Que la bête meure
Ucciderò un uomo
Beštia musí zomrieť
This Man Must Die
This Man Must Die
This Man Must Die
Režie:
Claude ChabrolKamera:
Jean RabierHudba:
Pierre JansenHrají:
Michel Duchaussoy, Caroline Cellier, Jean Yanne, Anouk Ferjac, Marc Di Napoli, Maurice Pialat, Dominique Zardi, Michel Charrel, Robert Rondo (více)Obsahy(1)
Velký černý vůz projíždí rychle bretaňskou vesnicí. Na křižovatce přejede devítiletého chlapce, vracejícího se od moře. Malý Martin umírá na silnici, řidič ujíždí. Jeho otec, Charles Thénier, spisovatel knížek pro děti, který žil jen pro svého syna, je zdrcen. Když se po pobytu na klinice vrací domů, nechce, aby se o Martinovi mluvilo. V duši však chová pomstu. Je odhodlán řidiče najít a zabít ho... O tom, co prožívá, si píše deník.
Drama o vině a trestu, o spravedlnosti a pomstě natočil Claude Chabrol v roce 1969 jako renomovaný tvůrce. Toto mistrovské dílo, subtilně spředené psychologické drama antických rozměrů, vytvořil Chabrol podle stejnojmenného románu Nicholase Blakea, scénář napsal Paul Gégauff. Roli spisovatele vytvořil v jemných hereckých odstínech Michel Duchaussoy, v protikladu k robustní surovosti Jeana Yannea.
Brahmsova hudba cituje Kazatele 3:19: „Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: Jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty, neboť všechno pomíjí."
(Česká televize)
Recenze (76)
Lákavý názov, známy režisér, dobré obdobie pre francúzske a talianske filmy, celkom lákavá ponuka, nie? Výsledkom je však nie príliš originálny príbeh o pomste za smrť synčeka, v ktorom sa viackrát odohrajú veľmi nepravdepodobné náhody, aktéri sú tlačení do krajných polôh a ani dialógy nemožno pokladať za brilantné. Napriek všetkému dej má spád i napätie a divák sa nenudí. Časť nálady mu však zoberie nevydarený dabing a čudesný záver filmu. ()
Bestie musí zemřít patří k nejslabším z Chabrolových niterných kriminálních thrillerů. Autorem románové předlohy je Cecil Day-Lewis pod pseudonymem Nicholas Blake. Estetika poezie Nové vlny již ustoupila do pozadí, přesto je upřednostněno nitro v bolesti a úzkostech nesnesitelné tíže bytí. Černý humor a útok na střední vyšší společenskou třídu je zde nahrazen jízlivou věcností a víceznačností spáchaného zločinu. Nakonec není podstatné, zda bohatýr skutek spáchal, či pouze vzal zodpovědnost za čin na sebe, neboť pomsta byla jeho jediným pohonem životního pohybu vpřed a po dosažení soukromé satisfakce ho již na pozemském světě nic neudrží. Ani to, čemu se povětšinou říká láska. Bohatýrským hrdinou niterného dramatu je Charles Thénier (velmi zajímavý Michel Duchaussoy), úspěšný spisovatel s kompletně rozbouraným osobním životem. Poslední ztráta se stává hnací životní silou, kde i intimita se stává zbraní a prostředkem k dosažení jediného cíle. Spisovatelova logika přitahuje faktor náhody a přináší nepatrný náskok před zbytkem. Hlavní ženskou postavou je Hélène Lanson (zajímavá Caroline Cellier), filmová herečka s neurovnaným vnitřním světem. Hříchy minulosti jsou více zneužitím nezkušeného mládí a současnost, jak se zdá, nabízí vykoupení a naději, většinou se říká láska. Důležitou postavou filmu je Paul Decourt (pozoruhodný Jean Yanne), majitel autoservisu a Hélènin švagr v neurvale zlostné pozici vůči společnosti i vlastní rodině. Karikatura zla, před kterou se všichni třesou strachem, si užívá svou silovou pozici. Výraznější postavou je také Philippe Decourt (příjemný Marc Di Napoli), Paulův synek v nenávisti ke svému tyranskému otci. Samotný akt pomsty je zároveň i milosrdenstvím pro to celé tyranovo okolí. Z dalších rolí: Paulova ustrašená manželka a Hélènina starší sestra Jeanne Decourt (Anouk Ferjac), Paulova obdobně zapšklá matka (Raymone), Charlesova stará hospodyně, paní Levenes (Louise Chevalier), tragickou automobilovou nehodu řešící policejní inspektor (Dominique Zardi), Paulův nejbližší, pokorný zaměstnanec Jacques Ferrand (Guy Marly), jeho manželka Anna (Lorraine Rainer), to nenadálé úmrtí vyšetřující policejní komisař (Maurice Pialat), či Charlesův malý synáček Michel (Stéphane Di Napoli). Film Bestie musí zemřít ztratil mnoho z Chabrolovy estetiky poezie Nové vlny, černý humor se mu smrskl na prapodivnou hříčku závěrečné pointy, a tak dýchá jen díky jménu svého stvořitele. V porovnání s jinými dramaty ale spíše obstojí. ()
Spoilery! Jeden z těch případů, kdy nechápu místní vysoké hodnocení. Ono to není špatné, je to prostě průměrné. Člověk nemá velký problém ztotožnit se s vlastním hrdinou a ani velký problém toužit po smrti pachatele. Divák to má vůbec moc jednoduché. Všechno je tak černobílé. Hlavní hrdina si jde za svou pomstou a hlavní záporák je skutečně takovou "karikaturou zlého člověka", že vůbec není důvod nezabíjet ho. Žádné morální dilema nevyvstává ani, když je na konci zavražděn svým synem. Ten závěr se mi sice moc líbil, ale zas když už se snažíme o nějakou tu psychologii, tak příště prosím pořádně. ()
Ne vždy má pomsta sladkou (pří)chuť. Tak nejen o tom se nás snaží v tomto existenciálně laděném psychologickém dramatu (označení krimi resp. thriller je v tomto případě dosti zavádějící a když už bych ho vůbec použil, tak pouze zcela okrajově) přesvědčit C. Chabrol. Pokud bych měl zmínit jeden (resp. dva) hlavní důvody, proč se oplatí snímek shlédnout, neváhal bych ani vteřinu. M. Duchaussoy resp. Jean Yanne. To je oslava „řemesla“ zvané herectví. Zajímavý (výstižný) komentář (pro mě): uživ. tahit ()
Aj po rokoch stále veľmi účinný thriller o pomste. Zaostrenie hlavne na hlavného hrdinu a jeho zádumčivé vnútorné monológy mi sedeli. Náhoda je sviňa a zrazu máme vraha pred sebou. Beštia v názve filmu je celkom vhodné slovo pre tohto výnimočne nepríjemného hajzla. Divák rovnako ako hlavný hrdina nemá problém stotožniť sa z jeho plánom a priať beštii smrť z celého srdca. Hra na city a polemizovanie o správnosti pomsty sú v tomto filme vedľajšie. 80%. ()
Reklama