Žiješ jenom dvakrát

Nářez, kam se hrabou nový bondovky, u kterých můžete přemýšlet jak chcete, a stejně si připadáte jak Tatar na přednášce Jiřího Pavelky. Je to akční, je to roztomile naivní. Lahůdkový záporák s kocourem v náručí a jinak také starý známý z Dr. Crippen Donald Pleasence. Bondgirl tentokrát exotičtější. (11.02.2013)

Jsou to slabé 4 hvězdičky, přece jen ty triky s raketami á la Karel Zeman, kdy jsem čekal, odkud se vynoří Baron Prášil na raketě poháněné nafouknutými balónky, ty byly strašné. Nedodržování nějakých fyzikálních zákonů, start rakety z podzemního sila, aniž by roztavil oheň z trysek všechno okolo... brrr. Ale pak je tu scénář Roalda Dahla, který se nezapře, ty satirické hlášky a narážky jsou skvělé, a že byl i Dahl starý prasák, tak si tady užil i dvojsmyslů. Tento Bond se netradičně odehrává jen v Japonsku (žádná další změna lokací), a pravda, vypadá spíše jako reklamní leták na to, co Japonsko může nabídnout, včetně pár kulturních ponaučení včetně toho, jak vypadá svatba či pohřeb. Také se zdá, že Japonky zde běhají jen v kalhotkách, i když jdou do hor. Ale jinak příběh má smysl, Donald Pleasance je dobrý záporák, akce je sice poslabší, ale je jí dost (a je pravda, že Bond má tentokrát často jen kus štěstí, než by předvedl nějaké své umění), a dokonce je zde krásná Karin Dor, známá spíše z mayovek. Musím si to pustit ještě jednou, abych pochytal ty multikulturní narážky a vtípky. Třeba ta japonská Tygrova obdoba vychytávek od Q je velmi veselá. Nebo to štengrování mezi USA a Ruskem, z něhož si dělají Britové legraci. Případně převedení tradiční scény u M na ponorku, místo házení klobouku házení námořnické čepice... (04.07.2016)

Zajímavé spíše na začátku a konci, v samotném středu snímek velmi tápe, až jsem se bál, že mu ještě před finálem dojde dech. Rukopis autora scénáře není znatelný, přesto však závěr velmi připomíná roztodivný svět z Karlíka a továrny na čokoládu, ještě zmocněný vzdálenou kamerou. Žiješ jenom dvakrát má přesto neustále nějaká esa v rukávu a i ty horší scény mají čím překvapit. Nejtrapněji působí nasilné naroubování výcviku a přeměna Bonda v japonce, která působí až směšně nevěrohodně, zvláště, když vidíte výsledek. Celkový dojem však bohatě zachraňuje závěr. Scéna kdy konečně spatříme Dr. Zlouna, pardon, Blofelda je prostě nezapomenutelná, a můžeme jen litovat, že dokonalý Donald Pleasence nedostal více prostoru. (21.01.2008)

Exotická bondovka, která mě osobně zklamala. Connery stárne a ani moc nehláškuje. K tomu špatný cast Donalda Pleasence, který mi na ďábelského Blofelda vůbec nesedí, a když tam na Bonda třeští oči, tak já obrazel oči v sloup. Na slabší 4* zachraňuje dobrá zápletka a velkolepé finále, jež je plné ninjů. (07.01.2007)

Je velice potěšující vidět v titulcích jméno Roalda Dahla (doporučuji Příběhy nečekaných konců), již méně pak následné zjištění, že scénář patří k těm největším slabinám pátého Bonda. Ačkoliv začíná Bondovou smrtí, ačkoliv James tentokrát objevuje japonskou kulturu, techniku a dívky… chybí mu jedna podstatná složka – humor. Když nebudu počítat ten pravděpodobně (pravděpodobně!) nezamýšlený: „zešikmíme oči“ (a vzpomeneme na Team America) plus většina scén z vesmíru. Ze střetu známého sexisty s (navenek) cudnými Japonci šlo jistě vytěžit více humorných situací, více suchých hlášek. Akční scény zde na rozdíl od humoru jsou, není jich málo a některé z nich dokonce ani po těch letech nevyvolávají smích. Pěkné je využití vrtulníku při snímání bitky na střeše, pěkné jsou rovněž dvě bitky tělo na tělo, zvlášť ta první, hojně využívající kusy nábytku. Connery nehraje s takovým nadhledem jako v předchozím Thunderballu či (po Lazenbyho intermezzu) následujících Diamantech, stále však, i tváří tvář šikmým očím šéfa japonské tajné služby, zůstává nejcharismatičtějším představitelem agenta Jejího veličenstva. 60% Zajímavé komentáře: woody, Marigold, PALINO, ]V[()Rt (20.06.2008)