Kompromat

Ťažko Kompromat skompromitovať bez predstavenia/prezradenia zápletky, na ktorej všetko stojí a padá a ktorá za kritiku určite stojí, pretože ku zvyšku výhrady rozhodne nejestvujú. Takže nasleduje teda asi SPOILER – v ďalekom Irkutsku na juhu Sibíri šéfuje Francúzskej aliancii (t.j. medz. organizácii, ktorá v zahraničí propaguje fr. jazyk a kultúru) náš protagonista Mathieu Roussel, na ktorého je spustený tzv. kompromat kvôli jeho nie príliš bystrím rozhodnutiam. Rozhodne sa usporiadať divadelné predstavenie, pred ktorého začiatkom na pódiu poďakuje prítomnému sponzorovi, miestnemu oligarchovi s napojeniami na FSB. Z predstavenia sa napokon vykľuje pomerne stupídny tanečný akt, samozrejme, ako inak, homosexuálny (debilný by bol aj v hetero formáte). A Mathieu je normálne celý prekvapený, keď ľudia začínajú postupne odchádzať a finančník zdúchne pred afterparty. A aby toho nebolo málo, v ten istý večer stihne aj obletovať manželku syna hlavy FSB. Chalan, no ty si vybavený... Nasleduje prehliadka sibírskej trestaneckej kolónie a následný útek, kedy sa radovému bežnému úradníkovi darí unikať naprieč celým zamrznutým Ruskom. Najväčší gól prichádza ale až neskôr, kedy na nepolapiteľného úradníka vyšlú Spetsnaz. Ani oni (s vysoko-postaveným veteránom na čele) si nedokázali s tzv. "pencil-pusherom" poradiť. Pred posledným útekom ku hraniciam s Estónskom, s džípom po zuby ozbrojenej elitnej jednotky v pätách, ešte predtým, ako prežije noc v hlbokom lese so svorkou vlkov, stihne náš Mathúš v aute jednu vášnivú súlož a romantické rozlúčenie sa. A potom... a potom, moji drahí priatelia, toho hl. Spetsnaz veterána v 1v1 súboji bez väčších problémov porazí a zabije. Znova opakovane podotýkam, že kancelárska krysa... KONIEC SPOILERU. Po takomto predstavení dejových skutočností je veľmi zradné a ťažké film pozitívne hodnotiť. Zvyšok je však naozaj na vysokej úrovni – kamera, hudba, dialógy aj výkony (Lellouche prenáša energiu zo Severní Marseilles aj tu), tvorba napätia (mimo dementných scén), no najmä vizuál celého počinu a jeho vyznenie. Nemá síce ten úderný depresívny ráz ruských režisérov typu Bykov či Zvjagincev, tú ponurosť a depku z ulíc zatuchlých chruščoviek však cítiš, tvrdosť basy taktiež. K dielu sa ale rád vraciam aj opakovane, vždy, keď príde dráždivá chuť na východoeurópske panely; je totiž o dosť prístupnejší na bežné sledovanie než napríklad v tomto smere magnum opus Nelyubov, ktorý dávať si pravidelne nie je rozumná vec... (18.2.2023) (16.01.2024) (5.3.2024) (05.03.2024)

Jak dobrá je Francie v komediích, tak stejně dobrá je i v drsných thrillerech. Kompromat je excelentní, bezvýchodná napínavá jízda od začátku do konce. Útěk francouze žijícího v Rusku před KGB, která jej z neznámých důvodů falešně obvinila z pedofilie je sama o sobě poměrně dobře uchopitelná látka a ačkoliv je trochu obyčejná a všední, režisér je dostatečňe zkušený na to, aby z ní udělal dostatečně poutavou jízdu v čele s výbornou hlavní tváří. Film má grády, je napínavý a po celé dvě hodiny diváka nepustí ze svých spárů. Dojde na akci, špionážní kličky, trochu politiky i velkolepý útěk. Tohle se prostě povedlo a já nemám výhrady. (19.02.2023)

Po tom, co rusáci předváděj na Ukrajině, je tohle už jenom taková třešnička na dortu. Jenže i tohle je fakt něco děsivýho. Bez reálií dnešní doby bych si z fleku myslel, že se jedná o příběh z dob SSSR. Bohužel se však neni čemu divit, když se do teď v Rusku kromě falešnejch obvinění a zmanipulovanjech soudních procesů nepohodlný lidi rovnou ztrácej nebo záhadně umíraj (pád z okna FTW). Nicméně Francouzská ambasáda se v příběhu taky nepředvedla v nejlepšim světle (co může být víc než ochrana vlastních občanů v daný zemi?). Dovedu se představit, že takovýhle přizdisráčský jednání ambasády neni daleko od reality. A teď už k filmu samotnýmu. Tempo vyprávění je místama dost pomalý, což taky souvisí s nataženou stopáží přes dvě hodiny. Pořádný napětí jsem registroval jenom při scénách ve vězení nebo při finálnim útěku. Jinak jsem se místama trochu nudil. Průměrná podivaná je v případě takhle silnýho námětu spíš neúspěch. Čekal jsem teda rozhodně víc. Za pár dobrejch momentů, námět a hudbu třetí slabší hvězda. (14.06.2023)

„VAŠE TAKZVANÉ MORÁLNÍ HODNOTY JSOU POKŘIVENÉ A PONIŽUJÍCÍ. VLÁDNOU VÁM ZBABĚLCI A TY KONKRÉTNĚ PŘEDSTAVUJEŠ VŠECHNO, CO SE NÁM HNUSÍ“…  Tak prej nemáte jezdit do Ruska. A když už tam pojedete, tak se nechovejte jako bukvice, ale hlavně neslintejte nad cizí ženskou (páč víte hovno, komu patří). Máme tady zážitky z ruskýho vězení, jednoduchou ukázku práce FSB, ale taky toho, jak se o vás dokáže (vaše) demokratická země postarat... Prostě takovej opravdovej, zajímavej a  napínavej příběh. Navíc celkem uvěřitelnej!   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.)  Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Zjistím, jak se pozná (v Rusku) dobrej právník.  ///  Thx za titule „Piorun“.                 PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE *  NAPĚTÍ  ** (08.02.2023)

Nejprve bych rád kapku zapolemizoval, co vlastně znamená takový „nevinný rodinný moment po sprše“, a o tom, jestli je ten skutečný Barbró, podle jehož trampot byl film natočen a zobrazuje jej jako liliovitého lidového hrdinu bez bázně a samohany, opravdu jen nevinná oběť odporné zvůle ruské kompromitující mašinérie. Říkejte mi klidně šosácká konzerva, ale jsem toho názoru, že pokud si frajer cíleně pořídí takové nahé selfíčko se svou čtyřletou dcerou (reálná komprofotografie), pak ho pečlivě uloží do komplu, dozajista do rodinného alba a možná i jako tapetu na plochu, a jakmile mu jej nějaký „údajný“ ruský fuj fuj hacker „údajně“ ukradne a zveřejní, tvrdí na svoji obhajobu, že to byl jen takový „nevinný rodinný moment po sprše“, čti „čili si nahý nechává od své nahé čtyřleté dcery ve sprše vydrbat záda“, nebudou možná všechny sovy tím, čím se zdají být! Ale jak už to tak na tom světě v postinformační době chodí, po sedmi letech je skutečnost dávno utopená v balastu oboustranné propagandy politického obchcávání patníků, v nějaké té čupr bestcelerní knížce, v níž se náš „hrdina“ jasně označuje za nevinného, tudíž to musí být pravda pravdoucí, a v oslavném filmíku zcela dle jeho verze. A i kdyby ta pravda byla náhodou na straně rudých, Bardó nikdy nepřizná, že prcá děti, žabožroutská garnitura nikdy nepřizná, že kryje pedofila a Rusáci si můžou mlít, co chtějí, protože v dnešním klimatu je přeci cokoliv, co prohlásí, a to například včetně údajů o momentálním počasí v Irkutsku, přeci a priori jasná lež, neboť skrz naskrz prohnilý je dozajista i Federální meteorologický ústav. Ovšem vypnete-li jako správný neomarxista kritické myšlení, abstrahujete od výše uvedeného podhoubí a tupě to sežerete jako obvyklou otrávenou pralinku od Netflusu, jedná se o nadstandartní, veskrze svižný a poměrně temný napínač a mile syrový exkurz do ruských bas, který trochu kazí pouze osazení krajně nesympatickým zbuznělým jelimanem a velmi diskutabilním (ne)hercem Lelůšem a kýčovitě násilná, nechutně zakrvácená romantická vložka. Takže kdo ví, možná jsem právě očtyřkoval ódu na pederasta. (27.02.2023)