Fontána

Death as an act of creation. Valná většina transcendentních filmů je co nejvíc pomalá, skoro až hypnotická, aby se divák mohl pohroužet do fikce a přesáhnout rozumové a smyslové možnosti. Fontána je v tomhle jiná, nebojím se říct novátorská, protože transcendence se zde navazuje organickýcm způsobem vyprávění, které se navzájem proplétá a ovlivňuje, jedno může být vyfabulovaná verze druhého a naopak. Aronofského poéma o věčné lásce, smyslu života a smrti (resp. vyrovnávání se s vlastní smrtelností) dosahuje nepopsatelných účinků prostřednictvím fyzických částí ze 16. století, poznatkových z 26. a civilních ze "součastnosti". (Přičemž část ze 16. století lze brát jako fabulaci Izzie a část z 26. jako fabulaci Tommyho; obrácení genderového vnímání - Izziina ryze mužská historicky-dobrodružná část a Tommyho rozjímající a meditující - slouží Aronofskému k dosahovaní co největší plastičnosti). Naproti těkavému vyprávění je naopak hudba Clinta Mansella stmelujícím prvkem, díky níž a zvukovým efektům Fontána stojí v opozici k filmům, s kterými bývá často srovnávána či k nim přirovnávána (2001: Vesmírná odyssea, Solaris od Soderbergha či cokoliv od Tarkovského). Směrem k divákovi ;-) jednoznačně film roku. (21.05.2007)

Darren Aronofsky nám tentokrát nenaservíroval megadepresivní zážitek jako v Rekviem za sen, ale velice milý, citlivý, ale i smutný a dojemný snímek. Příběh se odehrává ve třech časově odlišných liniích:První je v patnáctém století ve Španělsku, kde conquistador (Hugh Jackman) dostane zvláštní úkol - najít bájný strom života. Pokud jej najde, bude žít se svou nadevšemilující ženou (Rachel Weisz) navždy. Ve století dvacátém bojuje doktor o život své manželky (Rachel Weisz), která onemocněla netypickým druhem rakoviny. Třetí a poslední část se odehrává v daleké budoucnosti, kde hlavní hrdina hledá odpovědi na své otázky, které nasbíral během života. Hugh Jackman předvedl perfektní výkon, totéž se dá říct o Rachel Weisz, která určitě nezůstala pozadu. Do nějaké 40 minuty mi film nedával moc logiku, ale potom se vše začne nádherně prolínat a na sebe vzájemně navazovat. Musím ještě vyzdvihnout hudbu, která je překrásná. Dávám čtyři hvězdičky, ale k pěti tomu chybí opravdu málo, možná až to vstřebám tak své hodnocení změním........ (24.01.2008)

neuvěřitelně nádherný film. Zamyšlení nad podstatou života, jedné velké lásce a smrti podáno Aronofským tak dechberoucím způsobem, že jsem opravdu nedýchal. Dojemný film, který tu bude ještě po generace a vždy připomene, že občas se najdou i filmy, které nejsou jen pro zábavu, ale sdělují i něco hlubokého, něco, co se dotýká těch nejožhavějších otázek. Hugh Jackman svoji trojroli zahrál famózně, na konci a vlastně i po celou dobu jsem spolu s ním měl blízko k slzám. Krása, tento film určitě zůstane dlouho v mém srdci jako klenot, v myšlenkách nezapomenutelný a nesmrtelný. A to také díky Mansellovu mistrovskému soundtracku (Tree of Life a další kousky jsou neuvěřitelně dokonalé) (19.10.2008)

Umělecké dílo, filmová poezie. Darren Aronofsky svou Fontánou potvrzuje, že patři mezi nejnadějnější režiséry a scénáristy dneška. Nemám, co bych vytknul. Tři prolínající se časové linie, každá by mohla fungovat sama o sobě, každá by mohla tvořit samostatný film. Všechny tři tak odlišné a přece tak podobné. Epos, u kteréhož každé další shlédnutí obdaruje diváka něčím novým. Hugh Jackman, Clint Mansell, Darren Aronofsky - tři jména - tři stavební kameny. Jeden by bez druhého bez problémů fungoval, avšak dohromady tvoří základ snad nejlepšího filmu roku. - Finish it... (24.02.2008)

Ako sa Hugh Jackman naučil hrať a voňať fialky odspodu, alebo 90-minútová odpoveď na otázku, prečo nás fascinujú filmy. Pre mňa osobne jeden z najsilnejších diváckych zážitkov vôbec. Komentár píšem hodinu po odchode z kina a ešte stále mám zovreté hrdlo a premáham búrku pocitov, ktoré mi od prvého záberu filmu až do záverečných titulkov vháňali slzy do očí a spôsobovali vnútornú triašku. Už dávno som si nebol taký istý hodnotením 100%, pretože toto je po všetkých stránkach dokonalé filmové dielo. Príbeh sa originálnou formou vyjadruje k absolútne zásadným životným otázkam. Nie je ani prostoduchý, ani príliš komplikovaný a má pochopiteľnú, no nie prvoplánovú symboliku. A predovšetkým nepotrebuje dovysvetľovávať a chronologicky usporiadavať, treba ho len a len precítiť. Mne sa to podarilo aj vďaka úžasnej audiovizuálnej stránke, vynikajúcej hudbe a, čo ma prekvapilo najviac, výborným hereckým výkonom. Že dobre hrajú Rachel Weisz a Ellen Burstyn, to už je tak trochu štandard, ale oduševnený výkon Hugha Jackmana ma ohúril. Po jeho nemastnom-neslanom výkone v Dokonalom triku som si už myslel, že dokáže zahrať len vystrkovanie adamantiových pazúrov, ale to, čo predviedol vo Fontáne, by si zaslúžilo minimálne nomináciu na Oscara. Tlieskam a neviem sa dočkať opakovaných zhliadnutí. (11.06.2007)