Que la bête meure
Ucciderò un uomo
Beštia musí zomrieť
This Man Must Die
This Man Must Die
This Man Must Die
Režie:
Claude ChabrolKamera:
Jean RabierHudba:
Pierre JansenHrají:
Michel Duchaussoy, Caroline Cellier, Jean Yanne, Anouk Ferjac, Marc Di Napoli, Maurice Pialat, Dominique Zardi, Michel Charrel, Robert Rondo (více)Obsahy(1)
Velký černý vůz projíždí rychle bretaňskou vesnicí. Na křižovatce přejede devítiletého chlapce, vracejícího se od moře. Malý Martin umírá na silnici, řidič ujíždí. Jeho otec, Charles Thénier, spisovatel knížek pro děti, který žil jen pro svého syna, je zdrcen. Když se po pobytu na klinice vrací domů, nechce, aby se o Martinovi mluvilo. V duši však chová pomstu. Je odhodlán řidiče najít a zabít ho... O tom, co prožívá, si píše deník.
Drama o vině a trestu, o spravedlnosti a pomstě natočil Claude Chabrol v roce 1969 jako renomovaný tvůrce. Toto mistrovské dílo, subtilně spředené psychologické drama antických rozměrů, vytvořil Chabrol podle stejnojmenného románu Nicholase Blakea, scénář napsal Paul Gégauff. Roli spisovatele vytvořil v jemných hereckých odstínech Michel Duchaussoy, v protikladu k robustní surovosti Jeana Yannea.
Brahmsova hudba cituje Kazatele 3:19: „Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: Jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty, neboť všechno pomíjí."
(Česká televize)
Recenze (76)
Claude Chabrol opäť raz predviedol svoj úžasný režisérsky talent, pričom sa neprestávam čudovať nad tým, ako vždy vo svojich filmoch dokáže elegantne a podprahovým spôsobom vzniesť kritiku vtedajšej spoločnosti. Nenásilne a naoko nenápadne, no o to viac rozumne. V rámci tohto snímku to vnímavý divák ocení asi najviac. Samotný príbeh aj keď je pomerne jednoduchý a z časti aj predvídateľný, je svojim dramatickým poňatím a rozborom postáv zaujímavý a dokáže udržať pozornosť po celý čas. V tomto smere tiež oceňujem samotný záver, ktorý bol celkom šikovne vymyslený. Čo mi tu trocha chýbalo bola emotívna stránka, tá mohla byť trocha lepšia. Celkovo však ide o výbornú záležitosť. 80/100 ()
„Nejsme monstra, ale reprezentujeme zákon.“ Rozhodně kvalitní film v typickém stylu Claudea Chabrola, který opět povyšuje částečně obyčejný krimi námět na mnohem sofistikovanější hru s divákem plnou psychologie. Docela ale souzním i s komentářemi, které zmiňují jistý chlad, jímž Chabrolovo kino častěji oplývá, zde už jen skrze téma smrti dítěte bych těch pohnutých až rvoucích emocí čekal víc. Na druhé straně ona nepodbízivost dala ve více scénách vyniknout emoční katarzi až úderně prostým, zcela přirozeným způsobem, nejvíc u scény s pouštěním si rodinného videa se synem na plátně. Ona intenzita procházející od možná až nezajímavě fádní neutrality v dlouhých scénách po brzkou proměnu v strhující prožitek na mě působila i v klíčové mořské scéně na lodi. Nebo mě svou atmosférou vyloženě dostal dialog mezi Charlesem a přítelkyní v restauraci, kteří jsou v záběru oddělení kytkou na stole, zatímco v pozadí do emočně pohnutého dialogu hraje poklidná píseň. Hodně film ve druhé půli oživuje příchod Jeana Yanna, který tímto zřejmě zahájil svou sérii záporáků v krimi filmech (Řezník, Pan Armaguedon ...) a coby ukacený chlápek od aut, s rafinovaným zlem uvnitř, se tu vryje do paměti. Vyústění v dialogu mezi hlavní postavou spisovatele a policistou přináší i dost pozoruhodná zastavení nad otázkou zločinu, pomsty a viny. Před pár lety udělené 4 hvězdičky si u mě film obhájil i dnes, nicméně po zopakování obou verzí u mě nadále nad tímto Chabrolem vítězí stejnojmenný argentinský film z roku 1952. [75%] ()
Na to, že Chabrol pracoval s tak silným námětem jako je smrt dítěte a následná pomsta nemohu se zbavit pocitu, že s toho šlo vytřískat více emocí nebo krutějšího děje. Možná to nebylo možné, jelikož film vznikl v roce 1969 a tehdy by to diváci nemuseli rozdýchat. Koukněte se například na film Boksuneun naui geot, který byl natočen víc jak třicet let po tomto a porovnejte. I když to je Korea a tam je trošičku jiná mentalita. Přesto všechno si tento snímek čtyři hvězdičky zaslouží. Jelikož neobsahuje žádná hluchá místa. 75% ()
Opět jsem, ubohý člověk zapomětlivý, podlehla vábení Artu s úmyslem nechat se poučit a zmoudřet. Nebudu se vracet k době minulé, co do celkové formy je to logicky pasé, ale na druhou stranu mě chytlo civilní až místy dokumentární herectví všech postav, což netuším či byl záměr. Hezky se vstřebávalo to mentorování s odkazem na antiku a morálku. Když se ale dnes, přesněji včera, na Novinkách na všecky krásně směje jeden z nejslavnějších českých turistů, který je na dlouhodobé odpočinkové zasloužené dovolené v JAR, pak slova jako mravní vědomí, jednání, cítění, etika, právo, charakter, svědomí...hořknou na jazyku, rozplývají se, mizí někde v dáli a splývají s nekonečnými vodami bezbřehého nemilosrdného oceánu.☻ ()
Jeden z těch lepších francouzských nemorálních thrillerů konce šedesátých let plný ironie a slabošství. Claude Chabrol, koncem šedesátých téměř už veterán moderního francouzského filmu, prožívá zlaté časy jako režisér thrillerů. No musím přiznat, že je to zatím jediný film který se mi od tohoto legendárního ale u nás stále z nepochopitelných důvodů těžce dostupného reřiséra podařilo vidět. Film podněcuje diváka aby sám popřemýšlel o povaze dobra a zla, a proto také režisér spíš než na kriminální případ samotný, staví do popředí především samotné lidské chování. Chabrolovi filmy a pachatelé se netajily tím, že šlo vždy v převážné většině o dobře situovaní současníci, žijící v líbivém světském prostředí, kteří tím že se dopustí zločinu, zacházejí pouze o krok dál než ostatní lidé. Prostě jednoduše řečeno : Chabrol ve svých filmech v převážné většině ukazoval násilí lepších lidí, tím se ale moc nelišil třeba od sousedské Itálie zhruba tak ve stejné době 68-71. Nevím jestli se mi ještě někdy v budoucnu podaří vidět nějaký jiný film od tohoto režiséra, abych mohl případně srovnávat. Ale jinak mě snímek docela zaujal, lepší průměr. ()
Reklama