Most

Od chvíle, kdy chlapci s rozzářenýma očima objeví doma povolávací rozkazy, jde o prvotřídní válečné drama s nadčasově natočenými bojovými scénami (sniper). Do té doby se jedná o nezbytný, ovšem triviální a dosti rozvleklý více než půlhodinový úvod. "Most" je ale stejně celkově skvělým protiválečným filmem, který zobrazuje věrně konec války a neříká, že je válka VŮL, ale že je SVINĚ!!! 85%. (17.12.2008)

Samozřejmě, Most není ani zdaleka dokonalý film. Kdo chce, může poukazovat na slabší momenty herecky nezkušených mladíků a na pomalejší rozjezd stejně jako na nevyrovnané tempo, na druhé straně jde ale o mimořádně silné protiválečné téma a je jen minimum filmů, které mě dokázaly po emocionální stránce tak strhnout, jako se to podařilo v tomto případě. Kdo chce, může poukazovat i na to, že moderní válečné filmy obsahují více efektů a jsou větší podívanou. Ale na dobu svého vzniku byl Most mimořádným uměleckým počinem a i po bezmála půl století stále stojí za vidění. Obsahuje celou řadu silných scén, absurdních situací a zásadních dialogů. Pokud ho srovnám s moderními válečnými filmy např. o válce v Perském zálivu, nemůžu než dát pět hvězdiček. Celkový dojem: 90 %. (17.10.2007)

Zapůsobilo, a to tak že doslova. Největší německý antiválečný film všech dob a já nemůžu jinak než souhlasit. Most na sobě nenese nic hezkého. Sice se ze začátku hrozně táhne a je třeba to překousnout plus unylou černobílou atmosféru, která tedy filmu taky nepřidá nic převratného, ale nevadila mi. No a když se přes tohle divák překousne, tak dostane poselství, které je všem v dnešní době dost známé, ale které málokdo poslouchá. Na svojí dobu má tento film rozhodně jisté kouzlo. Dneska už jen tak někoho nezaujme tak důkladně jako tenkrát, ale věřím, že kdo se zajímá, tak toho tento film chytne a jen tak nepustí. Poslední půl hodina je masakr, který nikdo na začátku války nevadí, no a pak už je pozdě. Rozhodně doporučuji tento film vidět, protože jak přemýšlím, tak přemýšlím, nenapadá mě nic syrovějšího, co by toto pravidlo ukázala v té nejtemnější stránce, než právě zde. (18.12.2008)

Německý film Most z roku 1959 natočený režisérem Bernhardem Wickim podle stejnojmenného románu Manfreda Gregora, je nesmlouvavou obžalobou války i militaristické výchovy dospívající mládeže. Děj se odehrává v prvé půli roku 1945 v bezejmenném městečku kdesi v Třetí říši, kde jsou ještě školou povinní chlapci odvedeni, aby doplnili prořídlé stavy wehrmachtu. Bez náležitého výcviku jsou převeleni k obraně bezvýznamného mostu. Chlapci se svého úkolu zhostí s nečekanou vervou, mají pro ně smrtelné následky. Tvůrci na mikrokosmu malého města, demonstrují německou společnost na konci války. Právě díky konfrontaci postojů mladší a starší generace, dociluje režisér znepokojivého mrazení v zádech. Celé dílo je totiž elegií na ztracené mládí (i životů) jedné německé generace. Její idealismus, víra ve vůdce, ozbrojenou moc Třetí říše, spravedlivost celého válečného běsnění, to vše je v příkrém rozporu s míněním starší generace (střední generace se ve snímku z logických důvodů téměř nevyskytuje). Film je i obžalobou pokrytectví starší generace, obžalobou mlčící většiny, která netleskala Hitlerovým „dobrodružstvím“ na bitevních polích, přesto se bez problému adaptovala novým politickým podmínkám. To je možno nejlépe demonstrovat na rozmluvě učitele a vedoucího kasáren, kdy se kantor snaží přesvědčit velitele, že jeho žáci nepatří do bitevní vřavy, ale do školních škamen, neboť mladí válku berou jako velké dobrodružství. Do této doby může divák s učitelem sympatizovat, nikoliv však po majorově zdrcující, úsečné odpovědi. V té poznamenává, že nikoliv on, coby voják, ale učitel, neboť je i vychovatelem, nese vrchovatou míru odpovědnosti za pokřivené vnímání reality dospívající mládeže. Učitel se nezmůže na nic jiného, než vágní, nic neříkající obhajobě o „zneužití myšlenek“. Divák se po této scéně nemůže vnitřně ztotožnit ani s touto postavou. Přesto se tvůrci nevyvarovali jednoho klišé, a tím je zobrazení místního čelného příslušníka NSDAP. Ten je vykreslen značně šablonovitě, je necitlivý, promiskuitní a zbabělý. Přesně takto jednorozměrně jsou vykreslováni skoro všichni příslušníci vládnoucích totalitních stran. Zde můžeme od tvůrců cítit jistý kalkul, snahu ospravedlnit se, neboť je lepší být mlčící, nestranickou většinou, než stranickým příslušníkem zavrženíhodné ideologie. To nic nemění na faktu, že západoněmečtí tvůrci, čtrnáct let po válce vytvořili znamenité, protiválečné dílo, nespoléhávající se na velké masové bitevní scény, jak bylo tehdy v módě. Právě lokálnost, malé měřítko jenom umocňuje pocity hrůzy, tak jako nemilosrdný konec. Kdy si divák musí klást otázku, proti komu vlastně mladíci bojovali? Proti Američanům, nebo proti wehrmachtu? Znepokojující může býti i to, jak snadno lze vyznění filmu otočit. Kdyby se národně socialistický režim udržel ještě pár let u moci, mohl by z tohoto námětu vytvořit prvotřídní, propagandistické dílo, oslavující „stádovitost“, která je vrozená všem zvířatům, lidí nevyjímaje. (30.06.2013)

Tu je krásne vidno v čom bola Hitlerova demagógia nebezpečná. Vedela zmagoriť a strhnúť aj mladých ľudí, ktorým tak dokázala vziať aj posledné zvyšky zdravého rozumu a nahradiť ho smiešnou a hlúpou naivitou.... Námetom síce podobné ako napr. Na Západe nič nového (1979), avšak všetky verzie tohto Remarqueovho románu ponúkli lepšie dramatické spracovanie. Väčšina filmu si síce plynie v pocitoch tušenia blízkeho smutného konca a akejsi clivoty a nostalgie, avšak na jednotlivé postavy som sa nedokázal bližšie napojiť. V konečnom dôsledku mi bolo jedno ako to s nimi dopadne. Tá ich hlúpa naivita ma hrozne rozčuľovala, možno toho v tomto smere bolo až príliš, niekedy je menej viac. Alebo síce, ľudia v tej dobe boli naozaj tak hrozne naivní, tak to len odzrkadľovalo realitu. V tom prípade mi to len liezlo na nervy. Súhlasím však s názorom, že záverečné scény sú pamätihodné a na svoju dobu aj výborne akčne spracované, to treba uznať. Slabší nadpriemer. 70/100 (10.05.2017)