Hřiště snů

Svou nepolevující tajuplnou atmosférou a chováním hlavního hrdiny mi Hřiště připomnělo realističtější Vykoupení z věznice Shawshank, ale zatímco u Shawshanku je na konci poměrně jasné, proč ke všemu docházelo tak, jak k tomu docházelo, zde vyvstává mnoho otázek, které brání spoluprožít dojemné finále. K hřišti snů vedou dvě cesty, snazší a obtížnější, obě jsou silně ovlivněné baseballem (kterým by v jiné historce mohla nahradit jakákoliv v čase neměnná záliba). Jít po té snazší znamená sledovat (nepříliš) sentimentální drama dvou postav a jednoho splněného snu. Zdolávání obtížnější cesty nastoluje otázky… spoustu otázek. Řekněme, že filmu klasifikovanému jako fantasy neklade realita žádná omezení, tudíž si může dovolit plynulé přecházení mezi přítomností a minulostí, mezi světem mrtvých a živých. Zvědavost mi ale nezabrání bádat nad tím, proč věci fungují zrovna takhle a ne jinak. Ve světě bez pravidel se ztrácím. Z jakého důvody někteří „návštěvníky“ vidí a jiní nikoliv? K čemu musí dojít, aby lidé otevřeli oči a mysl? Tohle není ve filmu nijak vysvětlováno a se zvláštní samozřejmostí se očekává, že všichni diváci přijíždějící v samém závěru „uvidí“. Jenže co vlastně? Dobrovolně zapomenutá a dozajista přelomová šedesátá léta, k nimž je neustále odkazováno? Své nenaplněné touhy? (Ne)obyčejný baseballový zápas? Další otazníky zatěžují důvody, z nichž ke všemu dochází. Těžko odhadnout, kdy jde o osud a kdy o náhodu. Zda-li má být daný člověk v danou dobu na daném místě, anebo nemá. Neodchází snad Terrence Mann (na rozdíl od Joea Jacksona fiktivní postava) před koncem filmu napsat knihu o Rayově otci a neuzavírá se tím pomyslný kruh podobně jako v Donnie Darkovi? Můj přístup je na podobný typ filmu asi příliš racionální. Neprozíravě vyžaduji stabilní informace ohledně nestabilních jevů. Tak jako tak jsem si Hřiště snů nádherně vychutnal. Každou vteřinu napjatý, k čemu dojde vteřinu následující, od srdce fandící chlápkovi, který se poprvé v životě rozhodnul udělat něco spontánního. Zčásti proto, že mu to někdo řekl, zčásti proto, že to tak jednoduše cítil. Třeba právě v tom tkví nesmírně prosté, nesmírně povzbudivé poselství filmu – jdi za svým srdcem. Apendix: S až opovážlivou nadějí vzhlížím ke druhému zhlédnutí, které, jak věřím, zážitek stejně jako u Shawshanku vynese do nebeských výšin. 85% Zajímavé komentáře: tron, Ichabod (17.07.2009)

Je to něco jako být shovívavý k malému dítěti, které počmárá vaši lednici fixkou, což v určitých situacích může vyznít i velice roztomile. Malé děti jsou v tomhle případě Američané a jejich, čistě jejich, Hřiště snů ta roztomile zasviněná lednice. Přiznávám, že chvílemi jsem se příjemně bavil atmosférou jak na křesťanském táboře, kde přeci jenom kapka té mystérie musí být. Nastaly ovšem i okamžiky, kdy jsem slyšel vnitřní hlasy, které nezřetelně šeptaly: Co je to za sentimentální píčovinu? Ale vcítil jsem se do období svých deseti let, kdy užívání ponožky bylo tak nevinné a spojené pouze s nohama, představil si Jardu Jágra v důchodu a ta třetí hvězdička najednou přiletěla za zvuku fanfár odkudsi z kukuřice. (I tak už ale nikdy víc.) (22.04.2014)

Výjimečně laskavý poetický snový film, který odráží jak světla reflektorů na baseballovém hřišti pečlivý a s určitostí osobní přístup režiséra i skladatele. Není divu, že tím nakazili i hereckou sestavu, která hrála stejně nadšeně jak procítěně. Samotný invenční příběh bohatý na fantazijní zvraty a obraty se úzce dotýká každého, kdo umí snít a má dar citlivého vnímání. Ráda zopakuji, že pečlivá osmdesátková práce si stále drží status precizní kvality a bezstarostné pohody. Bylo to tak zvláštně strhující, že mi ani moc nevadil provokativně se rýsující vercajk excentrika Kevina Costnera v tehdy módních narvaných jeansech.;-) (08.11.2012)

Vlastně jsem musel hodně rychle upravit režim, když jsem si uvědomil, že Hřiště snů je plné poetiky. Původně jsem si totiž představoval cokoliv, ale poetiku určitě ne. V tu chvíli jsem se začínal dostávat do myšlenek, které tenhle příběh má, a které jsou ve své podstatě moc fajn. Jenže škoda, že jsem se k nim začal dostávat ve chvíli, kdy už se blížil konec. No a samotný americký farmářský život, Iowa, kukuřičná pole a baseball mi taky nic neříkají, takže i z toho důvodu za tři. Baseball vlastně s podstatou filmu vůbec nemusí souviset, stejně se ho divák nezbaví. (07.04.2013)

Film o naivnej túžbe napĺňat svoje sny, resp. aspoň ten najväčší, a to aj za cenu toho, že vás ostatní budú považovať za blázna. Costnera aj Earl Jonesa mám rád, ale tu mi vôbec do rolí a do tejto témy nepasovali. Na druhej strane, potešila minirola Lancastera, jedna z jeho posledných. Film síce neurazí a dokáže (hlavne v tých komických scénach) zaujať, ale nič viac som v ňom nenachádzal. Hodnotenie: 60% (22.03.2014)