Fontána

Death as an act of creation. Valná většina transcendentních filmů je co nejvíc pomalá, skoro až hypnotická, aby se divák mohl pohroužet do fikce a přesáhnout rozumové a smyslové možnosti. Fontána je v tomhle jiná, nebojím se říct novátorská, protože transcendence se zde navazuje organickýcm způsobem vyprávění, které se navzájem proplétá a ovlivňuje, jedno může být vyfabulovaná verze druhého a naopak. Aronofského poéma o věčné lásce, smyslu života a smrti (resp. vyrovnávání se s vlastní smrtelností) dosahuje nepopsatelných účinků prostřednictvím fyzických částí ze 16. století, poznatkových z 26. a civilních ze "součastnosti". (Přičemž část ze 16. století lze brát jako fabulaci Izzie a část z 26. jako fabulaci Tommyho; obrácení genderového vnímání - Izziina ryze mužská historicky-dobrodružná část a Tommyho rozjímající a meditující - slouží Aronofskému k dosahovaní co největší plastičnosti). Naproti těkavému vyprávění je naopak hudba Clinta Mansella stmelujícím prvkem, díky níž a zvukovým efektům Fontána stojí v opozici k filmům, s kterými bývá často srovnávána či k nim přirovnávána (2001: Vesmírná odyssea, Solaris od Soderbergha či cokoliv od Tarkovského). Směrem k divákovi ;-) jednoznačně film roku. (21.05.2007)

Nádherný artově usazený sci-fi film, nebo možná spíše filozofické zamýšlení se nad touhou po nesmrtelnosti, či prostě jen v podstatě žánrovými nánosy dovedně maskovaný film o síle lásky a ztrátě milované bytosti? Tím vším může být opus magnum amerického režiséra Darrena Aronofského. Úžasné vizuální zpracování tří dějových rovin (španělské minulosti, nemocniční přítomnosti a podivuhodné cesty vesmírem budoucnosti) je prostoupeno několika významovými styčnými plochami - mayskými mýty a věroukou, symbolem stromu, prstenu, mlhovinou Xibalba, knihou, jež píše Izzy... (a také možná i oběma hlavními postavami). Stejně tak třeba sérum ze stromu Natul Tortuosa, což byl starodávný strom z Guatemaly, z roviny přítomnosti se nápadně blíží míze stromu rostoucímu v mayské Fontáně mládí stejně jako míze stromu v budoucnosti. Aronofského pokus spojit jednotlivé fabule různých kultur hovořících o věčném životě a nesmrtelnosti geniálně rámuje současnou americkou civilizaci vzešlou jak z původních civilizací pohanských, tak i z nově příchozí civilizace křesťanské i civilizací dalších, a vlastně i dnešní globální svět (jde vlastně o obdobnou fabuli jako ve známém mýtu o Svatém Grálu a jemu předcházejících mýtech keltských, hinduistických a dalších...). Je to velmi složitá konstrukce a její akceptování chce jistou míru náklonnosti k vypravěčskému stylu režiséra. Pakliže ji ale budete mít, otevře se před vámi skutečná fontána fantazie, kreativnosti a jedinečné vizuality, která vám dovolí prožít cosi hodně nevšedního... (11.07.2007)

Tohle byl mnou jeden z nejvice ocekavanejch filmu. Velmi zajimave tema, uchvatnej trailer, skvely hodnoceni a Aronofsky, jehoz Requiem povazuju za nej film o zavislostech. Jenze tentokrat to Aronofsky tak skvele jako u Requiem nezvlad. Asi se to dost odviji od mejch obrich ocekavani, ale film mi prisel takovej dost prazdnej. Ve filmu jsou tri obdobi, jak jiste vi kazdej, kdo videl aspon trailer. Minulost se mi libila ze vseho nejvic, skvela hudba a super vizualni stranka, navic asi nejakcnejsi pasaze, ale kdyz uz mela bejt nejaka velka rezba, tak Aronofsky strihnul jinam. Coz by zas tak nevadilo, kdyby to neudelal nekolikrat a nestrihnul vzdy na vcelku nudnej pribeh ze soucasnosti. Ten byl dost chudej jak vizualne, tak hudebne, ale zase se tu nejvic projevilo skvele herectvi Jackmana. Weisz tentokrat nepochvalim, prisla mi misty dost mdla. Prostredni cast mi neprisla nicim napadita ani nicim originalni. A pak tu jsou sceny z budoucnosti, to jsou neskutecny vizualni orgie, ale co se tyce deje, tak je to asi nejchudsi. Kdyby byl film rozdelenej rovnomerne mezi tyhle tri obdobi, tak by to ani tak nevadilo, jenze Aronofsky se nejvic venuje soucasnosti a ta misty lehce nudi. Navic mi prisel celej film pro dane tema desne kratkej, obcas se film krapet tahne a konec je naopak desne uspechanej. A i kdyz jsem se v deji neztracel a vicemene jsem vedel co a jak, presto mi par veci prislo takovejch divnejch. Krapet jako Lynch (ted nemyslim atmosferu). No a vrchol vseho bylo, kdyz po vsech problemech hlavni hrdina konecne objevi strom nesmrtelnosti, neco prekvapene vykrikne a v titulcich naskoci "Ejhle". Takze kolik dat filmu hvezdicek, na jednu stranu skvelej Jackman, skvely efekty, skvela kamera a zajimave tema, ale na stranu druhou krapet jednodussi pribeh a mirne zklamani. Ale tak i kdyz bych si umel hledani nesmrtelnosti predstavit i zajimavejc, par skvelejch myslenek a uzasnejch scen tu je, takze primhourim krapet oko a dam 5*. Tak po druhym skouknuti to uz je jasnejch 5*, sice je soucasnost porad misty krapet zdlouhava, ale jelikoz uz jsem vedel co od filmu cekat a i jsem se v nem lip orientoval, tak jsem si celej film uzil vic. (08.03.2007)

neuvěřitelně nádherný film. Zamyšlení nad podstatou života, jedné velké lásce a smrti podáno Aronofským tak dechberoucím způsobem, že jsem opravdu nedýchal. Dojemný film, který tu bude ještě po generace a vždy připomene, že občas se najdou i filmy, které nejsou jen pro zábavu, ale sdělují i něco hlubokého, něco, co se dotýká těch nejožhavějších otázek. Hugh Jackman svoji trojroli zahrál famózně, na konci a vlastně i po celou dobu jsem spolu s ním měl blízko k slzám. Krása, tento film určitě zůstane dlouho v mém srdci jako klenot, v myšlenkách nezapomenutelný a nesmrtelný. A to také díky Mansellovu mistrovskému soundtracku (Tree of Life a další kousky jsou neuvěřitelně dokonalé) (19.10.2008)

Bezprostředně po shlédnutí filmu jsem zaujatá několika součástmi. Předně neskutečně nádhernou hudbou Clinta Mansella, která podkresluje film téměř pořád krásnými tóny smyčců a klavíru (tichých míst zde mnoho nenajdeme). Vizuální stránka (o které jsem se dočetla, že byla vyrobená bez pomoci počítačů - nechce se mi tomu věřit) bere dech. Občas sice sklouzne ke kýči, ale podle mě to byl záměr. Ať jde o mayské pyramidy v západu slunce, o sál španělské královny zaplněný tisíci visících luceren nebo o bublinu se stromem plující vesmírem k umírající hvězdě ve zlaté mlhovině. Fontána je neskutečně krásný a smutný příběh o tom, že můžete někoho nekonečně milovat a přesto mu svým jednáním nevědomky ubližovat, příběh o tom, že konec je nevyhnutelný a ani sebevětší snaha nedokáže některé věci změnit a proto je lepší užívat si dneška a neupínat veškeré svoje sny do budoucnosti, která je nejistá. (18.04.2007)