Žiješ jenom dvakrát

Bond: Mohu si zápálit? Blofeld: Klidně, nikotin příčinou vaší smrti nebude, pane Bonde! James Bond je tentokrát vybaven smrtícími cigaretami, skládacím vrtůlníkem a rafinovaným vulkánským převlekem:), ovšem na proradného Blofelda, který poprvé ukáže svou tvář, to nestačí. Nezapomenutelné jsou souboj ve vzduchu s Malou Nelie a se zabijákem Hansem nad nádrží s piraněmi. Donald Pleasence je v roli Blofelda výborný, nechápu proč ho v dalších dílech vyměnili. A pokud vám bude povědovmá tvář zrádné agentky SPECTRE vzpomeňte si na Vinnetua:) (06.11.2003)

Ja teda nevim, ale komentare typu nejakcnejsi, nejsviznejsi a podobne mi prijdou dost mimo. Prvni pulhodinku se film silne tahne a je prakticky o nicem, nastesti s pribejvajicim casem se zacne rozvijet na bondovku netypicky komplikovanej a dobre napsanej pribeh, u kteryho ale obcas flaknou do oka skoro az parodicky sceny typu Bond prevlecenej za japonce, coz pusobi stylem "Bond ma uces na blbecka" a podobnejch to snad nemohli tvurci myslet vazne scen tu je vic. Navic reseni japonskyho jazyka taky neni idealni, chvily se mluvi anglicky, chvily japonsky, delnici precizne ovladaj anglictinu a podobne, proste to chtelo trochu doladit. Co se tyce ty akce, sem tam neco malo tu je, ale tenhle Bond je fakt spis o tom pribehu nez akci, ale zase to vynahradi zaverecna super akcicka obsahujici stovku ninju a zniceni raketovy zakladny, ta vyslednej dojem znacne zvysi. Co se tyce Conneryho, ten tentokrat hodne setri s hlaskama, ale jinak je porad jeste ve forme a ma k ruce peknou radku zajimavejch vynalezu, tentokrat sice nema auto, ale vubec to nevadi. Ale prislo mi, ze tvurci tak trochu zapomneli na humor, takze obcas film lehce nudi. Co se tyce hlavniho zaporaka, ten se ukaze az v zaveru, nicmene Pleasence je perfektni, i kdyz ze by z nej sel zrovna strach, to zase ne, navic tu kocku hladi, jak kdyby ji chtel skalpovat a konec s nim neni nejak doresenej, jakoby na nej na zaver vsichni zapomneli. Celkove jedna z tech slabsich Conneryho bondovek. (20.09.2009)

V pořadí již pátá bondovka zaznamenala znatelný kvalitativní pokles snad na všech frontách. Ačkoliv je samotný námět celkem zajímavý a zlotřilecký plán organizace SPECTRE prezentovaný v tomto díle patří k tomu propracovanějšímu, zpracování tohoto konceptu do scénáře se ve výsledku už moc nepovedlo, respektive to je chvílemi docela natahovaná nuda. Bohužel znatelně ubylo i humoru, Connery už tolik nehláškuje jako v Thunderballu a celý nápad s přetvořením agenta 007 v japonského ninju (včetně modifikace obličeje!) mi přišel poněkud nešťastný a (v tomto případě) nechtěně vtipný. Dokonce i bondgirl je v tomto díle nevýrazná, což po předešlém Thunderballu, který se mohl pyšnit hned dvěmi uhrančivými představitelkami, dost zamrzí. Slovo „nevýrazná“ celkem dobře vystihuje i akci, která mě až na scénu s vrtulníky moc nebavila, postrádala nápad a promyšlenost z Goldfingera, což zvláště ve výbušném finále, které mělo nemalý potenciál, nepříjemně překvapilo. V případě záporáka se zde opakuje stejná situace jako u Dr. No – padouch, v tomto případě samotná hlava organizace SPECTRE Blofeld, se objeví až v posledních dvaceti minutách a nehledě na to, že je ve výsledku celkem působivý, to filmu dosti ubližuje, neboť Bondovi tak v předcházejících dvou třetinách chybí silný protihráč. V tomto ohledu jsem si začal ještě více vážit Srdečných pozdravů z Ruska, které měly skvělého padoucha, což platí i pro Goldfingera a i Thunderball v tomto ohledu vítězí, neboť jeho záporák (fyzicky) prostupuje celým příběhem. Přes všechnu tu kritiku je film Žiješ jenom dvakrát stále nadprůměrnou bondovkou, z první pětice filmů s Connerym ji ale hodnotím jako nejslabší. 70% (19.04.2010)

Je pozoruhodné, že z prvních pěti Bondů má tenhle nejslabší hodnocení a je přitom spolu s Goldfingerem (imho) nejlepší. Má svižné tempo, super Japonky, vesmírnou tematiku, ikonickou melodii, velmi povedenou vrtulníkovou bitku a především Blofelda, kterého si coby padoucha připravovali hrozně dlouho a stojí to za to. Mám pocit, že technicky se tu udělal velký skok od posledního dílu a často ta akce snese už přísnější měřítka. Negativa předchozích filmů tu jsou sice taky, ale jsou zastoupena v o trochu menší míře. Originálně jen pro tenhle film se hodně nepovedla snad jen přeměna Seana Conneryho na Japonce. Nejlepší výkon ovšem opět předvedla bílá kočička, která ovšem tentokrát nevypadala, že by si natáčení dvakrát užívala. (04.01.2021)

From Japan with Love, aneb třetí stranou způsobené tření mezi CCCP a USA opět mírní 007 z UK.. Connery působí poněkud nezúčastněně až suše, u bondovsky stereotypního dobývání velínu (opakované záběry, zmatený střih, neutuchající střelba) jsem se nudil víc, než bílá číča v náruči Austina Po…, pardon Blofelda a Gilbertovy režisérské postupy ohlodal zub času až na kost, nicméně najdou se i nezanedbatelné klady. Země vycházejícího slunce, fyzický souboj se sofa, Dr.No Theme doprovázená bitva mezi čtyřmi těžce ozbrojenými helikoptérami a vrtulníkem z modelářského kroužku pana Q (neměl jsem o Sazinka Jamese strach, snad jedině aby mu vítr neodfoukl tupé) a především valící se láva a vůně sakurového květu u songu Nancy Sinatra - spolu s Adele a babčou Tinou asi to nejlepší, co nás u filmů o kanystru na martini může potkat. Nezbývá, než dodat, že přeměna agenta Jejího veličenstva na Japonce byla na úrovni Trávníčka v Jamambě.. (09.12.2013)