možná jen chybí výsádek u baterie Merville, jinak je to ale radost pohledět na všechny ty dlouhé záběry, jako vylodění na Goldu z ptačí perspektivy, záběry na jeden zátah v bitvě o Casino v Ouistrehamu, bitva na pláži Omaha a mnohé další. Krom toho všeho vše umocňuje celá řada filmových hvězd, protože v tomto velkém konceptu se jich sešlo až neuvěřitelně mnoho. To vše dělá z Nejdelšího dne opravdový unikát válečné kinematografie, který je a bude nesmrtelný. 100%. (15.06.2012)

Jeden z těch filmů, jehož stopáž je sice na první pohled velkolepá, ale po dokoukání si uvědomíte, že nějaká ta hodinka navíc by vůbec nebyla na škodu. Některé scény tak jsou zbytečně utnuty a spousta členů tehdejší elitní herecké skvadry si na plátně moc nepobude. Jinak je ovšem Nejdelší den špičkou válečného žánru, kdy je pozornost věnována všem válčícím stranám a národnostem. Na filmu je také vidět dostatek peněz, takže bojů na plážích se účastní stovky vojáků a člověk má pocit, že se opravdu ocitl uprostřed bitvy. Dočkáme se i několika dlouhých lahůdkových záběrů, kdy je zobrazeno dobývání města v jednom jediném kamerovém nájezdu. Žádné zbytečné okecávačky, ale několik hodin akce, taktiky, bojů a přestřelek na plážích, ve vesnicích a městech. Stylem a strukturou se Nejdelší den podobá o čtyřicet let mladšímu válečnému filmu Černý jestřáb sestřelen - spousta hereckých hvězd bojujících se svými týmy na vlastní pěst uprostřed válečné vřavy - zkrátka lahůdka. Prozatím 4,5*, ale časem možná hodnocení zvednu. (07.08.2011)

Co osobně hodně obdivuji na Johnu Waynovi, to je jeho hlas. Je to hlas odhodlaného, silného muže, hlas, který klidně budete poslouchat, protože víte, že to, co říká, je vždycky pravda. Je to hlas, kterému můžete věřit, který vás dokáže pokárat, ale víte, že to s vámi myslí dobře a nadává jen proto, že jste něco nezvládli. Proto se tenhle chlap tak skvěle hodil pro westerny, pro postavy čestných mužů. Není to jen jeho vysoká postava, ale právě také hlas, kterým dokázal rozdělovat příkazy, kterým pronášel věty, které by z úst jiných zněly hloupě a jako zbytečné moralizování. Přiznám se, že jsem doslova čekal na to, až ho zase uslyším. Pro postavu vysokého vojenského velitele se hodí dokonale. Nejen jeho hlas, ale celý John Wayne. Co je američtějšího kromě westernu? Samozřejmě americká armáda. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/03/nejdelsi-den-1962-70.html (10.04.2013)

Pokud jste zapřísáhlý fanoušek války a válčení všeho druhu, tak vaše srdíčko jistě zaplesá. Film popisuje jeden z nejkrásnějších dnů na planetě Zemi vskutku nádherným způsobem. Začne pozvolna u válečných příprav, a to na obou stranách. Přičemž na straně německé si Dolfík vybere nejhorší možný den ke spánku, čímž výrazně ovlivní chod a výsledek následujícíh momentů. Na obou stranách jsou naprosto vybroušené dialogy. Všechno je krásně zahrané a naprosto mi sedl styl vyprávění. Stáří filmu si vůbec nevšímejte. Rok 1962 se na filmu projeví pouze tím, že ho budete sledovat v odstínech šedi. Bez speciálních efektů působí mnohem přirozeněji, než mnoho filmů současných. Nelekněte se stopáže, protože ta utíká velmi rychle. Film si na nic nehraje a vystihuje atmosféru války, dle mého názoru, mnohem lépe než kupa filmů ostatních. Dávám 4* a dovolím si zakončit komentář slovy někoho jiného. „Kam jsem jen dohlédl, na pláži vládl chaos. Výsadková plavidla přistávala v dorážejícím příboji, zmítala se ve vlnách a vyhazovala mužstvo i výstroj do vody. Vojáci bezcílně bloudili, beznadějně ztraceni volali na sebe i nadávali jeden na druhého i nazdařbůh. Nikde na pláži ani na pobřeží nebylo vidět jediný útvar. Byl jsem prochladlý ... byl jsem osamocený ... Gen. L. K. Truscott (06.06.2013)

Na svou dobu velmi slušně odvedená práce, která již patří k válečným klasikám. Historicky věrné, vlastenecké ale nepatetické a obstojně zahrané. Kromě toho souhlasím s woodym, že útok na ouisterhamské kasino s dělem uvnitř je jednou z nejlépe natočených válečných scén vůbec. Dovoluji si však opravit Geminiho: největší vojenská akce to nebyla, tou asi navždy (doufejme) zůstane Stalingrad. Update 15.2.2010: Tak jsem se včera s chutí podíval znovu a musim říct, že ten film prostě má svoje kouzlo. Takový Ryan je sice mnohem naturalističtější, člověk se ale nemůže ubránit pocitu, že je to jen na efekt. Co je stále překvapivé je celkové ladění filmu, který zdaleka neni tak patetický a na city působící, jako je tomu čím dál víc dnes. Tehdy byla válka ještě v živé paměti a lidi si pamatovali, že sentiment a hrdinné repliky si můžou dovolit v klidu po bitvě, ale ne během střílení. (11.08.2007)