Bestie musí zemřít

A predsa to napokon poviem i na plné ústa: O rovný stupeň viac mi konkrétne sadol francúzsky remake, ako povedzme zrovna tento argentínsky originál so sentimentálnymi a melodramatickými prvkami v rámci celkovej štylizácie, no i napriek tomu majú obidva tieto tituly niečo podstatného do seba, čo si musí pozrieť divák na dvakrát, aby to následne vedel poriadne pochopiť → expresionistické ladenie tohto titulu síce neustále zvyšovalo jeho umeleckú hodnotu, ale zase na druhej strane ho rovnako zhadzovalo i to, že trebárs taká postava Lindy Lawsonovej v podaní argentínskej predstaviteľky a producentky - Laury Hidalgovej; sa nielenže trošku prehrávala, ale zároveň som v jej hereckom prejave postrehol i akúsi "afektovanosť," čo v podstate ešte umocňoval ďalší fakt v tom zmysle, že L. Hidalgová mi neuveriteľne svojou fyziognómiou pripomínala »hollywoodsky mix« h e r e č i e k ← klasického Hollywoodu - typov: Lindy Darnellovej, Pauletty Goddardovej či Jennifer Jonesovej atď; čo sa naopak týkalo spracovania, tak to sa podľa mňa zvyčajne správalo podľa »hollywoodskej šablóny,« strašne sa tým chcelo zapáčiť - akýmsi západným ideá[lo]m. • Schválne, pozrite si o pár riadkov vyššie, spomínané diela v obidvoch variáciách [a dajte mi potom poprípade vedieť] s tým, že vôbec nebudete banovať, pretože ústredný antagonista - Jorge Rattery [Guillermo Battaglia], sa správal, ako nejaká, odpudivá krysa [totižto svoju priamu charakterizáciu mal už zahrnutú vo svojom príznačnom priezvisku], i keď zas jeho nasledovník v podaní Jeana Yanneho, ktorý teda bol minimálne i o chlp odpudivejším s tým, že mi taktiež ani príliš extra nesadol - hlavný protagonista - Frank Carter/Félix Lane [Narciso Ibáñez Menta + scenárista daného filmu]; a tak výsledné skóre je z môjho uhla pohľadu také nerozhodné, „ani z voza ani na voz,” ako by mala forma miernejšiu prevahu nad obsahom... PS : A značnou nevýhodou bolo najmä azda i to, že titul stihol vyčerpať všetky svoje tromfy hneď v úvode - chýbal mi väčší moment prekvapenia - úplne zbytočné s p o i l e r y od samotného autora v podobe R. V. Barrota. PS 2 : A o samotný 'skon' si spisovateľov syn[ček], mimochodom doslova koledoval..., nechcem ale nijako zvlášť zachádzať do akýchkoľvek spoilerov! → asi toľko z mojej strany na úplný záver; „Howgh, dohovoril som.” (15.06.2024)

"Beštia musí zomrieť a človek tiež." Dráma jedného muža, ktorý prišiel o syna. Vždy keď sa Felix objavil na obrazovke, bolo mi smutno. Mala som totiž pred očami ten ich pekný otcovsko-synovský vzťah. Jeho túžbe po pomste som rozumela. Dôkladne si ju naplánoval a stala sa zmyslom jeho života. No ale človek mieni, pánboh mení či ako je to? Proste beštia musí zomrieť a človek tiež. (18.06.2024)

Argentinský revenge noir, jehož zápletkou je pomsta za smrt dítěte. Úvodní detektivní část by mě spíš odradila, ale pozdější fáze s postavou Laury Hidalgo (hot alert), potažmo výsledný dojem už je hodný čtyř hvězd. Za zmínku stojí i zvláštní kočičí charisma herce v hlavní roli, výrazný je tu i záporák, samo prostředí je také deviza - mlhavé pobřeží a hřmící oceán dost připomíná naše oblíbené americké / britské lokace. (06.09.2023)

Jak jsem u Chabrolova (známějšího) remaku z roku 1969 žehral, že by to vzhledem k námětu (smrt dítěte a plánování pomsty) chtělo víc emocí (vzhledem k tomu, že jsem film viděl před více než deseti lety, tak si dnes už nevzpomenu, jestli jsem tím chtěl říct, že bych chtěl u postav vnímat víc emocí, nebo jsem si žádal, aby film ve mně probudil větší emoce), tak Argentincům v tomto směru nemůžu nic vytknout – tyhle jižní národy zřejmě mají sklony k exaltaci v krvi. Abych to na něčem ilustroval, tak bolest Felixe Lanea (Narciso Ibáñez Menta) ze ztráty syna byla přímo hmatatelná, křiklavá, rezonující veškerým prostorem – bylo zřejmě, že po vykonání pomsty, už Felix nebude mít, pro co žít. Titulní záporák Rattery v podání Guillerma Battaglii na mě pak působil veskrze odpudivě, jako ta Krysa (jejíž budoucnost se stane i jeho budoucností) – je dost dobře možné, že si ze všech těch záporáků, které letos ve filmu potkám, budu právě ho pamatovat jako toho nejhroznějšího! Musím přiznat, že jsem měl předsudky – že od argentinského filmu padesátých let toho nemůžu tolik chtít, ale nakonec to dopadlo tak, že La bestia debe morir může klidně konkurovat těm nejlepším noirům ze zemí noirů zaslíbeným – USA a Francie. Díky za tip Willymu Kufaltovi! 80 % (09.07.2024)

Při vší úctě k Chabrolovi, jehož remaku z roku 1969 jsem před časem udělil 4 hvězdičky, kam se jeho ledově chladný snímek hrabe na tento původní argentinský majstrštyk ! Že jde o tentýž příběh, jehož novější francouzské zpracování jsem už viděl dříve, jsem si uvědomil navzdory stejnému názvu až v průběhu filmu po zásadním incidentu s autem poblíž mořského útesu (na což zde dojde explicitně výrazně později). To však nic neměnilo na napětí a sugestivním vystavení celého děje, které mě přesto naplno pohltilo. Román Viñoly Barreto si bere to nejlepší z temné stylizace a propracované dusné atmosféry soudobých amerických filmů-noir a současně přidává vlastní režijní nápady obdivuhodné i po letech... za všechny zmíním sekvenci s halucinacemi po objevení mrtvého dítěte, s montáží několika záběrů do obrazu + scény z plavby po divokém moři, po němž se spolu s člunem houpe i kamera a vytváří tím natolik autentický dojem, že vůbec nepřekáží ani dobové použití zadní projekce. Ale z filmu na mě sálalo jedinečné kouzlo nestárnoucí klasiky i během zcela tradičních ikonických scén, jakou bylo už i úvodné vyšetřování v „poirotovském“ stylu s hromadou svědků v jedné místnosti a herec v hlavní roli (Narciso Ibáñez Menta) film utáhl se silným charismatem. Silný příběh o kruté tragedii a pomstě, stylové vyprávění, výborné herecké výkony včetně dětských protagonistů... a z mé strany velká divácká spokojenost. [90%] (14.04.2023)