Bestie musí zemřít

Ako tak pozerám hodnotenia, asi som videl iný film... To, že je film pomalý, nedynamický a postupne gradovaný by bolo OK (také mám práve rád). Ale tá naivita scenáristických barličiek, plná náhod a zjednodušení bola pre mňa priveľká. Film s tak silným námetom musí v divákovi vyvolať apoň nejakú emóciu, u mňa to bol úplný chlad. Práve pri takomto námete neexistuje, že by boli postavy tak jednorozmerné, čiernobiele, niekedy priam telenovelistické...Nezáujem, nuda a gýč, sorry Claude:) (30.07.2013)

Nesmírně depresivní a dramatická procházka Francií v hávu anglickém abych tak řekl. Ani paprsku slunce, ani rozkvetlých květin se nedočkáte. Pomalé tempo celého filmu v tomto případě není ekvivalentem pro nudu, ale ještě umocňuje zážitek a těžko popsatelný pocit stísněnosti. Chabrol tím vším docílil perfektního vykreslení smutku a utrpení hlavního hrdiny. Výtky téměř nenacházím. Snad jen, že Michel Duchaussoy ač hraje obstojně, není příliš sympatickým hrdinou. (13.08.2009)

„Nejsme monstra, ale reprezentujeme zákon.“  Rozhodně kvalitní film v typickém stylu Claudea Chabrola, který opět povyšuje částečně obyčejný krimi námět na mnohem sofistikovanější hru s divákem plnou psychologie. Docela ale souzním i s komentářemi, které zmiňují jistý chlad, jímž Chabrolovo kino častěji oplývá, zde už jen skrze téma smrti dítěte bych těch pohnutých až rvoucích emocí čekal víc. Na druhé straně ona nepodbízivost dala ve více scénách vyniknout emoční katarzi až úderně prostým, zcela přirozeným způsobem, nejvíc u scény s pouštěním si rodinného videa se synem na plátně. Ona intenzita procházející od možná až nezajímavě fádní neutrality v dlouhých scénách po brzkou proměnu v strhující prožitek na mě působila i v klíčové mořské scéně na lodi. Nebo mě svou atmosférou vyloženě dostal dialog mezi Charlesem a přítelkyní v restauraci, kteří jsou v záběru oddělení kytkou na stole, zatímco v pozadí do emočně pohnutého dialogu hraje poklidná píseň. Hodně film ve druhé půli oživuje příchod Jeana Yanna, který tímto zřejmě zahájil svou sérii záporáků v krimi filmech (Řezník, Pan Armaguedon ...) a coby ukacený chlápek od aut, s rafinovaným zlem uvnitř, se tu vryje do paměti. Vyústění v dialogu mezi hlavní postavou spisovatele a policistou přináší i dost pozoruhodná zastavení nad otázkou zločinu, pomsty a viny. Před pár lety udělené 4 hvězdičky si u mě film obhájil i dnes, nicméně po zopakování obou verzí u mě nadále nad tímto Chabrolem vítězí stejnojmenný argentinský film z roku 1952. [75%] (13.06.2024)

Ne vždy má pomsta sladkou (pří)chuť. Tak nejen o tom se nás snaží v tomto existenciálně laděném psychologickém dramatu (označení krimi resp. thriller je v tomto případě dosti zavádějící a když už bych ho vůbec použil, tak pouze zcela okrajově) přesvědčit C. Chabrol. Pokud bych měl zmínit jeden (resp. dva) hlavní důvody, proč se oplatí snímek shlédnout, neváhal bych ani vteřinu. M. Duchaussoy resp. Jean Yanne. To je oslava „řemesla“ zvané herectví. Zajímavý (výstižný) komentář (pro mě): uživ. tahit (17.04.2012)

Claude Chabrol opäť raz predviedol svoj úžasný režisérsky talent, pričom sa neprestávam čudovať nad tým, ako vždy vo svojich filmoch dokáže elegantne a podprahovým spôsobom vzniesť kritiku vtedajšej spoločnosti. Nenásilne a naoko nenápadne, no o to viac rozumne. V rámci tohto snímku to vnímavý divák ocení asi najviac. Samotný príbeh aj keď je pomerne jednoduchý a z časti aj predvídateľný, je svojim dramatickým poňatím a rozborom postáv zaujímavý a dokáže udržať pozornosť po celý čas. V tomto smere tiež oceňujem samotný záver, ktorý bol celkom šikovne vymyslený. Čo mi tu trocha chýbalo bola emotívna stránka, tá mohla byť trocha lepšia. Celkovo však ide o výbornú záležitosť. 80/100 (13.02.2017)